Spojené státy zvažují obnovení dodávek ruského zemního plynu do Evropy prostřednictvím ukrajinských plynovodů. Podle informací deníku The Wall Street Journal zveřejněných 2. listopadu američtí vyjednavači prosazují tento návrh jako součást jednání o energetickém příměří mezi Moskvou a Kyjevem. Obchod by zprostředkovávala americká společnost, Ukrajina by získala příjmy z tranzitu a Rusko možnost návratu na evropský trh. Plán však naráží na zásadní překážku: Evropská unie již přijala právně závazný zákaz dovozu ruského plynu s postupným dokončením do roku 2027.

Informace WSJ vycházejí z vyjádření amerických, evropských a ukrajinských představitelů obeznámených s jednáním. Agentura Reuters zprávu převzala, upozornila však, že ji nedokázala nezávisle ověřit. Nejde tedy o uzavřenou dohodu ani o potvrzenou změnu evropské energetické politiky. Samotný návrh přesto ukazuje, že Washington zvažuje využít obnovení energetického obchodu s Ruskem jako ekonomickou pobídku při vyjednávání o zastavení bojů.

Podle WSJ otevřeli návrh američtí vyjednavači Steve Witkoff a Jared Kushner během zářijových návštěv Moskvy a Kyjeva. V říjnu byla iniciativa dočasně odsunuta, když Ukrajina pod americkým tlakem přerušila útoky na ruské rafinerie. Po jejich obnovení se otázka energetického příměří znovu dostala do popředí diplomatických jednání. Rusko však dosavadní americké pokusy o dosažení takové dohody nepřijalo.

Navrhovaný mechanismus počítá s obnovením přepravy ruského plynu přes ukrajinskou síť, která byla využívána i po zahájení ruské invaze v únoru 2022. Tranzit skončil 1. ledna 2025 po vypršení pětileté smlouvy mezi Gazpromem a ukrajinskou stranou. V posledním roce její platnosti procházelo Ukrajinou přibližně 15 miliard metrů krychlových ruského plynu.


Významnou součástí amerického návrhu je zapojení obchodního prostředníka ze Spojených států. Ten by nakupoval ruský plyn a následně jej prodával evropským odběratelům. Americké společnosti by tím získaly možnost podílet se na výnosech z obnoveného energetického obchodu. Washington současně podle WSJ navrhl ukládat ruské příjmy z prodeje plynu na zvláštní vázaný účet ve třetí zemi. Moskva by k prostředkům neměla volný přístup, aby je nemohla bezprostředně použít k financování války. Podrobnosti takového mechanismu však nejsou známy.

Zde vzniká zásadní rozpor. Pokud by Rusko nemohlo své příjmy využívat, otázkou zůstává, zda by návrat na evropský trh představoval dostatečnou motivaci k příměří. Jestliže by naopak mělo zajištěno jejich pozdější uvolnění, bylo by nutné přesně určit podmínky a kontrolu jejich použití.

Pro Ukrajinu by obnovení tranzitu mohlo přinést příjmy z přepravních poplatků a případně také omezení ruských útoků na energetickou infrastrukturu. Současně by však znovu umožnila přepravu suroviny, jejímž prodejem Rusko získává finanční prostředky. Energetické příměří navíc samo o sobě neznamená ukončení války ani vyřešení jejích územních a bezpečnostních příčin.

Evropský zákaz nelze obejít změnou obchodníka

Největší překážkou amerického plánu nejsou plynovody, ale evropská legislativa. Rada Evropské unie 26. ledna 2026 definitivně schválila nařízení o postupném ukončení dovozu ruského zemního plynu. Zákaz začal platit 18. března 2026, přičemž pro některé starší smlouvy byla stanovena přechodná období.

U krátkodobých smluv skončily příslušné výjimky v dubnu a červnu 2026. Dlouhodobé smlouvy na dovoz ruského zkapalněného plynu LNG budou zakázány od 1. ledna 2027. U dlouhodobých smluv na potrubní plyn začne zákaz platit od 30. září 2027, případně od 1. listopadu 2027, pokud nebudou splněny stanovené cíle naplnění zásobníků.


Evropská komise sice může při mimořádném ohrožení bezpečnosti dodávek některá omezení dočasně pozastavit, nejvýše však na čtyři týdny. Taková výjimka nepředstavuje právní základ pro dlouhodobé obnovení obchodu. Americký návrh by proto musel respektovat platná přechodná pravidla, nebo by bylo nutné změnit evropskou legislativu.

