Ještě před několika lety představoval íránský Shahed téměř ideální zbraň opotřebovací války. Nebyl technologicky převratný ani extrémně rychlý. Jeho největší předností bylo něco mnohem jednoduššího – byl dostatečně levný, aby jej bylo možné vyrábět a vypouštět ve velkém množství, a přitom dostatečně nebezpečný, aby proti němu obránce musel reagovat.

Právě na této ekonomické nerovnováze vyrostla jedna z nejvýraznějších zbraní války na Ukrajině. Pokud proti relativně levnému útočnému dronu vystřelíte podstatně dražší protiletadlovou raketu, můžete jednotlivý útok vyhrát, ale při tisících opakování začíná být problémem cena obrany. Rusko proto postupně rozvinulo vlastní výrobu rodiny Geran a začalo bezpilotní prostředky nasazovat v masových vlnách.

Ukrajina odpověděla přesně tak, jak technologická válka předpokládá. Začala hledat levnější prostředek ničení Shahedů. Vedle klasické protivzdušné obrany a mobilních palebných skupin se ve stále větší míře objevily specializované stíhací drony, jejichž úkolem je zachytit ruský bezpilotní prostředek za zlomek ceny klasické protiletadlové rakety. Ekonomika války se tím začala obracet: proti levnému dronu už nemusela vždy letět drahá raketa, ale jiný levný dron.

Rusko však nyní odpovídá dalším technologickým krokem. Do útoků ve stále větší míře nasazuje proudové bezpilotní prostředky, které zkracují dobu, již má ukrajinská obrana na jejich objevení, sledování a zničení. Mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat 1. září uvedl, že Rusko během srpna vypustilo více než 2 800 proudových dronů a ukrajinská obrana jich podle něj zachytila přibližně 60 procent. Prezident Volodymyr Zelenskyj už o den dříve tvrdil, že během čtyř dnů Rusko vypustilo téměř 1 500 dronů různých typů a více než polovinu z nich tvořily proudové stroje. Reuters současně popsal prakticky nepřetržité dronové útoky, které na konci srpna ochromovaly život v Kyjevě. Pokud se tento trend udrží, nejde pouze o další modernizaci Shahedu. Začíná nové kolo závodu mezi cenou útoku a cenou obrany.

Proudový motor mění ekonomiku dronové války

Klasický vrtulový Shahed měl jednu zásadní slabinu – relativně nízkou rychlost. Právě díky ní proti němu mohly fungovat mobilní palebné skupiny a později levné stíhací drony. Jakmile se však rychlost útočného prostředku výrazně zvýší, celý obranný systém musí reagovat rychleji.


Ještě významnější je rozsah jejich nasazení. Mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat v polovině srpna uvedl, že v některých ruských útočných vlnách představovaly proudové stroje až dvě třetiny použitých jednosměrných útočných dronů. Celkově tehdy stále převažovaly klasické vrtulové varianty, ale v červenci Rusko podle ukrajinského letectva nasadilo přibližně pětkrát více proudových dronů než v červnu. 

Rusko navíc rozšiřuje samotnou rodinu těchto zbraní. Vedle proudového Geranu-3 se objevily Geran-4 a Geran-5 a ukrajinská vojenská rozvědka tvrdí, že Moskva upravuje výrobu právě směrem k novějším proudovým variantám. Jde o ukrajinské zpravodajské hodnocení, jehož přesné výrobní údaje nelze nezávisle ověřit. Trend skutečného bojového nasazení však potvrzuje, že proudové drony už nejsou pouze experimentální zbraní používanou v jednotlivých útocích. 

Právě tady se mění ekonomická logika boje. Pokud protivník vyvine levný prostředek schopný ničit pomalé Shahedy, Rusko nemusí odpovědět pouze výrobou ještě většího množství stejných dronů. Může změnit samotnou zbraň tak, aby proti ní levná obrana přestala stačit, a tím protivníka přinutit znovu investovat.

Ukrajina staví proti proudovému dronu jiný proudový dron

Ukrajinská odpověď ukazuje, jak rychle se technologický cyklus současné války zkracuje. Když Rusko začalo ve velkém používat Shahedy, Ukrajina proti nim nasazovala klasickou protivzdušnou obranu a mobilní palebné skupiny. Když se útoky staly příliš masovými a ekonomicky nákladnými na zachycování klasickými raketami, začaly ve větší míře nastupovat levné stíhací drony. A když Rusko zvýšilo rychlost útočných prostředků, Ukrajina začala zvyšovat rychlost interceptorů.


