Svátek má: Servác

Komentáře

Vlády nad Maďarskem se ujala nová vláda vedená premiérem Magyarem.


Pustila se do práce stylově. Nad maďarským parlamentem za zvuků „evropské“ hymny „Ódy na radost“ zavlála po deseti letech vlajka Evropské unie. Jen málo jiných politických symbolů může srozumitelněji demonstrovat hloubku politické změny, ke které došlo vítězstvím proevropské (přesněji snad řekněme prounijní) politické strany Tizsa s Péterem Magyarem v čele.
 
Je vlastně správné, když je hned od prvních hodin Magyarovy vlády vidět, kdo ve skutečnosti v Maďarsku vyhrál, přestože výsledky voleb není možné jakkoli zpochybňovat. Byly svobodné a byly tajné. Každý maďarský volič se mohl bez zábran rozhodnout. Orbánův Fidesz se jejich výsledky nijak nepokusil ovlivnit, jak to dlouho dopředu hlásala Evropská komise, probruselská média včetně obvyklých českých. Ani „Putinovi“ se nepodařilo výsledky změnit, přestože tuto lež dlouhodobě „Evropa“ hlásala a tvářila se, že z ruského vměšování do maďarských voleb „trne hrůzou“. Nic podobného se nestalo. Orbán porážku přijal i přiznal, a důstojně vládu vítězům předal. Normální, standardní demokratický postup v zemi, která byla po léta nespravedlivě očerňována z nedodržování demokratických postupů, porušování jakýchsi evropských hodnot, potlačování svobody slova, útlaku médií a novinářů, nefunkčnosti soudního systému a nedodržování občanských svobod. Že to vše byla lež a účelové útočení na Orbánovo Maďarsko, dostatečně přesvědčivě potvrdily právě výsledky posledních voleb. 
 
A přesto nelze nad cestou k Magyarovu vítězství nechat zavřít vodu. Jedno staré dobré české rčení totiž tvrdí, že zloděje honí obvykle sám zloděj. Jestliže tedy von der Leyenová, Evropská komise i Evropský parlament „vrchem spodem“ tloukly na poplach před ruským vměšováním do maďarských voleb, je namístě přiznat, že to byla především Evropská komise, která udělala vše proto, aby se nenáviděného Orbána zbavila. Plyne-li totiž nějaké poučení z maďarských voleb, pak to, že Evropská komise využila zcela brutálního ekonomického nátlaku na maďarské veřejné mínění, když dlouhodobě a svévolně blokovala finanční toky evropských dotací Orbánově vládě. Jejich uvolnění podmiňovala změnou obsahu vládnutí tehdejší maďarské vlády i změnou chování Orbána na evropských radách. 
 
O toho šlo vlastně nejvíc. Viktor Orbán se časem vypracoval do formátu sebevědomého lídra reprezentujícího suverénní členskou zemi Evropské unie a hájícího její zájmy způsobem, na který evropské instituce nebyly zvyklé. Orbán byl považován za nechtěného politika a za „trn v patě“ evropské politiky. Orbánova důslednost i odvaha, s jakými hájil maďarské pozice, byly pro Brusel (ale také pro Berlín, Paříž, Tuskovu Varšavu i Zelenského Kyjev) k nevydržení. Orbánova domácí pozice se zdála natolik neotřesitelná, že byl z útrob Evropské lidové strany v Evropském parlamentu vybrán jeden z jejích poslanců, Péter Magyar (ještě nedávno blízký Orbánův spolupracovník), a s pomocí Evropské komise a jejího ekonomického tlaku na Orbánovu vládu etablován v Maďarsku. Oním zlodějem, který neoprávněně křičí, aby jiný zloděj byl chycen, tedy nebylo Putinovo Rusko, ale bruselská Evropská komise (a všichni ti von der Leyenové, Jourové, Weberové a další).
 