Pro evropské vlády navíc nejde pouze o právní otázku. Před zahájením ruské invaze pocházelo z Ruska přibližně 45 procent dováženého plynu do EU. Podle aktuální zprávy evropského energetického regulátora ACER představoval v létě 2026 ruský plyn již jen přibližně 11 procent celkových dodávek na evropský trh. Spojené státy naopak zajišťovaly prostřednictvím LNG přibližně 30 procent dodávek.

Evropa za tuto změnu zaplatila vysokými investicemi do terminálů LNG, propojení plynovodních sítí a nových dodavatelských vztahů. Návrat k ruskému plynu by proto mohl zpochybnit dlouhodobou strategii snižování energetické závislosti na Moskvě.


Vyšší ceny mohou zvýšit ekonomickou přitažlivost obnovených potrubních dodávek. Neznamená to však, že by ruský plyn byl automaticky výrazně levnější. Rozhodující by byly konkrétní smluvní ceny, přepravní poplatky a případná marže amerického obchodního prostředníka.

Kdo by na nové dohodě vydělal a kdo nesl rizika?

Z geopolitického hlediska je nejpodstatnější role Spojených států. Washington by v navrhovaném systému vystupoval současně jako hlavní vyjednavač energetického příměří, významný dodavatel LNG a prostředník možného obnovení obchodu s ruským plynem. Americké společnosti by tak mohly získávat příjmy z obou obchodních směrů.

To vytváří otázku možného střetu diplomatických a obchodních zájmů. Ekonomicky výhodná dohoda pro americké investory nemusí automaticky odpovídat dlouhodobým bezpečnostním zájmům evropských států. Současně však nelze předem vyloučit, že by za určitých podmínek nižší ceny plynu přinesly evropským spotřebitelům a průmyslu ekonomický prospěch.

Pro Rusko by obnovení dodávek znamenalo návrat na část evropského trhu a možnost získávat nové exportní příjmy, byť s omezeným přístupem k nim. Pro Ukrajinu by dohoda mohla představovat příjmy z tranzitu a menší ohrožení energetické infrastruktury. Evropa by však nesla část bezpečnostních důsledků případného obnovení závislosti na ruských dodávkách.


Neznamenalo by to však automaticky levnější plyn pro české domácnosti a podniky. Konečné ceny závisí na obchodních smlouvách, situaci na evropském trhu i nákladech na přepravu a distribuci. Důležitá by byla také právní možnost takový plyn skutečně dovážet.

První zprávy již 10. října informovaly o americko-ruských jednáních týkajících se možného obnovení provozu Nord Streamu a vstupu amerického kapitálu do projektu. Nynější iniciativa se však v jednom podstatném bodě liší. Neřeší pouze budoucí využití plynovodů, ale přímo propojuje obnovení ukrajinského tranzitu s energetickým příměřím a novým mechanismem nakládání s ruskými příjmy.

Zatím není potvrzen souhlas Kyjeva, Moskvy ani evropských odběratelů s konkrétní obchodní dohodou. Nejsou známy její objemy, ceny ani přesné podmínky fungování amerického prostředníka. Evropské instituce nadále prosazují postupné ukončení dovozu ruského plynu a případná změna tohoto přístupu by vyžadovala zásadní politické rozhodnutí.

Americký návrh přesto otevírá otázku budoucího energetického uspořádání Evropy. Má se obchod s ruským plynem stát ekonomickou pobídkou k omezení války, nebo by jeho obnovení ještě před dosažením trvalého míru vytvořilo novou strategickou závislost?

Rozhodující proto nebude pouze případná cena plynu. Stejně důležité bude, kdo bude kontrolovat jeho dodávky, rozhodovat o finančních výnosech a nést bezpečnostní důsledky celé dohody. V tom spočívá skutečný rozpor mezi americkým návrhem a dosavadní evropskou energetickou strategií.



Zdroje: 1. The Wall Street Journal – U.S. Pushes to Restore Russian Gas Sales to Europe Via Ukraine; 2. Reuters – USA prosazují obnovení ruských dodávek přes Ukrajinu; 3. Rada EU – Pravidla postupného ukončení dovozu ruských energetických surovin⁠; 4. ACER – Vývoj evropského trhu s plynem a bezpečnost dodávek v roce 2026⁠; 5. ACER – Ruské kontrakty a diverzifikace evropského trhu, 2026⁠