Svátek má: Erik

Politika

Velikost textu:

Ladislav Větvička: Šaškarna

Ladislav Větvička: Šaškarna

My Moravaci, Česi, Šlonzaci, Slovaci si myslime, že zme kulturni lidi. Tuž v porovnani s jinyma narodama určitě ja. Nemusime se podceňovat. Dokažeme věci, kere desitky jinych narodu neumi, píše bloger Ladislav Větvička .

Ladislav Větvička
26. března 2021 - 07:20

Ale zas byzme se neměli přeceňovat. Mnoho věci nezname, nezajima nas to. Synek z Ostravy rad zajde na Buty, ale na prašskeho Chryštofa by nešel. To je škoda. Synek z Ostravy rad zajde na slezsky Baniček, kery hraje v moravskych Vitkovicach, ale na pražsku Slaviju by nešel. To je škoda. Měli byzme se pokusit vnimat věci aji z druhe strany. Samozřejmě, že neni dobre ve slavistyckem kotlu řvat: "Baničku my zme s tebu!" To už nemusite odejit po svojich, ale to už je taky zvyk, na cizim terytoryju se chovam jako mistni a ctim jejich pravidla.

A tak jako rockoveho fanuška mě napadla ta šalona věc, že si zajdu na balet. Cože? Balet? Zje cyp, Ladik? To by mi asi řekli moji porubšti sukmenovci. Už je temu davno, rok a pul zpatky. V časovem planu byl enem jediny volny večer, tuž sem kupil lupen na jakehosik Čujkovskeho. A tak sem seděl v nejkrasnějši loži oděsskeho Narodniho divadla baleta a opery a za par kaček posluchal Luskačka. Ani nevim, čemu sem tam lezl. Ale buch vede naše kroky a všecko se to propojilo o par měsicu později, kdy sem si uvědomil, že Luskaček (uvedeny motiv od 1:03:30), jako nejznamějši vanočni opera a jeji zakomponovani do vzkazu nadnarodnich držitelu kliču naznačuje rozšiřeni korony pravě ve vanočnim čase roku 19.


Čas pokročil, svět se změnil, ja sem zas v Oděse, Evropa je pod totalitnim tlakem, kery by mě před dvěma rokama ani ve snu nenapadnul. Jediny den, kdy sem se zas mohl věnovat večer kultuře, hrali v Narodnim zas jakysik balet. Nevahal sem a kupil, aji když sem o te seanci předtym neslyšel. Ne, fakt nejsme taci kulturni, jak se představujeme. No schvalně, kdo z vas byl za posledniho pulroka na baletu? Ja vim, vy přece nemožete. Tuž to vas omluva. A tak sem zas vlezl do nadherne budovy oděsskeho divadla, dal si Becherovku s kavijarovyma toustama, doporučovanyma panem Košťalem a sednul do lože, kde sem čuměl na neuvěřitelnu multymedyjalni šhow, keru předvaďali mali harapsi a harapesky.

Bylo to nadherne.

A jake je poučeni? Nevim.

Prostě sem čuměl na tu nadheru v zaplněnem baraku a přemyšlal o tym, čemu se to u nas nesmi předvaďat.


PS: Až při studyju materyjalu k baletu Šaškarna sem si přečetl, v jake atmosfeře maškarady to Lermontov psal, kdy společnost musela skryvat svoje nazory, bo to nebylo politycky vhodne prezentovat veřejně. A legendarni waltz Šaškarna teho Chačatur Jana zazněl poprve v premijeře 21. června večer. To se psal rok 1941. Jednotky Wehrmachta, v kerych služily mnozi synci z Prajzke, v te chvili už posluchaly rozkaz vudca. Valka začala druhy den rano ve 3:15 středoevropskeho času.

Aji dnes zme ve valce, kera nebyla vyhlašena. Neni to valka proti nemoci. Je to biologicka valka nejreakčnějšich světovyćh korporaci proti lidstvu. Jejich spojenci su maskovani šašci ve vladnich strukturach, keři předstiraju boj proti nemoci.

A pak si řeknete... obyčejny balet...


(rp,prvnizpravy.cz,blog,foto:arch.)