Německo se dlouhá desetiletí chlubilo stabilitou svého demokratického systému, profesionalitou státní správy a hlubokou historickou imunitou vůči radikálním experimentům. Jenže právě dnes se ukazuje, že ani země s největší evropskou ekonomikou není chráněna před politickým otřesem, který může zasáhnout samotné základy státu. Situace v německé spolkové zemi Sasko Anhaltsko začíná připomínat laboratoř budoucnosti, ze které mají obavy nejen politici, ale i policie, tajné služby a bezpečnostní experti.

Strana AfD (Alternative für Deutschland) se podle posledních průzkumů přibližuje hranici absolutní většiny. A právě to vyvolalo v Berlíně atmosféru, která už dávno nepřipomíná běžný volební boj. Německý tisk otevřeně mluví o bezpečnostním riziku a o otázce, zda může stát předat citlivé informace straně, jejíž zemská organizace byla označena za pravicově extremistickou. Podle deníku Handelsblatt se dnes v zákulisí německé politiky řeší něco mnohem většího než regionální volby. Ve hře je důvěra v celý poválečný model německé demokracie.

AfD přitom už nesází jen na protestní rétoriku. Strana se připravuje na skutečné převzetí moci. Lídr kandidátky v Sasku Anhaltsku Ulrich Siegmund oznámil, že po případném vítězství chce vyměnit až dvě stovky lidí ve státní správě, ministerstvech a veřejných institucích. To je moment, kdy se v Německu rozsvítily všechny červené kontrolky.

Německý stát se začíná bát sám sebe


Ministři vnitra i policejní odbory dnes veřejně diskutují o tom, zda by politici AfD měli mít přístup k tajným materiálům, informacím od zpravodajských služeb nebo mezinárodním bezpečnostním databázím. Saský ministr vnitra Georg Maier dokonce varoval před možností úniku informací do Ruska nebo extremistických kruhů. To je mimořádně silné tvrzení, které by ještě před několika lety působilo jako politická hysterie. Dnes je ale pronášeno z nejvyšších pater německé politiky.

Celá situace navíc odhaluje zvláštní paradox. Německo po desetiletí budovalo systém profesionálního úřednictva, které mělo být odolné vůči politickým tlakům. Jenže právě tento model nyní naráží na hranici své vlastní logiky. Pokud demokraticky zvolená vláda získá právo personálně měnit vedení úřadů, jak jí v tom může stát zabránit, aniž by sám porušil demokratické principy?

Německé policejní odbory přitom mluví překvapivě otevřeně. Šéf Svazu německých kriminalistů Dirk Peglow prohlásil, že nejde o stranickou nervozitu, ale o otázku fungování demokratického právního státu. Jinými slovy, bezpečnostní aparát začíná naznačovat, že část politického spektra už nepovažuje za standardní demokratickou opozici.

Právě zde se ukazuje hlubší problém současného Německa. Země se ekonomicky i společensky mění rychleji, než je její poválečný systém schopen absorbovat. Východní spolkové země dlouhodobě trpí nižší životní úrovní, odlivem obyvatel a pocitem, že rozhodující moc zůstává v západních centrech. AfD tento pocit dokázala přetavit do politické energie mnohem úspěšněji než tradiční strany.

Trauma minulosti znovu vstupuje do politiky

Německá debata má ještě jednu rovinu, která je možná nejdůležitější. Celou zemí totiž prostupuje historické trauma z nástupu nacismu. Každá zmínka o „ovládnutí státního aparátu“ okamžitě aktivuje historickou paměť, která je v Německu mimořádně silná.

Právě proto zaznívají tak dramatická slova. Politik SPD Dirk Wiese prohlásil, že podobný pokus o převzetí státního aparátu zde nebyl od konce nacistické éry. Zelení mluví o ohrožení svobodně demokratického řádu. Naopak část konzervativní CDU se snaží debatu mírnit, protože si uvědomuje, že příliš hysterická reakce může AfD ještě posílit.


Evropa totiž dlouho fungovala v přesvědčení, že liberální demokracie je definitivním bodem vývoje. Jenže rostoucí podpora protestních a národně orientovaných stran ukazuje, že velká část společnosti tento příběh přestává sdílet. Německo dnes možná není jen varováním před AfD. Je především varováním před tím, co se stane, když tradiční politické elity ztratí schopnost přesvědčit vlastní občany, že systém stále pracuje v jejich prospěch.

Ať už člověk považuje AfD za hrozbu nebo za legitimní protestní sílu, jedna věc je zřejmá. Samotný fakt, že bezpečnostní složky největší evropské země začaly veřejně diskutovat o omezení přístupu demokraticky zvolených politiků k informacím státu, ukazuje hloubku dnešní krize důvěry. To už není běžná politika. To je nervozita systému, který si přestal být jistý vlastní stabilitou.



Zdroj: https://www.handelsblatt.com/politik/deutschland/afd-sachsen-anhalt-wird-zum-ernstfall-fuer-sicherheitsbehoerden/100225805.html