Světová ekonomika čelí další nebezpečné fázi dluhové krize. Světová banka jedná s 30 až 40 zeměmi o možné finanční pomoci kvůli rostoucím cenám energií, potravin a dalších základních surovin. Její prezident Ajay Banga to 11. října potvrdil agentuře Reuters před výročním zasedáním Světové banky a Mezinárodního měnového fondu v Bangkoku. Pro řadu rozvojových států už nejde pouze o zdražování, ale o schopnost financovat vlastní fungování.

Podle údajů Světové banky mají rozvojové země letos zahraničním věřitelům splatit přibližně 400 miliard dolarů, tedy 8,7 bilionu korun. Zhruba třetinu představují samotné úroky. Přibližně 2,9 bilionu korun tak připadá na cenu vypůjčených peněz, nikoliv na snižování samotného dluhu. Tady se odhaluje jeden z nejvážnějších problémů současné světové ekonomiky. Státy potřebují investovat do výroby, infrastruktury a zaměstnanosti, aby mohly hospodářsky růst. Stále větší část jejich finančních možností však pohlcují závazky z minulosti. Nová energetická krize tuto nerovnováhu dál prohlubuje.


Podstatné je, že většina těchto peněz zatím nebyla vyplacena. Podle Bangy státy dosud projevovaly větší zájem o úpravy existujících projektů než o okamžité čerpání krizových prostředků. Oznámená jednání proto nelze zaměňovat za čtyřicet schválených záchranných programů. Problém se však může rychle zhoršovat. Ceny motorové nafty a hnojiv prudce vzrostly a drahá energie se postupně promítá do zemědělství, dopravy i cen potravin. Dalším rizikem je očekávaný silný klimatický jev El Niño, který může poškodit úrodu v řadě rozvojových zemí. Světová banka tak připravuje prostředky na zmírnění důsledků krize, jejíž hlavní příčiny sama odstranit nedokáže.

Dluhy rostou, věřitelé inkasují a investice ustupují


Situaci komplikuje také rozdělení věřitelů. Rozvojovým státům půjčují mezinárodní instituce, západní země, Čína i soukromí investoři. Každý z těchto subjektů má odlišné zájmy a dohoda o restrukturalizaci závazků bývá složitá. Světová banka proto spolupracuje s Mezinárodním měnovým fondem na mechanismech, které mají umožnit nahrazování drahých starých dluhů levnějším financováním. Podle Bangy se připravuje dalších 14 až 15 podobných operací. Ušetřené prostředky mají směřovat například do zdravotnictví, školství a zásobování vodou. Ani levnější půjčky však nejsou automatickým řešením. Pokud nepovedou k hospodářskému růstu a vyšším veřejným příjmům, mohou pouze oddálit okamžik, kdy bude nutné řešit samotnou udržitelnost zadlužení.

Soukromý kapitál míří jinam než do nejchudších zemí

Zvlášť výmluvná jsou čísla o soukromých investicích. Světová banka za fiskální rok končící v červnu pomohla mobilizovat rekordních 112 miliard dolarů soukromého kapitálu, tedy přibližně 2,44 bilionu korun. Do zemí s nízkými příjmy však směřovaly pouze asi tři miliardy dolarů. Jinými slovy, nejchudší státy získaly méně než tři procenta celkového mobilizovaného soukromého kapitálu. Země s největší potřebou investic tak mají nejslabší přístup k penězům, které by jim mohly pomoci překonat hospodářské zaostávání.