Státní kampaň na podporu akceleračních oblastí pro větrné a solární elektrárny měla oficiálně připravovat agentura Konektor Digital. Podle Deníku P však její práci převzal tým Martina Sedláka, poradce tehdejšího ministra životního prostředí Petra Hladíka a člověka spojeného se zájmy investorů do obnovitelných zdrojů. Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner tvrdí, že ministerstvo tímto postupem skrylo před veřejností skutečné personální obsazení kampaně.

„Státní kampaň za propagaci akceleračních zón vedli zástupci investorů do větrné energetiky. Hladíkův resort využil bílého koně, se kterým oficiálně uzavřel smlouvu, aby podjatý tým pracující pro investory do větrných elektráren skryl před veřejností,“ píše Paukner.

Kampaň měla probíhat od listopadu 2025 do ledna 2026. Namísto Konektor Digital se na její realizaci podle Pauknera podílela agentura Obnovitelně PRO, kterou v té době řídil Tomáš Buzrla, bývalý obchodník s emisními povolenkami a Sedlákův kolega ze Svazu moderní energetiky. Tato organizace zastupuje podnikatele v obnovitelných zdrojích, včetně větrné energetiky.


Smlouva s ministerstvem podle Pauknera vylučovala podjatost realizačního týmu a neumožňovala měnit jeho složení bez písemného dodatku schváleného oběma stranami. „Svaz moderní energetiky zastupující investory do OZE jednoznačně podjatý je,“ píše publicista. Investigace tak otevírá otázku, kdo změnu týmu schválil a zda ministerstvo při zadávání a realizaci kampaně dodrželo smluvní podmínky.

Sedlákův tým měl podle Pauknera získat také přístup ke stovkám kontaktů na samosprávy, aniž by měl s ministerstvem uzavřenou vlastní smlouvu o mlčenlivosti nebo o zpracování osobních údajů. Spolupracovníci Obnovitelně PRO si měli vybírat odborníky, připravovat informační materiály a sestavovat podklady o údajných dezinformacích týkajících se větrné energetiky.


Paukner se následně zaměřuje na veřejná vyjádření Petra Hladíka. Bývalého ministra obviňuje, že nepravdivě popisoval Sedlákův vliv na ministerstvo, kampaň označoval za standardní a později měl popírat její realizaci. Proti jeho tvrzením staví akceptační protokoly, které podle Deníku P zachycují již odvedenou práci.


Deník P s odvoláním na své zdroje zmiňuje také možnost trestněprávního prověřování postupu některých představitelů ministerstva. Nejde však o potvrzení, že byl spáchán trestný čin nebo že bylo zahájeno trestní stíhání.

Paukner svou kritiku uzavírá přirovnáním k hypotetické státní kampani ve prospěch hnědouhelné těžby. V ní by namísto lidí spojených s obnovitelnými zdroji vystupovala agentura zastupující zájmy podnikatele Pavla Tykače.

„Pro ty méně chápavé, kteří by snad neviděli závažnost průniku lobbistů do státního aparátu, si stačí namísto podnikatelů v OZE představit PR agenturu Pavla Tykače. Ta by skrytě za bílým koněm v podobě oficiálně najaté agentury komunikovala státní koncepci prolomení limitů těžby u severočeských hnědouhelných dolů. To vše samozřejmě jménem státu a za peníze daňových poplatníků,“ uzavřel Paukner.