Německá energetická transformace dostává další miliardový účet. Spolkový energetický regulátor Bundesnetzagentur zveřejnil 3. listopadu výsledky první velké soutěže na zajištění záložního elektrárenského výkonu. Jedenáct vybraných projektů má během patnácti let získat podporu v souhrnné výši přibližně 12 miliard eur, tedy 294 miliard korun. Největším příjemcem se stala skupina LEAG patřící do energetického koncernu EP Group českého podnikatele Daniela Křetínského. Rozhodnutí současně otevírá zásadní otázku skutečných nákladů energetické transformace. Německo vedle obnovitelných zdrojů musí dlouhodobě financovat také elektrárny, které zajistí dodávky elektřiny v době, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce.

Bundesnetzagentur přidělila podporu jedenácti projektům s celkovým započitatelným výkonem 5 160 megawattů. Původně soutěžený objem činil 4 500 megawattů, poslední úspěšná nabídka však byla podle pravidel přijata v plném rozsahu. Do soutěže přišlo 41 nabídek představujících téměř 12 tisíc megawattů, sedm z nich regulátor vyřadil pro nesplnění formálních podmínek.

Průměrná vysoutěžená podpora dosáhla 155 296 eur za megawatt započitatelného výkonu ročně, přibližně 3,8 milionu korun. Provozovatelé tak mohou získávat kolem 800 milionů eur ročně, tedy 19,6 miliardy korun. Za patnáct let představuje součet plateb téměř 300 miliard korun.

Podstatné je, že nejde o cenu výstavby elektráren ani o platbu za vyrobenou elektřinu. Stát prostřednictvím kapacitního mechanismu platí za to, že elektrárny budou schopné dodat výkon v okamžiku, kdy jej elektrizační soustava potřebuje. Provozovatelé proto získávají příjem za disponibilitu zařízení i v obdobích, kdy nevyrábějí. Skutečné čisté náklady mechanismu mohou být nižší než uvedených 12 miliard eur, protože při mimořádně vysokých cenách elektřiny mohou vznikat povinnosti odvádět část tržeb zpět.

Německo tím řeší důsledek postupného odstavování uhelných elektráren a rostoucího podílu obnovitelných zdrojů. Větrné a solární elektrárny mohou při příznivém počasí vyrábět velké množství elektřiny, jejich výkon však není nepřetržitě dostupný. V době bezvětří, nízké výroby ze slunce nebo vysoké zimní spotřeby musí soustava disponovat jinými spolehlivými zdroji.

Jejich ekonomika však představuje problém. Pokud mají záložní elektrárny pracovat pouze omezený počet hodin, nemusí si na svou výstavbu a provoz vydělat samotným prodejem elektřiny. Stát proto investorům zajišťuje příjmy za připravenost výkon dodat.

Německý regulátor považuje výsledky soutěže za úspěch, protože ceny zůstaly pod stanoveným stropem 244 tisíc eur za megawatt ročně. Německý svaz nové energetiky BNE však upozorňuje, že první aukce představuje při předpokládané roční spotřebě 500 terawatthodin dodatečný náklad přibližně 0,16 eurocentu na kilowatthodinu. S dalšími soutěžemi mohou celkové náklady kapacitního systému dále růst.

LEAG a RWE získaly přes 99 procent podpořeného výkonu

Největším vítězem soutěže se stala skupina LEAG, která uspěla se sedmi projekty o celkovém započitatelném výkonu 2 998 megawattů. Jejich skutečný instalovaný výkon má dosáhnout 3 680 megawattů. Rozdíl vyplývá z pravidel soutěže, která pro jednotlivé technologie stanovují započitatelný příspěvek k zabezpečení dodávek.

LEAG připravuje čtyři nové plynové bloky v Jänschwalde, dva v Boxbergu a další zařízení v Leipheimu. Pro výstavbu využije především stávající energetické areály, síťová připojení a část infrastruktury. Podle vlastního oznámení chce do projektů investovat 1,5 až dvě miliardy eur, tedy přibližně 37 až 49 miliard korun.

Druhým největším příjemcem podpory je společnost RWE, která uspěla se třemi projekty o celkovém započitatelném výkonu přibližně 2 118 megawattů. Nové plynové elektrárny plánuje ve Voerde, Werne a Weisweiler. Poslední menší zakázku získaly městské energetické podniky v Karlsruhe.

LEAG a RWE tak společně ovládly více než 99 procent výkonu podpořeného v první soutěži. Výsledek vyvolal kritiku části německého energetického sektoru kvůli koncentraci kapacitního trhu. Svaz BNE upozorňuje, že systém může posilovat postavení velkých zavedených energetických společností a omezovat možnosti menších konkurentů.

Psali jsme: Levnější elektřina za 18 miliard. Účet přebírá zadlužený stát

Z pohledu LEAG jde o významný podnikatelský úspěch. Společnost, která patří mezi tradiční provozovatele hnědouhelných elektráren ve východním Německu, získává dlouhodobou perspektivu pro přeměnu svých výrobních areálů. Využití existující infrastruktury může snížit investiční náklady a zkrátit dobu výstavby.

Výsledky však současně ukazují, že energetická transformace nemusí znamenat oslabení tradičních energetických koncernů. Naopak jim otevírá nové příležitosti získávat dlouhodobě garantované příjmy za poskytování výkonu, který elektrizační soustava potřebuje.

Nové plynové elektrárny mají být technicky připraveny na budoucí využívání vodíku a nejpozději do konce roku 2031 uvedeny do provozu. Samotná technická připravenost však nezaručuje, že bude vodík v potřebném množství a za přijatelnou cenu skutečně dostupný. Budoucí náklady na palivo zůstávají jednou z otevřených ekonomických otázek.

Německý účet poroste dál. Stejný problém čeká Česko

Prvních téměř 300 miliard korun nepředstavuje konečný rozsah německého kapacitního systému. Evropská komise již v září schválila širší mechanismus podpory, jehož celkové náklady odhaduje na 15,6 až 35,2 miliardy eur, tedy přibližně 382 až 862 miliard korun. První soutěž je součástí tohoto rámce, nikoli dodatečným výdajem nad jeho horní hranici.

Náklady mají být financovány prostřednictvím příplatku hrazeného odběrateli elektřiny. Německé domácnosti a podniky tak budou vedle investic do obnovitelných zdrojů, elektrických sítí a dalších součástí energetické infrastruktury financovat také dostupnost záložního výkonu.

To samo o sobě neznamená, že jde o zbytečné výdaje. Spolehlivé dodávky elektřiny mají zásadní hospodářskou hodnotu a rozsáhlý výpadek by mohl způsobit škody mnohonásobně převyšující náklady na záložní kapacity. Z ekonomického hlediska je však nezbytné hodnotit energetickou transformaci podle celkových systémových nákladů, nikoli pouze podle výrobní ceny elektřiny z jednotlivých zdrojů.

Zde vzniká důležité poučení pro Českou republiku. Také česká energetika se připravuje na postupný útlum uhlí a potřebu nových stabilních zdrojů. Evropská komise v červenci schválila český kapacitní mechanismus s finančním rámcem až 150 miliard korun. Jeho cílem je podpořit dostupnost potřebného výkonu prostřednictvím soutěží otevřených výrobním zdrojům, akumulaci energie i řízení spotřeby.

Částka 150 miliard korun ovšem představuje schválený maximální rámec podpory, nikoli již rozdělené prostředky. Skutečné výdaje budou záviset na výsledcích aukcí a potřebách české elektrizační soustavy. