Svátek má: Nataša

Zprávy

Velikost textu:

Rovnováha hrůzy nebo nerovné šíření strachu?

Rovnováha hrůzy nebo nerovné šíření strachu?

Ze začátku jsem byl  pacifista. Bylo pro mě těžké vykonávat vojenskou službu, protože jsem od mládí věděl, že se nikdy tolik nelhalo jako v době před válkou, píše autor článku webu Ansage.

Ilustrační foto
3. ledna 2022 - 06:20

A také během války a poté se nebude méně lhát. Stejně tomu tak bylo v 80. letech, kdy byly ruské rakety opět na pranýři, byly horší než vlastní jaderný arzenál NATO. To je důvod, proč jsem se zapojil do mírového hnutí, protože jsem byl velmi pozorný k číselné bilanci hrůzy. Slovo „horor“ neberu na lehkou váhu, protože jsme měli několikrát štěstí, že třetí světová válka čistě náhodou nezačala.

Ale současná generace tvůrců veřejného mínění není o nic bezpečnější než tehdejší agitátoři. Jedním z příkladů je Claus Kleber, který – díky bohu – na konci roku moderoval svůj poslední „Heute Journal”. Pro toho, kdo si nepamatuje: 4. dubna 2019 oznámil moderátor ZDF začátek třetí světové války na začátku svého zpravodajského vysílání, když s vážnou tváří pronesl větu: „ Dobrý večer, na vodě a ve vzduchu jsou dnes američtí, němečtí a další evropští spojenci na cestě do Estonska, aby odrazili ruské jednotky, které se tam na Krymu usadily stejně jako před pár lety. „V další větě se Kleber vyjádřil zcela jasně: Byl to vtip“ Což platilo pouze k 70. výročí založení NATO.

To, že v zemi tehdy nepropukla panika, bylo „ ...díky šťastné okolnosti, že většina populace – zejména mladší – jen okrajově nebo již nevnímá informace nabízené veřejnoprávními stanicemi, stejně jako fakt, že stále více lidí už prostě nevěří mainstreamu, který se ozývá z automatů, křičí z obrazovek a šeptá z novin,“ komentoval webový portál  „Achgut“ minulý týden u příležitosti Kleberovy proměny ve stáří. Kleberova novinářská přední pozice však nebyla ojedinělým případem. Bohužel mnohá další média nyní jednotně malují na zeď zvýšenou ruskou hrozbu, protože Putin nechává provádět vojenské manévry – a ne v jiných zemích, jak to dělají země NATO, ale na svém vlastním území. Na ruských hranicích s Ukrajinou stálo 100 000 vojáků z jejich 3,345 milionu ozbrojených sil. Předpokládalo se a předpokládá se tedy, že pokud budeme takový přístup ignorovat, Rusové se stanou nafoukanými a budou na Rýnu o pár dní později!

Kdo se tu má koho bát?

Otázkou ovšem je, kdo by se měl vlastně koho bát zde. I když dáte sílu vojsk do vztahu k příslušné populaci, Rusové nejsou v první desítce. NATO má o 200 000 vojáků více než Rusko.  „Ale Rusové mají více tanků," kontrovali. Ne, mají o 3.000 méně: poměr je 18.741 ku 15.500 tankům. „Ale protože je Rusko tak velké, musí mít větší letectvo!“?  Ne, tady je poměr dokonce 7 ku 1, NATO má více než 21 000 letadel, Rusko jen přes 3 000 - které ale na rozdíl od německých stíhaček umí létají skutečně všechny. Pouze pokud jde o raketové systémy, je Rusko lepší o 10 procent. Tato oficiální čísla lze vidět na webu „Statista“.

A nyní bilance výdajů na zbrojení ve srovnání: V roce 2020 bylo celosvětově vynaloženo na zbrojení kolem 2.000 miliard amerických dolarů – za rakety, tanky, munici a vojáky. Z toho 3,7 procenta připadlo na NATO a 39 procent na Rusko - jak by se dalo myslet s ohledem na dojem živený místními médii? Ne! Vztah je přesně opačný. A do zbrojního arzenálu USA se přidávají zbrojní výdaje ostatních zemí NATO. Samotné Německo a Francie s 5,4 procenty mají větší podíl na globálních výdajích na zbrojení než Rusko s jeho uvedenými 3,7 procenty. Státy NATO dávají do zbrojení 15krát více peněz než Rusko. Něco pro obranu? To tvrdí každá strana. Všude jsou jen ministři obrany, ale už ne ministři války.

Vždy je však nutné uvádět absolutní čísla ve vztahu k ekonomické síle zemí, jak to učinil „Handelsblatt“ s odkazem na švédský institut pro výzkum míru SIPRI  . Rusko vydává na armádu pozoruhodných 4,3 procenta svého hrubého domácího produktu. Na straně NATO vydávají USA 3,5 procenta – více než třetinu samotných celosvětových výdajů na zbrojení. Ve Spojeném království je to 2,5 procenta; ve Francii 2,1 procenta; v Německu 1,3 procenta; v Itálii 1,6 procenta. K tomu se přidávají výdaje na zbrojení zbývajících 25 zemí NATO. Nakonec má NATO 15násobnou převahu nad Ruskem. Rusko by muselo investovat polovinu všech rublů, které generuje, do armády, aby udrželo krok se Západem.



