Svátek má: Milan

Politika

Velikost textu:

Petr Žantovský: Reportáž psaná na oprátce

Petr Žantovský: Reportáž psaná na oprátce

O knize Julia Fučíka, předválečného komunistického novináře, se vedlo mnoho sporů. Zda to je falzum, sepsané kýmsi jiným pro použití ve prospěch komunistické propagandy. Zda to je důkaz, že autor v nelidských podmínkách věznění nevydržel a promluvil.

Petr Žantovský
3. května 2021 - 11:23

Zda to či ono… Nejsem historik a nebudu ani v těchto spekulacích soudcem. Pro mne jako čtenáře (a občana) je Fučíkův nedlouhý, ani ne stostránkový text strhující četbou – svědectvím o povaze nacistického režimu, mementem vyzývajícím nás, kteří žijeme dnes, abychom nic takového znovu nepřipustili, píše Petr Žantovský.
 
Handicapem, jejž si sám autor a jeho kniha rozhodně nezasloužili, a věřím, že Fučík, kdyby měl tu možnost, zabránil by tomu, jak byla Reportáž po válce a zejména po únoru 1948 zneužita. Stala se z ní povinná literatura, což mj. znamenalo, že mnoho z těch, kteří by si ji rádi přečetli, k ní získali apriorní odpor. Patřím k nim. Také jsem Reportáž poprvé četl až dlouho poté, co už přestala být povinná, ba co se dostala málem na nový index, neboť si nemalujme, že v naší době nejsou nové soupisy zakázaných děl, myšlenek a osob. Ale něco na tom bylo i dobrého – to opožděné poznání Fučíkova vězeňského martýria. Četl jsem ho bez předsudků.

Fučík byl velmi dobrý novinář. Nechci hodnotit jeho dílo předprotektorátní. Jistě byl značně ovlivněn nekritickým obdivem k novému režimu v Rusku, což mu zakrývalo optiku tam, kde by mohl vidět, kdyby opravdu chtěl, stinné stránky. Na druhou stranu nebyl takovým tím ryzím propagandistou, jak je známe z většiny dnešních mainstreamových médií. Důkazem budiž fakt, že právě do jeho rukou svěřil roku 1928 F. X. Šalda řízení „své“ Tvorby. Fučík tu práci dělal deset let. To by ti dnešní šmokové s vlajkou jediné pravdy nikdy nedokázali.

A protože se ocitáme v týdnech, kdy si slušní lidé připomínají – byť nekulatá – výročí vztahující se k šestiletému panování nacismu v našich zemích, sáhl jsem znovu, už poněkolikáté, po Fučíkově reportáži psané na oprátce. Vybral jsem dvě kapitoly, jednu z úvodu, druhou z období heydrichiády. Vlastně jako jisté pilíře, dělící čas, o němž je vyprávěno.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:wk)