Vedle toho vznikají další systémy. Ukrajinská společnost SkyFall představila interceptor P1-SUN Jetkiller, rychlejší verzi svého předchozího systému. Firma agentuře Reuters uvedla rychlost kolem 370 kilometrů za hodinu a tvrdí, že při bojových zkouškách už zničil více než deset proudových Shahedů. Reuters však toto tvrzení nedokázal nezávisle ověřit. Další ukrajinský výrobce General Cherry vyvíjí interceptor s rychlostí přes 400 kilometrů za hodinu a cílem přiblížit se až 500 kilometrům za hodinu. Klíčovým problémem přitom zůstává cena – výrobci se snaží udržet nové prostředky dostatečně levné, aby mohly být nasazovány masově. 

Ukrajina současně industrializuje již zavedená řešení. Ministerstvo obrany objednalo 8 000 interceptorů Octopus, které používají automatické terminální navedení a podle ministerstva už prokázaly účinnost v bojových podmínkách. Do jejich výroby se zapojilo 29 ukrajinských společností a také Velká Británie. Cílem je přenést technologii k většímu počtu výrobců a rychle zvýšit sériovou produkci. 

Ještě zásadnější změna se odehrává v samotném řízení interceptorů. Ukrajinské ministerstvo obrany v červnu oznámilo úspěšné bojové zkoušky systému, který podle jeho údajů automatizuje 95 procent celého procesu zachycení Shahedu. Člověk sleduje situaci, vybere cíl a vydá příkaz k zásahu. Poté systém samostatně vede interceptor, identifikuje nepřátelský dron, sleduje jej a provede zásah. Člověk tedy zatím zůstává u rozhodnutí o napadení cíle, ale značnou část samotného zachycení už přebírá software. To už není pouze válka dronů proti dronům. Je to postupný vznik automatizované vrstvy protivzdušné obrany, v níž se rychlost stroje spojuje s rychlostí algoritmu.

Levná dronová válka může začít sama sebe zdražovat

Tady se propojují technologické změny, které bylo ještě před několika lety možné sledovat odděleně. Drony přinesly levnou masu. Elektronické systémy umožnily propojit senzory s prostředky ničení. Strojové vidění a prvky umělé inteligence umožňují automatizovat rozpoznávání a sledování cíle. Průmyslová výroba rozhoduje, zda lze výsledný systém vyrobit v tisících kusů. Proudový pohon nyní přidává další faktor, kterým je rychlost.


Útočník navíc nemusí všechny drony vybavit proudovým motorem. Může kombinovat levnější pomalé prostředky, klamné cíle a dražší rychlé stroje, měnit výšku, trasu a dobu útoku a nutit protivníka, aby u každého cíle rychle rozhodoval, jaký obranný prostředek proti němu použije. Z útoku se tak stává nejen pokus něco zničit, ale také prostředek k vyčerpávání protivníkovy obrany a vnucování nevýhodného poměru nákladů.


A pak přijde další technologický krok. Právě tím se současná válka liší od konfliktů, v nichž vývoj nové generace zbraně trval mnoho let. Na Ukrajině se některé cykly zbraně, protizbraně a následné protizbraně proti této protizbrani odehrávají během měsíců.

Výsledkem je zvláštní paradox. Drony měly válku zlevnit. Levný bezpilotní prostředek umožnil útočit na cíle, proti nimž bylo dříve nutné používat mnohem dražší zbraně. Jenže právě úspěch levných dronů rozpoutal technologický závod, který je postupně dělá rychlejšími, autonomnějšími a složitějšími – a současně nutí obranu vyvíjet stejně rychlé a stále dokonalejší prostředky.

Levná dronová válka tak může začít sama sebe zdražovat. Její další fázi proto nemusí rozhodnout země, která vyrobí technologicky nejlepší dron. Rozhodnout ji může země, která dokáže rychleji než protivník opakovat stále stejný cyklus: vyvinout zbraň, vyrobit ji ve velkém, nasadit ji, poznat její slabiny a ještě před protivníkem postavit další generaci.



Zdroje: 1. Reuters – Russian drone barrage on Kyiv enters fifth day⁠; 2. Reuters – As Russia deploys jet-powered Shaheds, companies turn to faster interceptor drones⁠; 3. Janes – Jet-powered UAVs make up two-thirds of some Russian strike packages⁠; 4. Ministerstvo obrany Ukrajiny – Next-generation autonomous interceptors⁠; 5. Ministerstvo obrany Ukrajiny – první proudový interceptor Alexa Spatium⁠