Svátek má: Erik

Politika

Velikost textu:

Jan Schneider: Negramotný nebo arogantní?

Jan Schneider: Negramotný nebo arogantní?

Bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR a bývalý předseda vojenského výboru NATO generál Petr Pavel publikoval v Právu článek „Důrazná odpověď na agresi, spolupráce doma i ve světě“, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jan Schneider
22. dubna 2021 - 07:33

Napsal tam doslova toto: „To, že byl útok na sklad ve Vrběticích proveden příslušníky speciální jednotky zpravodajské služby, je fakticky vojenské napadení. ..... to, co se stalo, by mělo sloužit jako vystřízlivění pro řadu našich politiků i občanů.“

Premiér Babiš přitom řekl, že od Bezpečnostní informační služby (BIS) dostal zprávu o „důvodném podezření ze zapojení ruské tajné služby do teroristického útoku ve Vrběticích“.

Avšak i BIS použila pojem „důvodné podezření“ lacino, protože v jejím podání nemá žádnou váhu. BIS totiž podle zákona není orgánem činným v trestním řízení, ale pouze institucí, zajišťující informace, které však podle dosavadní praxe nejsou využitelné v soudním řízení. To bohužel BIS svádí k tomu, pouštět si někdy až nezřízeně hubu na špacír, protože ji není za to možno trestně postihnout.

Nicméně ani prostořeká BIS neměla tolik nestoudnosti, aby tvrdila, že se to skutečně stalo. To hrdinný generál Petr Pavel se s podezřeními či fakty nijak nepáral, a rovnou výbuch ve Vrběticích připsal na konto GRU. Nebo že by byl komunikačně negramotný a nebyl schopen rozlišit mezi podezřením a dokázaným skutkem?

Možná jde o negramotnost, nebo o aroganci. Představitelé NATO totiž odmítají dodržovat jediný závazek, který ve Washingtonské smlouvě, základní listině NATO, stanovuje směr a limity jednání všech členských států NATO. Není od věci ho znovu ocitovat:

„Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. Smluvní strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi všemi smluvními stranami jednotlivě nebo společně.“


Připomíná vám snad to současnou politiku NATO?

Člověka jímá tíseň, když sleduje stoupající napětí, způsobené na východ neustále se rozpínající severoatlantickou aliancí, a uvědomí si, že v této nechutně houstnoucí atmosféře mají na vojenských velínech slovo vojáci typu generála Petra Pavla. Co se od nich dá čekat, když trpí takovými samozápaly, že slyší-li o podezření, hned mají věc za prokázanou a jsou hotovi trestat?

Generál Petr Pavel v článku napsal ještě jinou větu, která mě zaujala: „Rusko sleduji dlouho.“

Ano, generál napsal nepochybně pravdu, i když v tom lze rozeznat jistou freudovskou stopu. On totiž Rusko sledoval již v době, kdy to byl SSSR a on se připravoval na dráhu rozvědčíka, bojujícího proti silám imperialismu. Východní blok ale zkolaboval, Petr Pavel vyměnil dres, odpřisáhl věrnost protistraně a opět pluje jako korek na hladině a ještě poučuje a válečně poštívá.

Ani dobré vzdělání nemá. Jako generál by ale měl vědět, co je to agrese, když to slovo používá.

Dovolím si uvést, co mi na toto téma napsal sluvutný znalec mezinárodního práva, který se kdysi zúčastnil jednání zvláštního výboru OSN pro definici agrese v Ženevě:

„Definice agrese je obsažena v rezoluci Valného shromáždění OSN č.3314(XXIX) a jedná se vždy o použití ozbrojené síly jednoho státu proti jinému státu, namířené proti jeho suverenitě, územní integritě a politické nezávislosti, a to i bombardováním, blokádou a pod., vždy se musí jednat o použití ozbrojené síly. I kdyby výbuchy ve Vrběticích zavinili ruští agenti, nemohlo jít o použití ozbrojené síly Ruska proti ČR a nemohlo se tedy jednat o agresi.“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)