Svátek má: Albert

Politika

Velikost textu:

Drulák o triumfu demokratů. Ameriku dál ovládají velké peníze

Drulák o triumfu demokratů. Ameriku dál ovládají velké peníze

Vítězství progresivisty Abdula El-Sayeda v americkém Michiganu hodnotí profesor Petr Drulák s rozpaky. Porážku republikánského kandidáta vítá, v novém senátorovi však vidí další tvář politiky ovládané bohatými zájmovými skupinami.

Prof. Petr Drulák
21.listopad 2026 - 06:00

Demokrat Abdul El-Sayed porazil v listopadových senátních volbách v Michiganu republikána Mikea Rogerse a stal se prvním muslimem zvoleným do amerického Senátu. Výsledek jednoho z nejsledovanějších volebních soubojů ukázal také sílu progresivního křídla Demokratické strany, jehož kandidát uspěl navzdory rozsáhlé kampani svých odpůrců. Profesor a bývalý diplomat Petr Drulák se v komentáři zveřejněném na facebookovém profilu spolku Svatopluk zaměřil na politické zázemí obou kandidátů a financování jejich kampaní. Rogersovu porážku vítá, ani vítězného demokrata však nepovažuje za skutečnou alternativu k dosavadnímu fungování americké politiky.

„Nový michiganský senátor Abdul El Sayed je jednou z velkých hvězd volebního triumfu amerických demokratů nad Trumpovými republikány. Představitel levého křídla demokratické strany porazil trumpovce Mike Rogerse a stal se prvním muslimem v americkém Senátu. Jejich střet patřil k nejsledovanějším. Volba mezi neokonzervativcem a progresivistou také ilustruje, jak z americké politiky mizí hlas rozumu i demokracie,“ napsal Drulák.

Mike Rogers zastupoval Michigan ve Sněmovně reprezentantů v letech 2001 až 2015 a v závěru svého působení předsedal jejímu výboru pro zpravodajské služby. Před vstupem do celostátní politiky pracoval pro FBI, později se věnoval bezpečnostnímu poradenství a vystupoval jako komentátor CNN. Drulák v jeho dlouholetém působení v americkém bezpečnostním prostředí spatřuje příklad úzkého propojení politiky se zpravodajskými strukturami. Rogers podle něj představoval pokračování washingtonské zahraniční politiky založené na vojenské síle a zahraničních intervencích.

„Rogersova porážka je dobrou zprávou pro svět. Republikán je dokonalým produktem hlubokého státu. Když před lety končil svůj několikanásobný mandát ve Sněmovně reprezentantů předsedal sněmovnímu výboru pro zpravodajské služby. Z této funkce by měl zpravodajské služby za Kongres kontrolovat. Ale ve skutečnosti ve výboru zasedají prověření kongresmani, kteří jsou naopak pod kontrolou zpravodajských služeb. V posledních letech se pohyboval v profesích spojených s korporátní či národní bezpečností a komentoval bezpečnostní témata na CNN. V politice podporoval americké války včetně té proti Iránu,“ uvedl bývalý diplomat.

V michiganské kampani se výrazně prosadila také otázka amerických vztahů s Izraelem. Rogers patřil k jeho dlouhodobým podporovatelům, zatímco El-Sayed kritizoval izraelské vojenské operace i podporu, kterou izraelské vládě poskytuje Washington. Do voleb zasáhla rovněž organizace AIPAC a s ní spojené politické výbory podporující proizraelsky orientované kandidáty. Jejich finanční podpora měla především podobu nezávislých výdajů na volební kampaně, nikoli přímých převodů peněz kandidátům.


„Nepřekvapí, že Rogers patří k věrným podporovatelům Izraele a tudíž i oblíbencům mocné izraelské lobby v USA. Větší část kampaně sice vedl bez její finanční podpory, aby zbytečně nenahrával svému antisionistickému oponentovi, ale když se dostal do úzkých, pokusil se ho AIPAC (American Israel Public Affairs Committee) v posledních týdnech kampaně zachránit darem devíti milionů dolarů,“ napsal Drulák.

O demokratickém kandidátovi se rozhodovalo už v srpnových primárkách. El-Sayed v nich porazil kongresmanku Haley Stevensovou, za níž stála umírněnější část strany. Jeho soupeřka měla k dispozici podstatně větší finanční podporu, přesto nominaci nezískala. Rozdíly mezi oběma politiky se projevily zejména v otázce Izraele a americké zahraniční politiky. Stevensová se následně postavila proti vítězi vlastních stranických primárek a podpořila republikána Rogerse.

„V Rogersovi prohrává přední zastánce nejen americké expanze, ale také obhájce izraelského zajetí americké zahraniční politiky na Blízkém východě. Američanům se přestává líbit, co Izrael dělá jak ve svém sousedství, tak i u nich doma. Vedle rostoucích životních nákladů se volebním tématem stal také Irán a Izrael. Na ekonomice a Izraeli postavil svou kampaň El Sayed, proto také ležel izraelské lobby v žaludku tak hluboko jako málokdo jiný. Pokusila se ho zbavit už v demokratických primárkách. Jeho soupeřce, představitelce demokratického establishmentu Haley Stevensové, poslala obrovskou částku 33 milionů dolarů,“ pokračoval profesor.

