Česká koruna není jen prostředkem placení, ale pro mnohé také symbolem národní suverenity. Měla by proto získat ochranu přímo v Ústavě České republiky? Na tuto otázku odpovídali čtenáři serveru Prvnízprávy.cz v anketě, která probíhala od 30. září do 11. října 2026. Do hlasování se zapojilo celkem 43 588 čtenářů a výsledky ukázaly převahu zastánců ústavní ochrany české měny.

Na otázku „Měla by být česká koruna zakotvena v Ústavě jako měna České republiky?“ odpovědělo 51 procent hlasujících ano, 27 procent ne a zbývajících 22 procent zvolilo možnost nevím nebo je mi to jedno. Na první pohled jde o vítězství zastánců české koruny. Nadpoloviční většina účastníků ankety by chtěla její postavení posílit přímo v nejvyšším právním předpisu země. Jenže při bližším pohledu už výsledek tak jednoznačný není.


Koruna míří do Ústavy. Politici už předložili konkrétní návrh

Debata přitom není jen teoretická. Do Poslanecké sněmovny dorazil návrh ústavního zákona, který má českou korunu výslovně zakotvit jako měnu České republiky. Pod návrhem předloženým 25. září 2026 jsou podepsáni Petr Macinka, Boris Šťastný a Filip Turek z Motoristů spolu s předsedou SPD Tomiem Okamurou. Navrhovaná změna je na první pohled mimořádně jednoduchá. Do Ústavy má přibýt jediná věta: „Měnou České republiky je koruna česká.“

Za těmito několika slovy se však skrývá zásadní politická otázka. Dnes je koruna jako česká peněžní jednotka stanovena běžným zákonem o České národní bance. Její zakotvení přímo v Ústavě by znamenalo, že případná změna měny by vyžadovala ústavní většinu. K prosazení návrhu by bylo zapotřebí nejméně 120 hlasů v Poslanecké sněmovně a souhlasu tří pětin přítomných senátorů. Vládní většina tak sama o sobě nestačí.


Jedním z dlouhodobých zastánců tohoto kroku je předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček, který současně stojí v čele sněmovní Stálé komise pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Vondráček se ochranou české měny zabývá dlouhodobě. Svobodní už dříve označili ústavní ochranu koruny a hotovosti za jednu ze svých hlavních politických priorit. Podle jejich argumentace jde nejen o ekonomickou otázku, ale také o svobodu jednotlivce a zachování rozhodovacích pravomocí České republiky.

„Česká koruna si zaslouží ústavní ochranu,“ zdůraznil Vondráček ve svém veřejném vyjádření k předloženému návrhu. Předseda Svobodných upozornil především na skutečnost, že označení české měny je dnes chráněno pouze běžným zákonem. Ústavní zakotvení by podle něj zajistilo, že případná změna měny nebude záležitostí prosté politické většiny, ale bude vyžadovat širokou shodu v obou parlamentních komorách.

Tato argumentace může vysvětlovat, proč část účastníků ankety podporuje ústavní ochranu koruny. Nejde nutně jen o odmítání eura, ale také o snahu ztížit budoucím vládám možnost rozhodnout o změně měny bez širšího politického konsenzu. Vondráčkův postoj navíc zapadá do dlouhodobé politiky Svobodných, kteří zdůrazňují zachování české měnové suverenity a kritizují další přesouvání rozhodovacích pravomocí na evropskou úroveň.

Podobně argumentuje předseda SPD Tomio Okamura, který ústavní zakotvení koruny spojoval také s ochranou hotovostních plateb. „Rád bych do toho přidal i to, že bychom do Ústavy ukotvili, že měnou v České republice je česká koruna,“ uvedl Okamura při představování svých plánů.


Na druhé straně politického spektra ovšem zaznívá ostrá kritika. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob například odmítá samotnou myšlenku ústavního zakotvení koruny. Podle něj by Česká republika měla naopak směřovat k přijetí společné evropské měny. „Jsem bytostně přesvědčen, že máme co nejrychleji přijmout euro,“ uvedl Jakob pro Novinky. Návrhy na zakotvení koruny v Ústavě označil za zpátečnické.

Politický střet je tak zřejmý. Zatímco jedni považují českou korunu za důležitou součást národní samostatnosti, druzí vidí budoucnost země v hlubší evropské ekonomické integraci. A do tohoto sporu nyní vstupují také výsledky čtenářské ankety Prvních zpráv.

