Svátek má: Zora

Politika

Velikost textu:

Důsledky bitvy na Bílé Hoře pociťujeme dodnes

Důsledky bitvy na Bílé Hoře pociťujeme dodnes

Dnes si připomínáme 8.listopad 1620, 401.výročí bitvy na Bílé Hoře, kde prohrála česká stavovská armáda s armádou císaře Svaté říše římské Ferdinanda II.. Bitva zpečetila osud českého stavovského povstání a na dalších 300 let ovlivnila osud českých zemí.

Bitva na Bílé Hoře
8. listopadu 2021 - 09:01

Dalším zásadním důsledkem byla následná rekatolizace, a protože 75-90% Čechů byla protestantského vyznání, znamenalo to velkou emigrantskou vlnu a obrácení těch, kteří zůstali. Německý jazyk byl plně zrovnoprávněn s českým, takže došlo i ke germanizaci celkového obyvatelstva (nejen šlechty).

„Kdo ví dnes něco o Kronice české, obhajobě stavovského povstání Pavla Stránského ze Zapské stránky, která následuje jako reakce na Obnovené zřízení zemské a další a další jeho souvislosti. A pak,  kdo si vlastně uvědomuje, že důsledky Bělohorské bitvy znamenají nejenom konfiskaci majetku nekatolické šlechty, ale i potom následující „restituce“ majetkové,  a odstartování řetězce konfiskací a restitucí, který se táhne až  do současnosti. I dnes bychom našli v dějinách nebo genealogiích rodů, které usilují o  restituce, a kterým bylo skutečně něco zkonfiskováno v minulosti z majetku nabytého neprávem i právem,  jistě spoustu rodů a osobností, které mají vztah, někdy přiznávaný, někdy utajovaný, až k onomu 400.výročí střetnutí nekatolických  a katolických vojsk na Bílé Hoře,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.


„První republikou v našich dějinách byla stavovská republika trvající od července do listopadu 1619, kdy byla vystřídána konstituční monarchií v čele s Fridrichem Falckým, známého jako zimní král, ukončená v listopadu 1620 zradou krále. České dějiny nebývají zrovna průhledné,“ napsal v komentáři Pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.


„Celé to dění na Bílé Hoře bylo totiž jen součástí řady týdnů předtím  připravované  zrady zimního krále. Ten se  dva týdny před tím osobně domluvil v  zapadlé krčmě v rakovnických lesích se svým strýčkem Maxmiliánem Bavorským, velitelem vojsk katolické Ligy, že nebude nadále českým králem, když mu zaručí, že v  Dolní Falci, obsazované v té době  již vojsky Ligy,  budou vládnout jeho potomci. To, co se o něco později odehrávalo na bělohorské pláni, bylo už jen divadlo. Stovky mrtvých Schlikových žoldnéřů zde jen vytvářelo  kulisu (spolu s těmi, kteří se dostali do zaměřovače polních děl při jejich prvním a jediném výstřelu) pro inscenaci bitvy na Bílé Hoře, k níž ale nikdy  - kromě těchto šarvátek – nedošlo,“ popisuje Vladimír Čermák.

„Bezkonkurenčně   to vyhrála katolická církev a její preláti. Také o tom je Bělohorská lež,“ dodává Vladimír Čermák.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)