Nahrazení celosvětové hegemonie USA

Mrtvý Sovětský svaz byl kdysi strategií západních vítězných mocností  a to je nyní zjevně prosazováno proti Rusku. Závody ve zbrojení, které byly poprvé zpomaleny před 50 lety, znovu rozdmýchaly USA před 20 lety - tři měsíce po zničení dvojčat v New Yorku. Nebyli to však Rusové, kdo zničil WTC, ale spíše džihádisté z arabských států, které předtím vylepšily USA a další země NATO. Není divu, že si někteří lidé myslí, že svět je blázinec a USA jsou pronajímatelem. Alespoň to tak vypadá nejdéle – až dosud, kdy celosvětovou hegemonii USA postupně nahrazuje „čínská světovláda“! Peking neporazí USA vojensky, ale ekonomicky. Už teď Amerika visí na Číně.

Rusko chce záruku, že Ukrajina nevstoupí do NATO a že NATO nebude moci umístit armádu přímo na ruské hranice. Po porušených slibech Západu v 90. letech, že NATO se „nerozšíří ani o píď“ na východ, se Putin „nechce znovu nechat splést“. Po NDR ztratil východní blok od roku 1999 ve prospěch NATO devět dalších zemí. Pro Putina to znamená červenou čáru a vyzývá k zastavení expanze NATO na východ. Nechci být v kůži Putina o nic víc než v kůži jeho lidí. Ale zdá se, že to nebrání mé generaci, aby viděla agresora samotného v ruském Putinovi.

Ale existují i ideologové v jiných evropských zemích - ve smyslu současníků, kteří se ve svém myšlení nenechají odradit ani opačnými fakty - a noví studení bojovníci, jak ukazuje tento příklad z jinak velmi proslulého „Neue Zürcher Zeitung“: „Kreml může existovat pouze v konfliktním režimu, vždy potřebuje nové nepřátele a jeho jediným argumentem je hrozba násilí." Komentátor NZZ si myslí, že Rusové potřebují studenou válku tak jako vodku." A něco podobného mezi řádky téměř každý den oznamují i naše média. Důvěryhodné zdroje uvádějí, že tak vypadal válečný chtíč v dobách před začátkem první světové války.

Psi v nouzi kousnou

Můžeme zabránit Ukrajině ve vstupu do NATO? Ano, mohli bychom, kdybychom chtěli. Stejně jako se můžeme – díky bohu – rozhodnout některé státy do EU nepřijmout; Například Turecko: Byla chyba začlenit tuto nepředvídatelnou zemi do NATO. Bylo by také chybou začlenit Ukrajinu do NATO z výše uvedených důvodů. Měli bychom mít větší zájem o to, aby němečtí vojáci – přes všechny výhrady – pomáhali v našich resortech zdravotnictví, než aby je nasazovali na Ukrajině.

Pokud psa dostanete do bezvýchodné situace, kousne. To platí také pro vládce a nebo jeho lid; i kdyby to bylo jeho poslední kousnutí. Čtyřměsíční bitva o Moskvu a stejně dlouhá bitva o Stalingrad o rok později ukázaly Rusům, že lidé s kulturou a silou vůle podobnou té naší se mohou osvobodit z beznadějné situace – k překvapení a pozdější tísni našich otců a předků. Zážitky z „východního tažení“ by měly sloužit jako připomínka, nenechat se svádět či vést k hloupostem vírou v domnělou vojenskou méněcennost ruského „nepřítele“.

Nebo se agitátoři snaží uchovat včerejší nepřátelské obrazy a odvrátit pozornost od obrovského pokroku, kterého Rusko za posledních 20 let dosáhlo? HDP je dnes 7krát vyšší než na přelomu tisíciletí, rubl 21krát (i přes pokles v posledních letech!); kojenecká úmrtnost se snížila na přibližně tři čtvrtiny; potratů je čtyřikrát méně a porodnost se zvýšila na 1,75 na ženu. Sklizeň obilí se zdvojnásobila a průměrná délka života se prodloužila o pět let. Nezaměstnanost klesla o dvě třetiny a chudoba se snížila na polovinu. Turistů je dnes šestkrát více – a mnoho Rusů by bylo pravděpodobně rádo, kdybychom i nadále přijížděli jako turisté a ne jako vojáci NATO hlídkující u jejich hranic.

V neposlední řadě: Na druhé straně politicky řízené konfrontace stojí národ se staletou křesťanskou kulturou, jejíž historie je úzce propojena s historií Evropy (zejména německé). Pro srovnání: Ruská pravoslavná církev má 150 milionů členů, katolická církev v Německu jen 22 milionů. Těšme se tedy na prohlášení Německé biskupské konference k jejich Světovému dni míru v roce 2022!

(rp,prvnizpravy.cz,ansage,foto:arch.)