„Desítky milionů, ovlivňování zákonodárců i veřejného mínění za peníze a lidé, kteří zároveň seděli za exministra Ivana Bartoše na vedoucích pozicích ministerstva i neziskovky, jež od resortu pobírala dotace.“ Tak popisuje místopředseda hnutí SPD a poslanec Radim Fiala kauzu kolem Ministerstva pro místní rozvoj, někdejších pracovníků resortu a organizací působících v oblasti sociálního bydlení. Případ podle něj ukazuje na nepřijatelné prolínání státní správy, veřejných dotací, neziskového sektoru a aktivit zaměřených na ovlivňování veřejnosti i zákonodárců.

Na věc se podle zveřejněných informací zaměřilo také samotné Ministerstvo pro místní rozvoj, které 17. června podalo trestní oznámení. Fiala připomíná, že se týká bývalých úředníků resortu a trojice propojených subjektů, Platformy pro sociální bydlení, Fondu dostupného bydlení a společnosti Bydliště.

„Trestní oznámení podalo ministerstvo 17. června na své bývalé úředníky a trojici propojených organizací, Platforma pro sociální bydlení, Fond dostupného bydlení a Bydliště, s.r.o., přičemž se v jeho textu zmiňuje, že bývalí nebo současní členové spolku Platforma pro sociální bydlení byli zároveň ve služebním poměru na ministerstvu v rámci odboru bydlení a mohli zneužít své postavení úřední osoby v jejich prospěch. Jít mělo o organizovanou činnost skupiny osob,“ uvedl Fiala.

Trestní oznámení pracuje s podezřením, které nyní vyhodnocují orgány činné v trestním řízení. Samotné jeho podání tedy ještě neznamená prokázání trestné činnosti konkrétních lidí či organizací.

Fiala odkazuje také na vyjádření mluvčí Ministerstva pro místní rozvoj Veroniky Lukášové. Resort podle něj na základě analýzy veřejně dostupných zdrojů pojal podezření, že v letech 2022 až 2026 mohlo prostřednictvím úzkého propojení úředních a soukromoprávních osob docházet k protiprávnímu jednání při čerpání dotací a tvorbě právních předpisů.


Fiala však celou věc neposuzuje pouze z hlediska možného protiprávního jednání. Za širší politický problém považuje způsob, jakým resort v době působení někdejšího ministra pro místní rozvoj a bývalého předsedy Pirátů Ivana Bartoše financoval Platformu pro sociální bydlení a její aktivity spojené s přípravou a prosazováním zákona o podpoře v bydlení.

„MMR v době, kdy jej vedl někdejší šéf Pirátů Ivan Bartoš, platilo neziskovou organizaci Platforma pro sociální bydlení, aby pro něj ovlivňovala veřejné mínění i postoje zákonodárců,“ tvrdí Fiala.

Do své argumentace zahrnuje také personální vazby mezi Platformou a ministerstvem. Jmenuje Víta Lesáka, který před nástupem na MMR působil v čele Platformy pro sociální bydlení a následně se stal ředitelem na ministerstvu. Fiala upozorňuje, že podle zveřejněných informací jeho vazba na spolek pokračovala i po přechodu do státní správy.

„Stalo se tak v době, kdy z vedení této neziskovky krátce předtím přešel do pozice ředitele na MMR Vít Lesák a nadále v ní působil jako člen, zatímco do spolku proudily několikamilionové dotace a na členských schůzích se probíralo dění na ministerstvu,“ píše.

Významnou část příspěvku Fiala věnuje samotným penězům. Platforma pro sociální bydlení podle údajů, na které odkazuje, v posledních letech pravidelně čerpala milionové částky z veřejných zdrojů.

„Až 59 932 857 korun získala na dotacích evidovaných v českém Registru dotací a další desítky milionů v rámci eurofondů, u nichž část přidělených prostředků pochází také z národních zdrojů,“ uvádí Fiala.

Právě celkový objem veřejných peněz podle něj vytváří důležitý rámec celého případu. Fiala ale zároveň odděluje obecné financování Platformy od konkrétních projektů, které podle něj směřovaly k prosazování zákona o podpoře v bydlení. Právě jejich účel považuje za zvlášť problematický.

„Podporu dostával spolek též na přípravu a prosazování zákona o podpoře v bydlení, či si jej dokonce skrze dotace MMR ‚platilo‘, aby ovlivňoval veřejné mínění a snažil se věc prolobbovat dále u zákonodárců, kteří posléze o návrhu hlasovali,“ píše místopředseda SPD.


„Ministerstvo tak přispívalo spolku na to, aby cílil na zákonodárce i na veřejnost, a to ‚za účelem změny postojů a názorů prostřednictvím vhodné práce s emocemi spojenými s řešením bytové nouze v ČR‘,“ uvádí.

