Koudelka hned po předmluvě nechal v kapitole „Náplň a rozsah zpravodajské činnosti“ ocitovat některé pasáže ze zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky. Příznačné pro přístup Koudelky je to, že zopakoval pouze některé pasáže, což je ve zpravodajské činnosti buď lapsus, nebo podvod. Z § 8 citovaného zákona totiž Koudelka ve výroční zprávě BIS uvádí pouze odstavec 4 o tom, kdo ukládá zpravodajským službám úkoly.

BIS však svou výroční zprávu zveřejňuje, a proto je důležité se podívat, jaké příjemce zpráv zpravodajských služeb stanoví zákon. A o tom je právě ten (Koudelkou nedocitovaný) § 8, který v prvních třech odstavcích stanovuje, že zpravodajské služby adresují své výstupy prezidentu republiky, vládě, předsedovi vlády, příslušným členům vlády, státním orgánům a policejním orgánům. O veřejnosti ani slovo. (A o novinářích už ani omylem.) Takže BIS dlouhodobě překračuje zákon, ale nic se neděje. 

Co pak tedy chce Babiš a spol. po lidech a státních institucích? Dodržovat zákony? Když ne po BIS?

Tradičně nejapné je, když se ředitel BIS pochválí, že jeho služba plnila úkoly „nadstandardně“. I to je odraz hybridního pojetí funkce a činnosti zpravodajské služby. To dosáhlo svého vrcholu v jakési soutěži krásy zpravodajských služeb, publikované nedávno francouzským týdeníkem L’Express, který sestavil na základě vzájemného hodnocení 60 zpravodajských profesionálů z 25 zemí žebříček „nejlepších evropských tajných služeb“. Pointa je jednoduchá – když se sám nepochválím, musí to za mě – na revanš! – udělat kamarád.

Koudelka napsal, že ve světě narůstají proliferační aktivity. Tento vágní termín se používá v bezpečnostní branži pro šíření zbraní, zejména jaderných, a materiálů dvojího užití. Správný zpravodajec by však v této souvislosti zmínil zejména současný palčivý problém s nekontrolovaným pohybem značného počtu vyspělých zbraní, určených původně Ukrajině, na černém trhu. 

Za zmínku by jistě stály i verbální jaderné ambice nejvyšších politických představitelů Německa, Polska, Ukrajiny, Japonska a Saúdské Arábie (aniž bych tvrdil, že tento výčet musí být úplný), které jsou v příkrém rozporu s duchem smlouvy o nešíření jadernách zbraní. To není dobrá perspektiva!

Výroční zpráva BIS překvapivě uvádí, že u žádného z bezpečnostních incidentů zaznamenaných v ČR, u nichž bylo v roce 2025 prověřováno, zda se mohlo jednat o sabotážní útok koordinovaný z Ruska, či jeho přípravu, se dosud toto podezření nepodařilo spolehlivě potvrdit (případně se nepotvrdilo, že by měly prověřované aktivity jednotlivých osob reálný potenciál vyústit v sabotážní útok na našem území). To je u BIS nebývalé nakročení k profesionálnímu standardu zpravodajského sdělení. Zřejmě zde sehrála roli dlouhá řada trapných blamáží BIS o „akcích s dokázaným ruským pozadím“, proto byla zvolena neutrální formulace, za což je nutné BIS pochválit.

Jako obvykle však rusofobie čouhá Koudelkovi jako sláma z bot. Nikdo jiný by asi nedopustil perfidně kostrbatou formulaci, že prý ruští vlivoví aktéři „uskutečňovali kontakty s představiteli české politiky a aktivistické či mediální scény především na území Ruska nebo vhodných třetích zemí, a to jak vně, tak v rámci EU. Mezi tyto osoby patřili také organizátoři veřejných akcí k připomenutí role SSSR v osvobození Československa před nacismem, které proběhly v rámci oslav 80. výročí konce druhé světové války v květnu 2025.“ 

Použitý eristický faul spočívá v tom, že pro každého normálního občana chvályhodná akce je kontaminována umělou souvislostí s něčím dehonestujícím. Jenže BIS není placena z peněz daňových poplatníků, aby se proti některým z nich dopouštěla takových faulů!

BIS svůj zákonem daný úkol zabezpečovat informace o zpravodajských službách cizí moci bere sotva polovičatě: předmětem její pozornosti je pouze Rusko, Čína, Írán a nově Bělorusko. Zbytek světa z tohoto pohledu asi neexistuje. Přivítáni chlebem a solí budou všichni, kteří přijdou ze Západu, i kdyby to byli ve skutečnosti špióni ruští, čínští či íránští. Možná si to všichni v BIS takto stupidně nemyslí, ale veřejnost BIS takto trestuhodně desinformuje, což má velmi negativní dopad zejména v odolnosti naší republiky v oblasti průmyslové špionáže a oblastech zájmu vědecko-technických rozvědek, co jich na světě je.

Logicky krkolomnou je snaha ideologů v dresu BIS zdůvodnit, že primárním úkolem protiruských euro-sankcí není zavádět represi, protože sankce jsou prý preventivní opatření, která mají za cíl předejít či zamezit nežádoucímu chování osob či společností. 

