Svátek má: Miluše

Politika

Velikost textu:

Vlastimil Vondruška: Starý dobrý bipolární svět

Vlastimil Vondruška: Starý dobrý bipolární svět

Vrací se,  respektive rodí se nová bipolarita světa. Paradoxně je to cesta k navrácení jeho stability. Protože je sice nepříjemné mít soupeře, ale ještě horší je ho nemít. Pro nás je důležité zůstat na té straně, která respektuje naše hodnoty.

Vlastimil Vondruška
14. června 2021 - 06:20

Děsíme se, co se to se světem děje. Jako bychom seděli v autě, kterému nefungují brzdy a řítí se z kopce. Společnost je rozhádaná, vlády se navzájem urážejí, u hranic se pohybují armády, místy se dokonce válčí k tomu všemu všeobjímající panika z epidemie Ale současně rostoucí nespokojenost s restriktivními kroky vlád. A navíc nesmyslné požadavky různých menšin. Na všech stranách jen nespokojenost strach a nenávist, píše v komentáři, zveřejněném v MladáFrontaDnes Vlastimil Vondruška .

Přesto si myslím, že právě tohle je paradoxně cesta k navrácení stability světa neříkám že k návratu ke starým časům to rozhodně ne, ale k návratu k funkčnímu modelu politické bipolarity světa.
 
V lidské společnosti neexistuje přirozená a dobrovolná rovnováha, protože jsme bytosti agresivní, sobecké a zákeřné. Proto musí existovat zákony, normy a tresty, které určují hranice pro naše chování. Stejné je to samozřejmě i ve vyšším patře společnosti, tedy mezi těmi kteří vládnou. Žádná vláda nejedná altruistický, ale snaží se neustále něco dobývat, měnit a komplikovat. Někdy to provádí v naivní víře, že to dělá pro své poddané či voliče, ale častěji je to kalkul, protože kroky vládců zkouší hlavně jim a jejich věrným. Lid je třeba držet pevně na uzdě, aby náhodou nechtěl jiné vládce. Moc má své zákonitosti a za feudalismu to bylo stejné jako za kapitalismu a socialismu i dnes. Jen formy se mění.

Bipolarita ve světové politice znamená, že existují dvě vojensky a hospodářsky silné velmoci či velmocenská uskupení, která převyšují ostatní země. Jejich vládci na sebe sice verbálně a někdy i fakticky útočí, aby lid neřekl, že se nestarají,ale je to v podstatě jen  divadlo. Největší světoví hráči jsou opravdu silní a jen blázen jde hlavou proti zdi, aby na ně zaútočil. Nutno upřesnit, že pojem "světová" politika dnes neskutečně obepíná celou zeměkouli. Ale v minulosti to tak nebylo. Pro křesťanský středověk byla světem Evropa pro předkolumbovské civilizace jen Amerika. Prostor byl menší, ale mechanismy stejné.

V době, kdy se rozpadl SSSR, nastoupila agresivní globální politika USA. Ty využily uvolněného světového prostoru, aby po světě šířily "demokracii a lidská práva", což je vždycky zástěrka. Smysl téhle ušlechtilé snahy je stejný jako bylo šíření křesťanství či proletářského internacionalismu. Za misionáři přicházeli totiž vojáci a podnikatelé. Ne proto, aby danou zem zvelebili, ale aby na své moci vydělali. O tom by dnes mohla vyprávět nejedna země,  která si prošla "požehnáním" americké polmoci.



Bipolární světová rovnováha se v 60.letech minulého století zhroutila a nastalo to nejhorší, co se může stát nadvláda jedné velmoci a ideologie nad celým světem. USA byly nesporným světovým hegemonem, jemuž  se postavit mívalo osudné následky. Byl to logický důsledek faktu, že neexistovala jiná velmoc, která by světovládnými choutkám USA mohla bránit. Jenže tohle nemůže v lidských dějinách nikdy dlouhdobě fungovat. Okolnosti samy vyžadují aby se svět vrátil k rovnováze, tedy k  bipolaritě.

Svět pomalu, ale jistě směřuje znovu k bipolaritě. Je-li  tu ještě třetí velmoc, tak se vždycky  dříve nebo později někam připojí. V politice totiž platí, že ovládat svět ve dvou je snadnější než ve třech. Je ovšem klidně možné, že Čína zůstane po určitou dobu stranou a bude lavírovat, aby pro sebe získala co nejvíce. Z dlouhodobého hlediska se může stát ,že se Čína stane jedním ze dvou dominantních světových hráčů a nahradí USA nebo Rusko.

V téhle koncepci s Evropskou unií nepočítám, protože v dohledné době nikdy nevystoupí sportovní terminologií "na bednu". Pro neznalé,  nebude mezi třemi nejmocnějšími.Nemá cenu tu spekulovat proč, ale důvodu je mnoho a jsou většině rozumných lidí zřejmé. Moc postavená na ideologii totiž nemá šanci. Chceme být vlkem, ale s beránkem, který nemá dráty ani zuby.


Rodí se nová  bipolarita světa, i když si to zatím mnozí politici nechtějí přiznat. Je nepříjemné mít soupeře, ale ještě horší je ho nemít. Právě rovnováha dvou sil je pozitivní fakt, což věděli už antičtí filozofové, stejně jako ti čínští. Ve chvíli , kdy proti sobě stanou dvě velmoci přestanou být středobodem politiky práva transsexuálů, GDPR či klimatické šílenství. Aby se společnost mohla účinně bránit těm druhým, musí být funkční a peníze musí plynout na to, co je pro mocenské postavení užitečné. Ideologie se musí změnit tak, aby vlastní lid sjednocovala a směřovala ho k společným hodnotám, ne k individuálním excesům a sobeckým zájmům jedinců.
 
Současní politici v neznalosti nebo z bezmoci zpívají spílají, obviňují a uvalují sankce na úspěšné rivaly, kteří je nepozorovaně přerostli. Teprve až pochopíme, že je to realita a vrací se politická bipolarita světa, začneme (snad?) jednat racionálně. Zahodíme modernistickou ideologii, která je něco mezi komunismem, Orwellem   a Karafiátovými Broučky, a přijmeme takové hodnoty, aby společnost zase fungovala normálně. Je to běh na dlouhou trať, ale nic dějinách nemůžeme dostat zadarmo, pokud jsme udělali tolik chyb.

Pro nás je důležité,  abychom v nové  bipolaritě světa zůstali na té straně, která respektuje naše hodnoty a potřeby našeho národa. A která má budoucnost jak mocenskou, tak především národní a duchovní.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)