Marně. Asi to máme v genech, tu potřebu vzájemného zabíjení. Asi se TO vrací. Vyvinuli jsme zbraně schopné nás vyhladit, a pár generacím tato hrozba k udržení míru stačila. Moje generace je asi poslední, co se bála. Věděli jsme, že jadernou válku nepřežijeme a věděli to i ti, co měli prst na jaderné spoušti. 

Evropské vlády s vydatnou podporou médií způsobily, že mladá generace má větší strach z uhlíkové stopy než z radioaktivního spadu. Bojuje za ekologickou záchranu planety na jedné straně, na druhé jí nevadí, či dokonce podporuje zbrojení a přípravu na válku. Média informují pomalu o každém zabitém civilistovi v ukrajinské válce, a tak těmi čísly vzbuzují v mladé generaci falešnou představu, že jich padne v případném rozšíření konfliktu k nám méně, než jich zemře na silnicích a při úrazech. 

Varuji!!! Varuji, před tímto sebeklamem. Zatím je čím topit. Zatím teče studená i teplá voda. Zatím nikdo neví, co je opravdový hlad a strach! Zatím zdá se, že většina nás nechápe význam slova mír. Sytý prostě hladovému ani dnes nevěří. Vládne kult násilí a sledovanosti. Politici své zaklínadlo „každý chce přece mír,“ vzápětí negují svou mírovou představou, která směřuje k válce. Zdivočelé skupiny pak svou touhu po míru vyjadřují žádostí o stupňování zbrojení. 

Skutečná protiválečná vůle není u evropských politiků vidět, ani naše vláda není výjimkou. Cesta k evropskému, možná světovému válečnému zážitku se otvírá. Bude to pro naši zážitkovou společnost silný, pro většinu z nás zážitek možná poslední.

Na Zemi se tak uzavře kapitola tvora, který sám sebe pyšně nazval ROZUMNÝM, nemaje přitom dost rozumu k tomu, aby se sám nevyhubil. Takový konec je nevyhnutelný, protože jsme sice dokázali rozbít atom, ale nedokázali se naučit úctě k životu! Změníme se? Změníme to???????????