BIS má zřejmě čáku opět přispět něčím výrazným do obludária totalitních praktik. Připomíná to slavný text Jiřího Suchého na melodii Jiřího Šlitra „Kdo chce psa bít vždycky si hůl najde“, který končí geniální pointou: „Hůl je dobrá na obranu / Ušlechtilejch zásad / Takže pes když slízne ránu / Může vlastně jásat.“

Zcela protiústavní je sdělení BIS: „Nadále pokračuje informační izolace té části české společnosti, která přijala kanály produkující desinformace a konspirace jako svůj pravidelný zdroj informací o společenském dění.“ Za takovou formulaci by se nemuselo stydět politbyro KSČ v reakci na Chartu 77! Připomeňme těm ústavně negramotným BISákům Listinu základních práv a svobod, která tvoří základ ústavního pořádku ČR. V článku 17 zaručuje svobodu projevu, právo na informace, právo každého vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu, nepřípustnost cenzury a stanoví, že svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. 

Poslanci, kteří mají povinnost kontrolovat činnost BIS, jistě jejímu řediteli položí (a veřejnosti sdělí jeho odpověď na) otázku, jakým zákonem byla omezena ústavně zaručená výše uvedená práva „části české společnosti“, o jejíž „informační izolaci“ se BIS zmiňuje ve své výroční zprávě! A kdo se tohoto protiústavního konání dopouští a zdali již BIS nahlásila tuto trestnou činnost příslušným trestněprávním orgánům, jak jí přikazuje zákon?? A jestli ne, jaké závěry z toho poslanci vyvodí?!

S extremismem si aktivisti v BIS nikdy nedovedli pořádně poradit. Na jednu stranu nechápali, že demokracie musí být robustní a něco vydržet, protože jinak by to nebyla demokracie. 

Současně jim – na druhou stranu – naprosto unikají náznaky a tendence, které nejenže nejsou nové, ale zaznamenaly nesmírně krvavou stopu v historii. 

Příkladem je ignorování nebo dokonce tolerování neonacismu či oslav banderismu – přestože například Vojenský historický ústav nadále řadí banderismus mezi extrémně nacionalistické a rasistické organizace, v Československu zakázané již od svého vzniku. BIS se v minulosti smutně proslavila pokusem o ovlivnění školních osnov dějepisu. Opak je potřebný! Kvalifikaci pro práci v BIS by měla osvědčovat zkouška z dějepisu!

Tato pasáž se důvodně zdá být tradičně kvalitní, s nohama na zemi a s chladnou hlavou napsaná. Domnívám se, že je to tím, že stále těží z velmi dobře založeného protiteroristického odboru v dobách samotného vzniku nové civilní kontrarozvědky. Zpětně budiž vysloven velký respekt k jeho zakladatelům, jejichž velitele – a to říkám z vlastní zkušenosti – nám záviděl celý zpravodajský svět.

Operativci BIS odedávna toho v této oblasti věděli mnoho. Problém byl v tom, že to skoro nikdo nechtěl slyšet. Ono to také často nebylo komu to říci, protože v tom jeli mnozí z okolí zákonných adresátů výstupů zpravodajských služeb (někdy také oni sami). A když si to konečně někdo vyslechl, neměl většinou odvahu s tím něco dělat. Tudíž vzrůstala frustrace pracovníků, pracujících na této problematice (můžeme k ní zařadit ještě i bezpečnost potravinovou a ochranu kritické infrastruktury obecně). 

Vzpomínám si, jak kdysi nejmenovaný ministr financí přijal od ředitele odboru na ochranu ekonomiky důležitou informaci, a založil ji hluboko na dno šuplíku. Ani se nedivil, že přišel „pouze“ ředitel odboru – protože tehdejší ředitel BIS se bál nosit „špatné“ zprávy. 

Nikdo z těch ňoumů nevěděl, že dobrá zpravodajská služba nosí právě špatné zprávy, které jsou ale přesné a věrohodné a dodané včas. Dávají tak exekutivě obrovskou výhodu, že se na to může včas připravit. Jenomže, jak tak dlouhodobě sleduji prostor spolupráce mezi zpravodajskými službami a exekutivou, toto ocenit dokáže skutečně málokdo, protože lidé, kteří sedí na místech politiků, na to prostě nemají, nedorostli té odbornosti.

Premiér Babiš nechává nejen mediální, ale i zpravodajskou oblast „vyhnít“, zřejmě doufaje, že se věci tak nějak pospraví samy sebou, samospádem, odúmrtím či ukončením mandátu.

Doufejme tedy, že se věci budou vyvíjet směrem spíše příznivým. Že se po skončení jeho mandátu v příštím roce nepodaří generálu Koudelkovi prosadit obsazení ředitelského postu podle jeho zvrhlého vkusu. Že tam přijde někdo, pořádně znalý zákona o zpravodajských službách, jejichž zaměření je definováno především bezpečnostními riziky, a že ho taky bude uplatňovat a za tím účelem zpravodajskou službu zase zanoří do „tajného modu“ a přestane oblbovat veřejnost. 

A že k tomu bude mít podporu osvícené vlády, která bude vědět, že bude nosit nepříjemné, leč zdraví a bezpečnosti a zájmům republiky velmi prospěšné zprávy, ověřené a včas.