Politika

Velikost textu:

Drahá paliva zvyšují DPH. Stát inkasuje víc z každého litru

Benzin od února zdražil o více než deset korun a nafta téměř o patnáct. Spotřební daň je pevná, ale DPH roste s cenou. Energetická krize tak státu krátkodobě zvyšuje nominální daňové příjmy.

Ilustrační foto

12.září 2026 - 06:30

Drahé pohonné hmoty mají jednu méně viditelnou stránku. Zatímco domácnosti a firmy platí více za benzin a naftu, s každou korunou vyšší konečné ceny roste také částka DPH. Stát kvůli tomu nemusí měnit jedinou daňovou sazbu. Mechanismus funguje automaticky.

Na konci února stál litr Naturalu 95 v Česku v průměru 33,47 koruny a nafta 32,97 koruny. K 9. září už benzin vyšel na 44,22 koruny a nafta na 47,79 koruny. Benzin tak zdražil o 10,75 koruny za litr, diesel o 14,82 koruny. Při základní sazbě DPH 21 procent to znamená, že v dnešní ceně jednoho litru benzinu je proti únoru přibližně o 1,87 koruny více DPH a u nafty zhruba o 2,57 koruny. Spotřební daň funguje jinak. Je stanovena pevnou částkou na litr, takže samotný růst ceny pohonné hmoty ji nezvyšuje. U DPH je tomu opačně. Čím vyšší je konečná cena, tím více korun se při stejné procentní sazbě vybere.

Hrubý rozdíl odpovídá téměř 1,8 miliardy měsíčně

Rozsah tohoto efektu ukazuje česká spotřeba. Podle České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu se v roce 2025 v Česku spotřebovalo 2,424 miliardy litrů automobilového benzinu a 6,502 miliardy litrů motorové nafty. Průměrně tak šlo měsíčně přibližně o 202 milionů litrů benzinu a 542 milionů litrů nafty.

Pokud by se stejné množství prodávalo za dnešní ceny místo únorových, cenový rozdíl by znamenal zhruba 377 milionů korun vyššího DPH obsaženého v měsíčních prodejích benzinu a přibližně 1,39 miliardy u nafty. Dohromady jde asi o 1,77 miliardy korun měsíčně. Toto číslo je ale nutné správně pojmenovat. Nejde o 1,77 miliardy korun čistého dodatečného příjmu státního rozpočtu. Velkou část nafty spotřebují firmy, které jsou plátci DPH a daň zaplacenou na vstupu si mohou odečíst. Hrubou DPH obsaženou ve všech prodaných litrech proto nelze jednoduše zaměnit za definitivní inkaso státu.

Vyšší náklady firem však z ekonomiky nezmizí. Dopravce, zemědělec, stavební firma nebo výrobní podnik je podle možností promítne do ceny svých služeb a výrobků. DPH se v konečném důsledku vybírá až z hodnoty, kterou zaplatí zákazník na konci řetězce. A tím je často domácnost. Přesnou část dodatečného příjmu, který nakonec skutečně zůstane veřejným rozpočtům, dnes z veřejných dat vypočítat nelze. Bylo by nutné znát skutečné odpočty DPH, změnu spotřeby pohonných hmot a rozsah, v jakém firmy vyšší náklady přenesly do konečných cen. Hrubých 1,77 miliardy korun ale dobře ukazuje velikost daňového efektu, který současné zdražení vytváří.

Drahou naftu zaplatí i člověk, který autem nejezdí

Nafta je pro celý mechanismus důležitější než benzin. V Česku se jí spotřebuje přibližně 2,7krát více a tvoří kolem 73 procent spotřeby obou hlavních pohonných hmot. Velkou část přitom nespálí osobní automobily domácností, ale kamiony, autobusy, zemědělská a stavební technika nebo průmyslová vozidla. Vyšší cena nafty proto zasahuje i člověka, který dieselové auto nevlastní nebo autem vůbec nejezdí. Dopravci platí více za přepravu, zemědělci za provoz techniky, stavební firmy za stroje a výrobci za logistiku. Část těchto nákladů se postupně objeví v cenách potravin, spotřebního zboží, stavebních prací a služeb.

Palivová krize se tím propojuje s inflací. Dražší benzin a nafta se nejprve promítnou přímo do cen pohonných hmot a následně nepřímo do dalších položek spotřebního koše. Ne každá firma dokáže zvýšené náklady přenést v plné výši a část může rozpustit v nižší marži, ale při dlouhodobě vysokých cenách roste tlak na zdražování napříč ekonomikou.

Psali jsme: Drulák zpochybňuje ruskou stopu v Lipsku. Ukazuje na Kyjev i Berlín

Pro stát má inflace zvláštní krátkodobý efekt. Pokud stejné zboží nebo služba stojí více, při stejné procentní sazbě DPH se z konečného prodeje vybere více korun. Nominální daňové inkaso tedy může růst, přestože domácnosti reálně žádné větší množství zboží nedostávají. Pro spotřebitele je výsledek opačný. Za stejnou výplatu si koupí méně.

Daňový bonus státu platí domácnosti vyššími cenami

Současná situace tak vytváří nepříjemný rozpočtový paradox. Energetická krize oslabuje kupní sílu domácností, zvyšuje náklady podniků a může brzdit ekonomiku. Krátkodobě ale současně zvyšuje nominální výběr DPH. Stát přitom nemusí být dlouhodobým vítězem. Vyšší inflace se časem vrací také na výdajovou stranu rozpočtu. Zvyšuje tlak na valorizace, mzdy, sociální výdaje, provoz státních institucí a ceny veřejných zakázek. Pokud energetický šok komplikuje České národní bance snižování úrokových sazeb, může navíc postupně zdražovat financování státního dluhu i soukromé ekonomiky.

Krátkodobý mechanismus je přesto velmi jednoduchý. Když domácnost dnes natankuje litr benzinu za 44,22 koruny místo únorových 33,47 koruny, zaplatí na DPH přibližně o 1,87 koruny více. U litru nafty je rozdíl zhruba 2,57 koruny. Pokud vyšší cena nafty následně zdraží přepravu potravin nebo jiného zboží, může domácnost část stejného energetického šoku zaplatit podruhé v obchodě. Proto není přesné říkat, že stát na současné krizi jednoduše „vydělává“. Stejně nepřesné by ale bylo tvrdit, že růst cen je pro jeho daňové příjmy neutrální.

Vyšší ceny automaticky zvyšují nominální výběr DPH a konečný účet z velké části nese spotřebitel. Česká vláda tak v době napjatého a deficitního rozpočtu získává krátkodobý inflační bonus, který nevytvořila zvýšením daňových sazeb. Vzniká jednoduše tím, že stejné procento DPH se počítá z výrazně vyšších cen. Pro domácnost je však tento „bonus“ jen druhou stranou stejné mince. Státu může růst nominální daňové inkaso právě ve chvíli, kdy lidem energetická inflace snižuje reálnou životní úroveň.

(Fojtík, prvnizpravy.cz, foto: zai)

Zdroje: 1. ČAPPO – Vývoj spotřeby pohonných hmot v ČR za rok 2025⁠; 2, Finanční správa – Popis daňového systému ČR⁠; 3. Finanční správa – Daň z přidané hodnoty⁠