Svátek má: Kristián

Zprávy

Velikost textu:

Ekologické kecy versus asijská realita

Ekologické kecy versus asijská realita

Veškeré legrační ekologistické zeleno-hysterické závazky kolem snížení emisí skleníkových plynů v EU jsou srandovní karikaturou reálného světa. Záleží na souvislostech

Přehrada "Tři soutěsky"
12. června 2021 - 09:01

Sebeekologištější hysterický závazek EU je úsměvný, protože ekologická zátěž zemí EU je malá. Svým způsobem nepodstatná, protože o zelené legraci v praxi rozhoduje Asie, upozorňuje publicista František Roček.  

Nejsrandovnějším varováním před podivnostmi je, že ekologisté v květnu vyhráli soudní spor v nějakém Nizozemí. Ekologisté tvrdili, že Shell nesnižuje emise dostatečně rychle. Nějaký přiblblý soud dal ekologistům za pravdu.

Jednalo se o to, že Shell má povinnost dodržovat lidská práva a uvést své podnikání do souladu s mezinárodními dohodami o zamezení rychlejšího ohřívání planety. V důsledku toho musí společnost Shell do roku 2030 snížit své emise CO2 o 45 % ve srovnání s úrovní v roce 2019. Právníci společnosti Shell argumentovali, že firma již podniká závažné kroky k odklonu od fosilních paliv.

Když tohle četli Číňané, jistě řvali smíchy nad touto kolosální kravinou. Pro Asii, nejvíce pro Čínu, to je velká konkurenční výhoda.

Asijské vystřízlivění

Je zcela jasné, že v Asii budou ještě několik desetiletí důležité uhelné elektrárny, a ti, kdo mají penízky, budou stavět jaderné elektrárny, proti kterým by nejraději němečtí zelení poslali zelené tankové divize.

Současný legrační mejdan v Británii představitelů zemí skupiny G7 (Británie, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, USA a Kanada) společně se zástupci Evropské unie a politických tuleňů z Austrálie, Jižní Koreje a Indie, nejen, že je bezvýznamné, ale cokoliv ekologického je až legrační.

Kluci a holky z G7 budou i ekologicky kecat, ale v Číně se rozdávají „eko“ suché karty: v některých oblastech vodní elektrárny vysychají a továrny mají problémy se zajištěním výroby. Nedostatek elektřiny a výpadky elektřiny, které loni sužovaly velkou část Číny, jsou letos zpět na průmyslovém jihu, což je problém, když rostoucí poptávka po zboží na západě je zcela evidentní.

Výrobu elektřiny v jižní Číně ochromuje sucho a firmy čelí příkazům místních úřadů, aby omezovaly příděly elektřiny každé tři až čtyři dny, někdy bez předchozího upozornění. To nejsou malé problémy, protože např. oblast Kuang-tungu z hlediska HDP podle Southern Daily v roce 2020 překonalo HDP Kanady, Ruska a Jižní Koreje.

Teď se snaží státní provozovatel elektroenergetických služeb propojit elektrickou síť, aby na jih přivedl elektřinu ze severu země. Čili v oblasti výstavby vodních elektráren se udělalo hodně, ale když není voda? Politika zaměřená na odstavení výroby energie z uhlí a imaginární cíl Pekingu dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060, naráží na tvrdou realitu.

Na fotografiích nádrže přehrady Tři soutěsky je vidět klesající hladinu. Lokalita v centrální provincii Hubei je největší vodní elektrárnou na světě, která vyrábí lví podíl elektřiny pro průmyslový jih Číny.

Vodní nádrže s elektrárnami přispívají téměř polovinou výroby elektřiny v jižní Číně. Nízká hladina vody podél řek Jang-c'-tiang a Perlové řeky a jejich hlavních přítoků letos v létě odhalila rizika pro spolehlivost dodávek elektřiny.



Nové elektrárny, nové čmoudíky

Je jenom otázkou času, kdy budou oživeny plány na využití většího množství uhlí pro rychlejší řešení nedostatku elektřiny. Elektroenergetické odvětví se v roce 2020 stále spoléhalo na uhlí ve výši 60 %. Peking loni schválil nové uhelné elektrárny v hodnotě 46,1 milionu kilowattů. A kvůli suchu jistě další investice budou následovat.

Rozumní lidé tuší, že si Čína z eko-zelených mužíčků a z OSN dělá srandu. Neboť slibem nezarmoutíš. Absence hmatatelného plánu dekarbonizace může signalizovat, že Čína plánuje další růst počtu uhelných kotlů, snad něco může být na zemní plyn a všední je růst fotovoltaických elektráren. Deklarovaný cíl 18% snížení CO2 na jüan HDP do roku 2025 je jenom vtipem.

Z uhelných provincií Šan-si a Vnitřní Mongolsko zazněl návrh, že je nutné dál využívat uhlí, zemního plynu a dalších tradičních zdrojů uhlíkových paliv kvůli zajištění národní energetické bezpečnosti. Dumá se nad tím, že čínská státní rada zvažuje, že v akčním plánu dekarbonizace bude upřednostňovat podporu čistějšího využívání uhlí. Aby ekologisté z Evropy, severní Ameriky a třeba i z Nového Zélandu, neonemocněli psotníkem, čistější uhlí znamená uhlí s poněkud větší kalorickou hodnotou a s efektivnějším spalováním.

Trocha úlevy

Rozumnou exhalační úlevou je návrh na spuštění celoměstských systémů ústředního vytápění, které by pomohly obyvatelům klíčových měst vyřešit v chladnějších oblastech vytápění v zimě pro miliony lidiček. Stávající čínské systémy ústředního vytápění, jako v Pekingu a severovýchodní Číně, jsou napojeny na teplárny pro uhlí a zemní plyn.

Jen tak na okraj, čínská a ruská spolupráce vede k výstavbě nových reaktorů. Plánované reaktory (budou do roku 2026 v provozu) by mohly snížit roční emise oxidu uhličitého o 30,7 milionu tun.

K tomu prémie: Rosatom bude organizovat výlety do obou čínských elektráren kam teď dodává nové reaktory pro potenciální zahraniční klientelu ze třetích zemí.

Čína versus euronaivita

V knize „Bombardovat nemocnice je normální“ jsem před pár lety napsal: „Čína má řadu vnitřních problémů, ale umí využívat slabosti ostatních – ohromný výrobní a technický potenciál EU byl podvazován posledních nejméně 30 let idealistickými ekologickými omezeními a ohromnými ekologickými investicemi. Čínské vedení se tím nezabývalo.

Čína tvrdě posiluje svůj potenciál i tím, že ušetřila stovky miliard dolarů, když místo do ekologie investovala do technického rozvoje a výroby. Až dnes (2017) slavnostně vyhlásili nejvyšší úředníci Říše Středu, že se Čína bude zabývat ekologickou politikou. Čínští politici se dopustili kanadského žertíku, když v polovině roku 2017 podepsali s evropskými představiteli společný pamflet k pařížské klimatické dohodě: „EU a Čína považují pařížskou dohodu za historický úspěch dál urychlující nezvratné globální snižování emisí skleníkových plynů a klimaticky odolný rozvoj.“

…Zpožděním vlastních ekologických investic Čína ušetřila další miliardy dolarů tím, že nemusela investovat do pracného vývoje ekologických technologií. Cestu k efektivním ekologickým technologiím náročnými výzkumy prošlapaly evropské a americké vědecké instituce. Číňanům jsou proto dnes již přístupné ekologické technologie mnohonásobně levnější a účinnější než před 20 lety…“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:asiatimes)