Euro jsme slíbili. Datum ale nikdo neurčil

Tady se dostáváme k zásadnímu paradoxu celé debaty. Česká republika se totiž při vstupu do Evropské unie v roce 2004 zavázala přijmout společnou evropskou měnu. Na rozdíl od Dánska nemá trvalou smluvní výjimku, která by jí umožňovala euro definitivně odmítnout. Současně však neexistuje pevně stanovené datum, do kdy musí Česká republika euro zavést. Tato situace umožňuje českým vládám přijetí společné měny dlouhodobě odkládat, aniž by musely okamžitě rozhodnout o definitivní budoucnosti koruny.

Ministerstvo financí a Česká národní banka ve svých hodnoceních opakovaně upozorňovaly na nedokončené přibližování české ekonomiky k eurozóně a na rizika spojená se ztrátou samostatné měnové politiky. Pokud by však český Parlament zakotvil korunu přímo do Ústavy s cílem trvale zabránit přijetí eura, otevřela by se další otázka. Jak by takové ustanovení obstálo vedle závazků, které Česká republika přijala při vstupu do Evropské unie?


Zastánci zachování koruny často připomínají jednu podstatnou výhodu. Česká republika má vlastní centrální banku a může prostřednictvím měnové politiky reagovat na domácí ekonomický vývoj. Česká národní banka rozhoduje o úrokových sazbách podle podmínek české ekonomiky. V případě přijetí eura by tuto pravomoc převzala Evropská centrální banka, jejíž rozhodování vychází z potřeb celé eurozóny.

Pro malou otevřenou ekonomiku může být vlastní měnový kurz důležitým nástrojem přizpůsobení hospodářským otřesům. Kurz koruny může pomáhat tlumit některé ekonomické šoky, zároveň ale dokáže zdražovat dovoz nebo komplikovat plánování podnikům.

Euro má naproti tomu své výhody především pro firmy obchodující se zahraničím. Odpadá kurzové riziko při transakcích v eurech, snižují se některé náklady a podniky získávají větší předvídatelnost. Ani odborníci proto nepředkládají jednoduchou odpověď, podle které by jedna měna byla za všech okolností lepší než druhá. Je proto potřeba oddělit dvě otázky, které v politických debatách často splývají. Jedna věc je, zda má Česká republika nadále používat korunu. Druhá, zda je nutné její zachování garantovat ústavním zákonem.

Pozornost si zaslouží také 22 procent účastníků ankety, kteří zvolili odpověď „Nevím / je mi to jedno“. Jde o více než pětinu všech hlasujících. Tato skupina může zahrnovat lidi, kteří se v problematice neorientují, nemají vyhraněný názor nebo nepovažují ústavní ochranu měny za důležitou. Nelze však určit, kolik z nich skutečně neví a kolika je téma lhostejné. Obě možnosti totiž anketa spojila do jediné odpovědi.

Pro politickou reprezentaci je to přesto zajímavý signál. Zatímco část veřejné debaty představuje korunu a euro jako zásadní střet o národní budoucnost, někteří účastníci hlasování zjevně nemají potřebu přiklonit se k žádnému z nabízených táborů.

Měna přitom není abstraktní politický symbol. Její fungování ovlivňuje úspory, hypotéky, ceny dováženého zboží, podnikání i každodenní život domácností. Jenže samotný zápis koruny do Ústavy by nezaručil nízkou inflaci, stabilní ceny ani vyšší kupní sílu. Ústavní ochrana měny a její ekonomická síla jsou dvě odlišné věci.


Z čísel přesto vyplývá jedno jasné zjištění. Mezi hlasujícími převážil požadavek, aby česká koruna získala silnější právní ochranu. A to už není pouze otázka ekonomiky, ale také politického rozhodování o budoucím směřování země. Libor Vondráček, Tomio Okamura a další zastánci návrhu tak mohou v hlasování vidět povzbudivý signál. Odpůrci ústavní ochrany koruny ovšem upozorňují na evropské závazky a ekonomické výhody společné měny.

Rozhodující slovo nakonec nebudou mít internetové ankety, ale poslanci a senátoři. A tam bude cesta k ústavní ochraně české koruny podstatně složitější. Anketa Prvních zpráv ukázala, že většina jejích účastníků chce českou korunu chránit přímo Ústavou. Zda se však podaří najít potřebných 120 poslanců a dostatečnou podporu v Senátu, zůstává otevřené. Koruna tak sice zůstává v peněženkách Čechů, ale její místo v Ústavě bude záviset na tom, zda politici dokážou proměnit předvolební sliby ve skutečnou parlamentní shodu.