Když se v minulých desetiletích mluvilo o konfliktu na Blízkém východě, většina Evropanů to vnímala jako vzdálenou geopolitickou partii mezi Washingtonem, Teheránem a Tel Avivem. Jenže dnešní situace začíná být jiná. Už nejde pouze o rakety, jaderné obohacování nebo pohyb letadlových lodí. Stále více jde o psychologii mocností, o ekonomickou nervozitu a o otázku, zda vůbec někdo drží situaci pod kontrolou.

Americký server Naked Capitalism přinesl mimořádně ostrou analýzu, která ukazuje konflikt v mnohem temnější podobě, než jak jej prezentují západní politici. Írán podle dostupných informací přitvrdil nejen rétoricky, ale i strategicky. V tamním parlamentu zazněla možnost zvýšení obohacování uranu až na 90 procent v případě dalšího útoku. Jinými slovy, přesně to, čeho se Západ snažil roky vyvarovat, se nyní začíná stávat reálnou možností.

Ještě zajímavější je ale jiný moment. Írán zároveň výrazně rozšířil svou definici strategické kontroly Hormuzského průlivu. Z prostoru, který byl dříve chápán jako relativně úzký námořní koridor, se podle íránských Revolučních gard stává obrovská operační zóna o šířce až stovek kilometrů. To není jen vojenská hra se slovíčky. Hormuzský průliv je tepna světové ekonomiky. Přes tuto oblast proudí obrovská část světové ropy a plynu. Jakmile zde vznikne nejistota, okamžitě reagují ceny energií, doprava i potraviny.


A zde se dostáváme k paradoxu celé krize. Západní veřejnost měla dlouhé roky pocit, že globalizace znamená stabilitu. Jenže dnešní realita ukazuje, jak neuvěřitelně křehký je systém postavený na levné dopravě, levné energii a absolutní bezpečnosti námořních tras. Jakmile se zadrhne Hormuzský průliv, problémy pocítí nejen ropné firmy, ale i obyčejný člověk kupující máslo, maso nebo stavební materiál.

Velkou pozornost nyní budí také informace o údajných amerických ztrátách. V textu se objevují tvrzení o ztrátě desítek letadel a o tom, že Írán si zachoval značnou část raketových kapacit. Dokonce i The New York Times podle citovaných zpravodajských informací připouští, že Írán stále disponuje většinou mobilních raketových systémů a dokáže ohrozit americká plavidla v oblasti.

To je mimořádně důležité. Veřejnost na Západě byla dlouho zvyklá na obraz americké technologické neporazitelnosti. Jenže konflikty posledních let ukazují něco jiného. Drahé moderní armády jsou obrovsky závislé na logistice, satelitech, elektronice a dlouhých dodavatelských řetězcích. Pokud protivník vydrží první úder a zachová si schopnost asymetrické reakce, vzniká vleklá a ekonomicky vyčerpávající válka.

Do toho všeho přichází stále větší chaos uvnitř samotného Izraele. Analytici upozorňují, že vláda premiéra Benjamína Netanyahu může čelit rozpadu kvůli sporům o odvody ultraortodoxních studentů do armády. Hrozba předčasných voleb v situaci regionální války působí téměř absurdně, ale přesně to je dnešní realita Blízkého východu. Země, která chce vést rozsáhlou bezpečnostní operaci, zároveň řeší vlastní politické přežití.


Právě zde se celý příběh stává nebezpečným. Historie ukazuje, že velmoci bývají nejrizikovější ve chvíli, kdy začnou ztrácet schopnost realisticky hodnotit vlastní sílu. Kombinace ekonomických problémů, geopolitického tlaku, domácí polarizace a politického kultu osobnosti nikdy nevěstila nic dobrého.

Největší ironie celé situace možná spočívá v tom, že zatímco politici mluví o vojenském vítězství, obyčejní lidé po celém světě začínají platit účet už nyní. Dražší pohonné hmoty, dražší doprava, rostoucí ceny potravin, vyšší úroky hypoték a nejistota firem. Moderní války totiž často nezačínají tím, že někde spadne bomba. Začínají tím, že se lidem nenápadně začne rozpadat každodenní ekonomická jistota. A právě to dnes svět sleduje v přímém přenosu.



Zdroje: 1. Original article on Naked Capitalism; 2. Financial Times; 3. The New York Times; 4. Washington Post; 5. Bloomberg; 6. Associated Press