Svátek má: Teodor

Politika

Velikost textu:

Jan Campbell - 100 let – Ve vlastní věci

Jan Campbell - 100 let – Ve vlastní věci

Bude tomu rok, co jsem obdržel dotaz od IDCPC (Oddělení mezinárodních vztahů ústředního výboru Komunistické strany ČLR), zda bych mohl odpovědět na několik otázek, píše v komentáři Jan Campbell..

Jan Campbell
5. června 2021 - 18:34

Po dlouhém váhání, sledování změn v bilaterálních vztazích mezi ČLR a USA, EU a ČR a vývoji ve třech hlavních civilizacích (Euroatlantické, Eurasijské a Asijské) jsem dal souhlas. Při zamyšlení jak odpovídat jsem nemohl ignorovat důležité skutečnosti.

Tu první představuje vysychající americké a evropské potenciály hospodářských, finančních, komunikačních a diplomatických sankcí a snaha hegemona v odcházení (USA) koncentrovat se na použití vojenské síly na zemi, na vodě i pod vodou a ve vesmíru. Druhou představuje skutečnost, že jsem nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo hnutí a souhlasil odpovídat na otázky orgánu největší komunistické strany na světě. Třetí skutečnost představovalo uvědomění si možnosti rozšířit odpovědi v kontextu oslav a připomínek komunistických stran založených před sto lety, zkušenosti z mnohaletých pobytů v zahraničí a návštěv ČLR. Tak vznikla kniha bez propagandistického záměru nabízející reference založené na osobních zkušenostech, vnímání současného stavu a vývoje nejenom ČLR v představitelné budoucnosti.

Kniha ve čtyřech jazykových mutacích - češtině, němčině, ruštině a čínštině s dodatkem The World in 2021 - a personal view v angličtině představuje sborník zamyšlení, odkazy na literaturu a pro mnohé i četné novinky. Jedná se o empirickou, ne vědeckou práci. Odvedenou v době deficitu důvěry, transformace hodnot a společenských systémů. Kniha nabízí těm, kteří jsou schopní a odhodlaní vědět více než co hlásají oficiální média a časopisy několik příčin a důvodů pro naději věřit, že sociální nerovnosti, nespravedlnosti, nelidský materialismus a konzumismus mohou být v představitelné budoucnosti zaměněny plody realizovaných levicových myšlenek. Ty jasně definují podstatu skutečné katastrofy: neodehrává se na úrovni hospodářství, ale na úrovni lidské, ve sféře subjektu a cílů, ne ve sféře zdrojů a technologií.

Proto již v Prologu konstatuji: Nikdo se nemůže zbavit potřeby znalosti historie a politiky a s nimi spojených výzev, o to více dnes, v době globálních změn a otřesů. Přesto ale můžeme denně pozorovat, že lidé včetně politiků se z historie neučí. A klade si otázku: Proč je tomu tak a staly se komunistické strany, od jejichž založení uplynulo 100 let, moudřejší, nebo ani trochu?

Jeden z žijících moudrých a kritických příznivců levicového myšlení (JUDr. Marian Grígel) mi ve spojení s knihou mimo jiné napsal: I když autor o souhlasu jako takovém nemluví, naznačuje však, a nejen pro ty, kteří chápou a rozumí, proč se do života společných souputníků v proměnách času nepromítají poučení z historie, ale především zkušenost nových generací osobovat si právo vlastního pohledu na činy generací předcházejících. Problémem však zůstává zápas o to, jaké hodnoty život ve všech jeho aspektech již promítal a nově promítat bude do civilizačních proměn světa, například z pohledu moderního desatera či hlavních výzev, které autor v patnácti bodech nastínil. A to je výzva, výzva pro všechny, kdo rozvažuji nebo se zamýšlí nad další perspektivou matky Gáie, tedy i osudem lidského rodu. Tady již věc nestojí, zda souhlasit či nesouhlasit, ale jak se s důsledky civilizačních proměn vyrovnat. Za tento podnět, a nejen k diskusi, patří autorovi právem uznání.

