Podle schváleného státního rozpočtu na rok 2026 má Ministerstvo dopravy výdaje přibližně 145,9 miliardy korun a Ministerstvo průmyslu a obchodu 54,5 miliardy. Jejich rozpočtové kapitoly tak dohromady představují více než 200 miliard korun. Naprostá většina těchto prostředků však neslouží k provozu ministerských úřadů. Z kapitoly dopravy směřuje 125,6 miliardy korun do Státního fondu dopravní infrastruktury, který financuje především silnice, dálnice a železnice. Ministerstvo průmyslu zase financuje energetické a hospodářské programy, přičemž jen dotace na podporované zdroje energie představují 31,9 miliardy korun.


Silnější hospodářský resort by mohl pomoci průmyslu

Spojení průmyslu a dopravy má ekonomické opodstatnění. Dopravní infrastruktura ovlivňuje konkurenceschopnost českého hospodářství, náklady podniků, logistiku, export i rozhodování investorů. Společný resort by mohl lépe koordinovat výstavbu dopravních spojení s rozvojem průmyslových oblastí. Konkrétní možnosti nabízí například automobilový průmysl, kde se prolínají energetika, dobíjecí infrastruktura, nové technologie a dopravní politika. Podobně by bylo možné propojit modernizaci železniční nákladní dopravy s potřebami průmyslových podniků.


Doprava navíc neslouží pouze potřebám průmyslu. Zahrnuje bezpečnost provozu, veřejnou dopravu, dostupnost regionů a dlouhodobý rozvoj infrastruktury pro občany. Zájmy podniků se přitom nemusí vždy shodovat s potřebami veřejné dopravy nebo menších měst. Případné spojení by proto muselo zachovat odborné rozhodování o dopravních prioritách a kontinuitu přípravy investic. Česká republika má také evropské závazky při rozvoji transevropské dopravní sítě TEN-T, jejichž plnění by reorganizace neměla komplikovat.

Sloučení by změnilo rozdělení ministerstev v koalici


Další otázkou je rozsah budoucího resortu. Havlíček již odpovídá za průmysl, energetiku, obchod a podnikání. Připojením dopravy by pod jedno politické vedení přešly také rozsáhlé infrastrukturní investice. To by mohlo usnadnit koordinaci hospodářské politiky, zároveň by však zvýšilo nároky na řízení a odbornou kontrolu jednotlivých agend. Babiš zatím představil pouze obecnou úvahu o zrušení Ministerstva dopravy. Chybí konkrétní organizační model, ekonomické propočty i dohoda koaličních partnerů.

Spojení dopravy s průmyslem může mít smysl, pokud skutečně urychlí přípravu investic a sníží provozní náklady státu. Stejných cílů však může vláda v některých oblastech dosáhnout i přesunem vybraných kompetencí bez rušení ministerstva. Rozhodující proto není počet ministerských úřadů, ale to, zda nový systém dokáže lépe řídit dopravní investice, dodržovat termíny staveb a efektivněji hospodařit s veřejnými prostředky. Bez konkrétního plánu zůstává Babišova představa spíše politickým záměrem než připravenou reformou.