„Stevensová prohrála, i když v primárkách celkem utratila devítinásobek toho, co El Sayed. Ve finále pak dokonce podpořila proti svém stranickému kolegovi republikána Rogerse, což odůvodnila právě politikou k Izraeli; jistě tím plnila i přání AIPACu,“ dodal Drulák.

El-Sayed během kampaně oslovoval především voliče, kteří se potýkají s rostoucími životními náklady a obtížnou dostupností zdravotní péče. Prosazoval vyšší zdanění nejbohatších Američanů a omezení vlivu velkých dárců na politické rozhodování. Získal podporu výrazných osobností progresivního křídla demokratů včetně Bernieho Sanderse a Alexandrie Ocasio-Cortezové. Republikánští odpůrci se naopak snažili zpochybnit jeho důvěryhodnost poukazováním na muslimské vyznání a údajné vazby na radikální islamismus. Pro spojení s teroristickými organizacemi však nepředložili důkazy.


„El Sayed se v této perspektivě jeví jako sympatický outsider. Mluví o tom, jak chce bojovat proti zájmům, které ovládly americkou demokracii – omezit izraelský vliv, zdanit miliardáře, omezit vliv velkých peněz v politice. Je proti válce s Iránem, ale soustředil se především na životní náklady chudších Američanů a dostupnost zdravotní péče,“ připomněl Drulák.

El-Sayed pochází z rodiny egyptských přistěhovalců, vystudoval medicínu a veřejné zdravotnictví a před vstupem do vrcholné politiky působil ve vedení zdravotnických institucí v Michiganu. Jeho vzdělání a profesní dráha podle Druláka odporují pokusům vykreslovat jej jako náboženského radikála. Bývalý diplomat ovšem rozlišuje mezi takovými útoky a svými vlastními výhradami k El-Sayedovým politickým postojům.

„Republikáni se jen zesměšňovali, když ho obviňovali z džihádismu či spojení s islámskými teroristy. Jeho rodiče byli příkladem úspěšné integrace. Přišli do USA z Egypta; příklad klasického úniku mozků z chudého jihu na bohatý sever. Jeho otec, univerzitní profesor, se v USA rozvedl a  vzal si Američanku, s níž pak svého syna vychovával. El Sayed úspěšně vystudoval a nastoupil manažerskou kariéru ve zdravotnictví, nic nenasvědčuje, že by byl islámským radikálem,“ uvedl bývalý diplomat.

V otázkách migrace, genderové politiky, ekologických opatření nebo války na Ukrajině se Drulák s novým senátorem zásadně rozchází. Odmítá také představu, že by progresivní politici stáli mimo mocenské struktury americké společnosti. Podle něj mají vlastní podporovatele mezi bohatými dárci a částí velkého byznysu. El-Sayedovu kampaň proto posuzuje nejen podle jejích slibů, ale také podle objemu prostředků, které se jí podařilo získat.


„Ale je radikálem progresivistickým a navíc velmi dobře napojeným na příslušnou část americké oligarchie. Ve všech progresivistických tématech, migrace, gender, válka na Ukrajině, green deal, omezování policie, se kloní k radikálům proti zdravému rozumu. To z něho však nečiní outsidera, nýbrž naopak privilegovaného nositele extrémistických myšlenek, které část amerického kapitálu podporuje. A to se vyplácí. V kampani sice svého protivníka mohl obviňovat, že hájí korporátní zájmy proti neprivilegovaným, ale to mu nebránilo získat násobně větší finanční podporu. Zatímco Rogerse nasbíral 23 milionů, El Sayed 54 milionů dolarů,“ napsal Drulák.

Údaje americké Federální volební komise potvrzují výrazný rozdíl v příjmech obou kandidátských výborů. Vedle nich však do volebního souboje vstupovaly také nezávislé organizace s vlastními výdaji na podporu či porážku jednotlivých kandidátů. Drulák z rozsahu těchto finančních prostředků vyvozuje, že ani vítězství politika kritizujícího moc bohatých dárců nemusí vést k oslabení jejich vlivu. Od El-Sayeda očekává možné změny v zahraniční a sociální politice, nikoli však zásadní omezení moci velkých korporací.

„To jsou však jen částky vykázané kandidáty, které nezahrnují co do nich investovali na svůj účet jiní. Pokud se sečte všechno, tak celkové náklady na zvolení michiganského senátora letos obnášely rekordních 243 milionů dolarů. Jinými slovy vláda velkých peněz nad americkou politikou posiluje a El Sayed nepředstavuje výjimku, ani alternativu. Může pomoci rozumnému obratu proti válce a k větší sociální spravedlnosti, mimo to však bude prosazovat spoustu nebezpečných nesmyslů. A na krocení korporátní moci, o němž rád mluví, nejspíše nedojde,“ uzavřel Petr Drulák.

(Lukeš, prvnizpravy.cz, repro: Svatopluk)