V první recenzi knihy Radomír Silber (Ph.D.) mimo jiné píše: Uplatňuje přitom a zmiňuje svou osobní zkušenost a poznatky o Číně a československo-čínských vztazích a jejich tradici…Následují ilustrativní, stručnější informace a postřehy v souvislosti se stým výročím vzniku komunistických stran o některých z nich, a to počínaje Komunistickou stranou Velké Británie přes Komunistickou stranu Československa po skutečně jen letmé zmínky o vzniku a působnosti dalších…Formuluje poznámky o politické a kulturní cestě Číny od císařství k republice, o roli konfucianismu a vlivu marxismu, črty o působení komunistické strany a o úsilí o socialistický rozvoj Číny… Čtenáři podává autor také informace a postřehy o filozofických zdrojích, zkušenostech, z nichž vycházejí zásady vnitřní výstavby a fungování i uplatňování mociPoukazuje na přístupy a politiku (moci- pozn. autora), kterou nyní prosazuje v samotné Číně a kterou promítá do vedení veřejné správy a státu i do zahraniční politiky. Pozoruhodné jsou zde i poznatky o uplatňování velmi specifické vnitřní kontroly v komunistické straně vůči vlastním členům včetně šetření a postihu zneužívání moci a projevů korupce… Při kritickém hodnocení současného světa a jeho problémů a při konstatování a posuzování rozporných a konfliktních mezinárodních vztahů poznamenaných soupeřením velmocí dospívá J. Campbell k závěru, že „Západ ztratil kompas a orientaci, bude muset vyměnit své elity, opět studovat koncepty marxismu a socialismu, které nabízejí levicové strany“. Vyzvedá v tomto kontextu zatím poněkud odvážnou hypotézu, že „dále lze tvrdit, že ČLR vyhrála boj v konkurenci systémů“. Práci poté uzavírá přímým, takřka didaktickým výčtem „hlavních výzev“, kterým je zapotřebí se věnovat a „jejichž řešení ovlivní budoucnost“. Čtenář, který… nalezne v publikaci poměrně obsáhlou škálu inspirativních myšlenek, postřehů, svébytných názorů a náhledů souvislostí historických, politických, ale také zajímavých pohledů na současný rozpory rozervaný a rozdělený svět a zejména na soudobou Čínu a její komunistickou stranu, jejich postavení, vývoj a směřování.




V druhé recenzi Petr Schnur (SRN, historik) mimo jiné píše: Campbellova kniha jasně nastavuje zrcadlo dnešní post-sametové době. Kdo se na ČLR dívá brýlemi československé „normalizace“ 1970. let, jen s opačným znaménkem a tedy maximálně zúženou primitivní antikomunistickou optikou, ten nemůže pochopit čínskou realitu dneška a zbavuje se možnosti aktivní, pozitivní diplomacie, jejíž příklady z minula i dneška autor uvádí. Ale tato autorova výzva k návratu do reality se netýká jen Česka a jeho současné i budoucí politické reprezentace, obdobná výzva platí i Evropě, jejíž úhel pohledu je určován v podstatě dvěma negativními faktory: nově vzkříšeným euro-centrizmem a americkou dominancí tzv. transatlantického společenství. První brání Evropě uvědomit si a v praxi přiznat, že Čína, mimochodem podobně jako Rusko, nejsou jen významné politicko-ekonomické subjekty světového dění, ale především dvě velké, svébytné civilizace s bohatou autentickou, byť mnohdy pohnutou historií. Redukce Číny na oblíbený pojem transatlantického mainstreamu „komunistická diktatura“ prozrazuje nejen ahistorické pojetí světa, ale zároveň i politickou omezenost s rovněž velmi omezeným diplomatickým rádiem. Totéž se ostatně týká stejně ahistorické interpretace dějin socialistického a komunistického hnutí, obecně i v jednotlivých zemích, bez toho, že by bylo bráno v úvahu fyzikální i psychologické pravidlo, že bez příčiny není důsledku. I v tomto směru vyzývá Campbellova kniha ke změně metody přístupu. Druhý faktor, problematika potenciálu USA být „vůdcem“ euroatlantické civilizace, rovněž vystupuje v této knize do popředí: zatímco Spojené státy chápou jejich globální leadership v hegemoniálním smyslu, jako dominanci vlastních hodnot nad ostatními hodnotami, zdůrazňuje prezident Si čínský vzestup a princip zahraniční diplomacie přinejmenším v deklarativní podobě jako vztah rovného s rovným, založený na multilateralizmu při plném respektování civilizačních zvláštností… Závěrem bych chtěl připomenout dvě autorovy myšlenky, které se mi z hlediska duchovního i fyzického přežití Evropy zdají zásadní a zároveň si jejich smysl dovolím interpretovat v naději, že autor tuto „svobodu“ obdaří jistou velkorysostí a blahovůlí. Jde o výzvu levici na pozadí loga „Moudřejší, nebo ani trochu“. Obzvláště fascinující rovněž shledávám autorovy odkazy na čínského filozofa Konfucia a evropské osvícenství, speciálně na německého filozofa Immanuela Kanta… Nejde v něm o metafyzicky zakotvená dogmata, ze kterých dnes mnozí opět odvozují politická paradigmata založená na principu absolutních hodnot „dobra“ a „zla“… Tato Konfuciova racionalita komunikativní metody s vysokou etickou hodnotou koresponduje s osvícenstvím…V naději, že jsem se důstojně zhostil „úkolu srdce“, který mi byl velkou ctí a připravil potěšení z četby, opakovaně doporučuji lekci této knihy nejen těm, kteří se v aktivním politickém prostředí probouzí ze sametového deliria a kteří si uvědomují existenciální potřebu aktivní diplomacie bez předsudků, v zájmu vlasti a příštích generací. Janu Campbellovi patří dík a respekt za kompetenci i odhodlání k nevšedním tématům.

Díky a respekt vyjadřuji knihkupectvím Academia a Futura, která přijala knihu (ISBN 978-80-270-8820-1) do prodejního programu, knihovně Bohumíra Šmerala za možnost vypůjčování a transform! europe za propagaci knihy v síti 39 organizací sídlících ve 23 evropských státech.

 

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)