Podle Fialy veřejné peníze prostřednictvím MMR směřovaly také na osobní setkávání se zákonodárci, při nichž měla Platforma prosazovat přijetí zákona o podpoře v bydlení. Právě spojení státního financování, komunikační práce s veřejností a přímého působení na poslance je pro něj jedním z hlavních důvodů, proč celou věc označuje za nepřijatelnou.

Fiala svou argumentaci dále propojuje se samotným obsahem zákona. Zákon o podpoře v bydlení podle něj zavádí také garanční systém, který má majitelům bytů poskytovat určitou míru jistoty v případě, že své nemovitosti zapojí do systému garantovaného bydlení. Má se týkat například rizika neplacení nájemného nebo škod způsobených nájemníky.

Právě v této souvislosti Fiala upozorňuje na vazby Platformy pro sociální bydlení na Fond dostupného bydlení.

„Platforma pro sociální bydlení je přitom silně propojená s neziskovou organizací, která skupuje byty zejména ve vyloučených lokalitách,“ píše.

Jeho argumentace propojuje několik rovin. Platforma podle něj působila na prosazení změny právního prostředí v oblasti bydlení, zároveň čerpala veřejné prostředky a současně byla spojena s organizací, která se přímo zabývala nákupem a pronajímáním bytů.


Podrobněji následně popisuje také fungování Fondu dostupného bydlení. Platforma pro sociální bydlení podle něj tento ústav spoluzaložila za účelem získávání půjček od jednotlivců a právnických osob a také darů, z nichž následně financuje nákup bytů. Nakoupené nemovitosti mají být pronajímány lidem v bytové nouzi a příjmy z nájemného slouží mimo jiné ke splácení získaných půjček. U těch Fond podle Fialy nabízel tříprocentní úrok a nemovitosti následně zůstávaly ve vlastnictví ústavu.

Do svého komentáře zařadil také rozsáhlejší pasáž z výroční zprávy Platformy za rok 2020, která popisovala další zamýšlený rozvoj tohoto modelu.

„Výhledově Fond plánuje spolupracovat se soukromými majiteli bytů, kteří by měli zájem svěřit mu pomocí příkazní smlouvy do správy své byty, které bude ústav následně pronajímat lidem v bytové nouzi. Z vybrané odměny příkazníka bude ústav financovat vznik krizového fondu v rámci ústavu a nákup dalších bytů. Primární zacílení je na Ústí nad Labem a další města v Ústeckém kraji,“ stálo podle Fialou citované výroční zprávy.

Platforma v ní podle stejného zdroje zmiňovala rovněž spolupráci s neziskovými organizacemi Člověk v tísni a Armáda spásy, které měly nájemníkům poskytovat podporu podle jejich potřeb.

Právě tato kombinace dotačního financování, personálních vazeb, působení na zákonodárce, přípravy legislativy a aktivit v oblasti dostupného bydlení vytváří podle Fialy obraz, který vyžaduje důkladné prověření. Jeho kritika přitom směřuje nejen k možnému porušení zákona, které nyní posuzují příslušné orgány, ale také k samotnému principu, zda mají být z veřejných peněz financovány aktivity zaměřené na změnu politických postojů a prosazování legislativy.


Fiala však svůj příspěvek nekončí samotnou kauzou. Přechází k tomu, co chce vláda s účastí SPD v systému financování neziskových organizací změnit. Podle něj se dohodla na vytvoření veřejného registru všech dotací poskytovaných neziskovým organizacím z veřejných rozpočtů. Registr by podle jeho slov neměl zahrnovat pouze státní prostředky, ale také peníze obcí, krajů a svazků obcí.

Neziskové organizace pobírající veřejné prostředky by zároveň měly mít povinnost transparentně zveřejňovat své konkrétní výdaje. U organizací, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financovány ze zahraničí, chce SPD prosadit také povinnost tuto skutečnost veřejně označovat.

„Vláda s účastí SPD se dohodla, že zřídí veřejný registr všech dotací pro neziskové organizace z veřejných rozpočtů, který bude zahrnovat nejen stát, ale i obce, kraje a svazky obcí. Neziskové organizace pobírající veřejné peníze budou mít povinnost transparentně zveřejňovat své konkrétní výdaje. U organizací, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financované ze zahraničí, zavedeme povinnost tuto skutečnost transparentně označovat,“ shrnuje Fiala.

Celý případ tak spojuje s dlouhodobou politickou prioritou SPD, kterou je omezení využívání veřejných peněz na činnost, již hnutí považuje za politický aktivismus. Fiala přitom nezpochybňuje právo neziskových organizací prosazovat vlastní postoje. Odmítá však, aby byly takové aktivity podle něj placeny z prostředků daňových poplatníků.

„Zamezíme tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus. Neziskové organizace mohou prosazovat své politické názory, ale nikoli z peněz daňových poplatníků,“ uzavírá Radim Fiala.