Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) upozornila na případ z Havířova, který podle ní připomíná dřívější kauzu učitelky Martiny Bednářové z pražské základní školy. I tentokrát jde o spor kolem výuky, obsahu vyučovací hodiny a hranic toho, co je ještě považováno za pedagogicky přijatelné.

Případ se týká kantorky ze základní školy v Havířově, která do výuky občanské výchovy a ruštiny v deváté třídě zařadila osmiminutovou ukázku z cestopisného videa Jakuba Zieby. Ten dlouhodobě žije v ruském Volgogradu, absolvoval tam státní univerzitu s červeným diplomem a na svém YouTube kanálu dokumentuje každodenní život v Rusku, cestování i společenská témata. Obsah vytváří převážně v češtině a často jej doplňuje ruskými titulky.

Právě Zieba je podle kritiků problematickou postavou, protože podle některých názorů ve svých videích šíří ruskou propagandu. Jeho obhájci naopak upozorňují, že jde především o autentickou výpověď člověka, který v Rusku dlouhodobě žije a popisuje tamní realitu z vlastní zkušenosti.

Na případ upozornil server Novinky ze skupiny Seznam, jehož redaktoři oslovili ředitele školy. Ten se od postupu své podřízené veřejně distancoval a rozhodl o konkrétních sankcích.

Učitelka dostala vytýkací dopis, v příštím školním roce už nebude vyučovat občanskou výchovu a její další pedagogická činnost bude podrobena hospitacím.


Podle jejího vyjádření vystupoval Jakub Zieba v materiálu jako cestovatel sdílející své zkušenosti a poznatky z návštěv různých zemí. Video proto vnímala jako materiál s geografickým a kulturním obsahem, nikoli jako politický komentář nebo nástroj prosazování konkrétních názorů.

Společnost pro obranu svobody projevu v této souvislosti klade otázku, zda je skutečně problematické pustit při výuce cizího jazyka ukázku z cestopisu českého studenta, který v dané zemi žije a dobře ji zná. Podle spolku je legitimní ptát se, zda by stejná logika platila i u jiných jazyků a jiných zemí.

Pokud by podobný materiál byl použit při výuce němčiny v souvislosti s Německem nebo při výuce angličtiny v souvislosti s Británií, vyvolalo by to stejnou reakci? Byl by autor automaticky podezírán z šíření propagandy dané země?


Právě v tom SOSP vidí nejvážnější rozměr celého případu. Nejde podle spolku jen o rozhodnutí jednoho ředitele v Havířově, ale o prostředí, v němž se i neutrálně pojatý materiál může stát důvodem k disciplinárnímu postihu.

Na závěr spolek pokládá nepříjemnou, ale logickou otázku směrem k vedení školy. Pokud je jakýkoli materiál spojený s Ruskem automaticky považován za rizikový, nevzniká tím paradox, kdy sama výuka ruštiny postupně ztrácí svůj smysl?