Proto jsem připravil pro vás „argumentovník", ve kterém budu postupně vyvracet největší lži a vysvětlovat nejhorší dopady DCA (vojenská smlouva Slovensko-USA).

Skutečnost: Smlouva o nešíření jaderných zbraní neřeší rozmisťování atomových zbraní ve vlastnictví nukleárních mocností na území jiných států. Jinak by Spojené státy nemohly mít rozmístěné jaderné zbraně v Turecku, Německu, Itálii, Belgii a Nizozemsku.

Pokud uzavřeme takovou vojenskou smlouvu s USA, nikdo nám nemůže zaručit, že zde Američané nebudou skladovat letadlové jaderné bomby nebo že nepoužijí naše letiště k tranzitu nukleárních zbraní. Když Juraj Šeliga tvrdí, že je pro něj „komická představa, že sem někdo doveze jaderné zbraně a schová je do garáže na letecký benzin“, tak je k smíchu především on sám. Existují totiž také letecké nukleární bomby, které mohou být buď výbušné nebo radiologické. Šeliga o tom však nemá ani ponětí, a tak se umí bavit pouze na úrovni primitivních garáží na benzín. Bohužel i takoví nekompetentní politici budou hlasovat o této smlouvě. Takže ještě jednou: Smlouva o nešíření jaderných zbraní zakazuje vyrábět, vlastnit a rozmísťovat atomové zbraně nám, ale ne stávajícím nukleárním velmocím.

V rámci tiskovky zaznělo i množství drobných lží, jednu však v souvislosti s tímto tématem vypíchněte. Ministr Naď velkohubě tvrdil, že oni si udělali rozbor a srovnání jednotlivých smluv a prý ani jedna neobsahuje zákaz jaderných zbraní, ani jedna! – dušoval se. No. Bez velkých řečí si otevřeme norskou DCA a čtěme hned článek. 1 odst. 1 písm. 2:  „Nic v této dohodě nemění politiku Norska v souvislosti s rozmístěním cizích sil na norském území a hromaděním nebo rozmístěním jaderných zbraní na norském území." 4 odst. 4 5: „Nic v tomto článku nemění politiku Norska, pokud jde o rozmístění zahraničních sil na norském území a skladování nebo rozmístění jaderných zbraní na norském území.“ … Co k tomu dodat. Naď, Majer a Krúpa jsou notoričtí lháři. Ale to už víte.

Norsko si pečlivě hlídá svou politiku bez jaderných zbraní a i to byl důvod, proč si prosadilo zákaz rozmisťování takového typu náloží na svém území, a nebyla to žádná nadpráce, jak jsem již vysvětlil. Účinnějším systémovým řešením ochrany by bylo, kdyby se středoevropské státy rozhodly oživit Rapackého plán z října 1957. Tehdejší šéf polské diplomacie Adam Rapacki navrhl na zasedání Valného shromáždění OSN vytvoření bezjádrového pásma ve střední Evropě. Tehdy mu v tom zabránil sovětský hegemon. Zabránil by nám dnes v tom americký hegemon, pokud všude tvrdí, že jsme svobodné a suverénní státy? V každém případě, Slovensko se nepojistilo ani tak jako Norsko. A slovenští politici, kteří do toho nestačili ani jen nahlédnout, se nechali ukolébat bezcharakterními lži. Pro mě osobně je velmi smutný pohled i na to, kam se v posledních letech posunuli zelení, kterým překážejí jaderné elektrárny, ale nevadí jim jaderné zbraně. Je to obrovské zklamání, ale v mírovém hnutí jsme je z velké části ztratili.