Své pro oslabení Viktora Orbána udělali také jeho nejbližší spojenci ve fromátu V4. K naší hanbě je třeba připomenout roli bývalého českého premiéra Petra Fialy i jeho ministra zahraničních věcí Lipavského. Fialovo vědomé spojování s polským premiérem Tuskem a jejich vytváření vnitřní opozice proti Orbánovi a Ficovi, české ostentativní a nafoukané odtlačování Ficova Slovenska a teatrální distancování se od Orbána patří k těm kapitolám moderní české zahraniční politiky, na které moc hrdí být nemůžeme. I my tak, skrze Fialovu vládu, neseme svoji část viny na „evropském“ vměšování se do výsledků maďarských voleb a vlastně i na „evropském“ volebním vítězství v Maďarsku.
 
Péter Magyar i jeho nová ministryně zahraničí Anita Orbánová (nemá s Viktorem Orbánem nic společného) okamžitě po nástupu do funkcí nasměrovali Maďarsko, vědomi si svých závazků, probruselským a prounijním směrem. Maďarsko podle nich „přestane být zlobivým dítětem“ a hodlá se stát „upřímným účastníkem evropského sjednocování“. Že při tom současně mluví o znovuotevření Benešových dekretů směrem k sousednímu Slovensku zjevně nebude v Bruselu, který se konečně zbavil Orbána, nijak vadit. Ostatně Slovensko čekají parlamentní volby za rok, takže „maďarský mustr“ si Brusel vyzkoušel a Slováci alespoň vědí, na co se mají připravit.
 
Maďarsko pod vedením premiéra Magyara se vydává na vazalskou cestu „do Evropy“. Současná česká vládní a zahraniční politika by si měly z této lekce vzít ponaučení. A málo jich není!

Ivo Strejček

Laciný a podbízivý antikomunismus

Laciný a podbízivý antikomunismus

Ivo Strejček 

6. května 2026
„Komunismus u nás konečně po třiceti sedmi letech poražen!“ měla by hlásat všechna česká média.

Zbytečná hysterie kolem peněz pro veřejnoprávní média

Zbytečná hysterie kolem peněz pro veřejnoprávní média

Ivo Strejček 

22. dubna 2026
Všechny von der Leyenové a Jourové, a že takových postav v evropských institucích sedělo a sedí, si s úlevou oddechly: Viktor Orbán byl v maďarských parlamentních volbách poražen a jeho místo obsadí „evropská“ naděje Péter Magyar.

Magyarovo přicházení. Co čekat?

Magyarovo přicházení. Co čekat?

Ivo Strejček 

17. dubna 2026
Průzkumy veřejného mínění v Maďarsku dlouhodobě vykazovaly vcelku bezpečný náskok hnutí Tisza Pétera Magyara před Fideszem Viktora Orbána.

Americký otisk v nadcházejících maďarských volbách

Americký otisk v nadcházejících maďarských volbách

Ivo Strejček 

8. dubna 2026
Přestože po celou předvolební kampaň v amerických prezidentských volbách Donald Trump vzbuzoval naděje svými ostrými protiválečnými výroky, ...

Češi mezi realismem a servilitou

Češi mezi realismem a servilitou

Ivo Strejček 

4. dubna 2026
Americké zaplétání se do války v Perském zálivu pokračuje, přestože prezident Donald Trump sebevědomě ujišťuje svět, že „dohoda, která ukončí válku, by mohla být už brzy“ a tvrdí, že „[Američané] si při vyjednávání vedou extrémně dobře“.

Teď, nebo nikdy! A dál bude co?

Teď, nebo nikdy! A dál bude co?

Ivo Strejček 

26. března 2026
„Prezident Trump měl pocit, že Írán zaútočí na USA“, sdělila tisková mluvčí Bílého domu Leavittová, když oznamovala začátek izraelsko – americké války s Íránem.

Jsou podle Vás Benešovy dektery uzavřené téma?

Ano
transparent.gif transparent.gif
47%
Ne
transparent.gif transparent.gif
27%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
26%