Svátek má: Teodor

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Ministr Petříček jako malé dítě se sirkami ve stohu

Zbořil: Ministr Petříček jako malé dítě se sirkami ve stohu

<< VIDEO >> Petříček se obrací na země EU aby vyhlásily další sankce, o kterých neřekl jaké by to měly být,  vůči Ruské federaci jako celku, to je až příliš naivní způsob vedení zahraniční politiky, říká Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz..

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
6. února 2021 - 03:20

Tento týden je ve znamení sankcí znovu chceme uvalit další sankce proti Rusku už nevíme proti komu, proti Iránu a proti proti Myanmaru.

 Co vy na to všechno pane Zbořile?

„Já bych řekl, že ohledně sankcí a jejich vlivu na mezinárodní politiku  má v současné době více než chaotická žádost a naléhavá výzva ministra zahraničí České republiky Petříčka  dvě stránky. Jednak chce tím ovlivnit politiku Ruské federace v oblasti lidských práv,  ale hlavně chce změnit výrok soudu vůči panu Navalnému a části jeho rodiny. Navíc  se ještě obrací na země Evropské unie, aby vyhlásily další sankce, o kterých neřekl jaké by to měly být, vůči Ruské federaci jako celku. To je až příliš naivní způsob vedení zahraniční politiky.  Dokonce se mi zdá, že když si předvolal český ministr zahraničních věcí na pohovor nebo žádal o vyjádření velvyslance Ruské federace do Černínského paláce, tak to trochu připomíná hru malých dětí se sirkami ve stohu.   

AAkt předvolání velvyslance je vyšší formou diplomatického nátlaku a odpověď ruského velvyslance, že Česká republika chce vyvíjet nátlak na ruskou justici, a že se  snaží politicky ovlivňovat, podle jejich názoru, řádně vynesený rozsudek. To je důležitou odpovědí a nevím jestli si Česká republika v zastoupení nejenom panem Petříčkem, ale i celou vládou uvědomuje, co všechno může způsobit takové nekvalifikovaně zasahování do mezinárodních vztahů a podléhání jenom takovým monotematickým radám, až stereotypům, předsudkům, politiky takzvaného Západu. To je jistě pozoruhodné“
uvedl Zdenk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Írán, další sankce....

„„Možná bychom se mohli poučit z výroku Mezinárodního soudu, pokud se jedná o vztahy íránsko- americké,  který přišel s názorem, že podle argumentace iránské vlády, která upozornila na  smlouvou mezi Íránem a Spojenými Státy z roku 1953,  lze díky této smlouvě považovat některé kroky americké zahraniční politiky za neodpovídající stavu vzájemných styků. Je mimochodem také pozoruhodné, že z tohoto důvodu to kritizuje projekt sankcí,   který vychází z útrob americké administrativy a podle mého názoru není motivován ani náboženský, ani politicky ani anti-teroristický. Jde jenom zase o naftu, tak jako v americko-a britsko-íránských vztazích vždy šlo. A navíc ta dohoda z roku 1953 je přece následkem práce americké CIA v Íránu při sesazení a později zavraždění předsedy vlády Mosaddeka, který se pokusil zestátnit ropné zdroje a dostalo se mu náležité odpovědi. Takže smlouva mezi Spojenými Státy a Íránem v tehdejší době byla důkladně promyšlená v Bílém domě a v americké vládě a je pozoruhodné že se Mezinárodní soudní tribunál na tuto smlouvu odvolat. Dokonce to vypadá, jako kdyby to bylo chtěné, jako kdyby ta nová Bidenova administrativa měla zájem na tom, aby se něco podobného stalo,“  upozorňuje Zdeněk Zbořil..

A třetí sankce, proti Myanmaru...

„Samozřejmě, zase znalci naší mezinárodní politiky, většinou  rozesetí po neziskových organizacích,  už touží po tom, aby byly uvaleny sankce na akt státního převratu Zatím ovšem organizovaného pouze jenom jako dočasné převzetí moci vojenskými složkami systému v Barmě-Myanmaru, který je ovšem proveden podle ústavy. Armádní reprezentace tam má ústavně zaručené zastoupení v parlamentu a mohou se takového činu dopustit. Navíc to naše vystupování na ochranu Rohingů v severní části Barmy, kteří tvoří jednu  z nábožensko-etnických skupin v tom asi 93 nebo 95členném kaleidoskopu barmské společnosti, také trošku zavání nějakou služebností. Možná nám ani dnes nebude vadit, že se, že ochránkyně lidských práv Aun Schan Su Ťij, kterou jsme z naší iniciativy doporučili na udělení Nobelovy ceny, a která se později tomuto ocenění  nějak zpronevěřila a dnes už zase trpí pravděpodobně v domácím vězení, zase stane středem našeho lidsko-právního zájmu.  Zprávy odtud, alespoň podle ČT, nejsou dobré, ale přesto di můžeme dovolit konstatovat,  že česká zahraniční politika je příliš vzdálená přehledu o tom, co se v této oblasti děje. A zase se řídí jenom nějakými radami někoho , o kom vlastně ani nevíme,  kdo to je. A zase to  může  vést k dalším neúspěchům české zahraniční politiky na úkor třeba ekonomických a nepolitických styků mezi dvěma zeměmi nebo mezi třeba Evropskou unii a nějakou zemí v jihovýchodní Asii. Tu sice Česká televize představuje ve svém zpravodajství ze „severovýchodní Asie“,  ale která je přeci jenom součástí bloku jihoasijských zemí, které jsou dnes pod velkým vlivem politiky Čínské lidové republiky,“ dodává Zdeněk Zbořil.

Takže také naše nápady o sankcích z naší strany proti Myanmaru vypadají na služebnost, jen ještě dnes nevíme, komu vlastně posluhujeme.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)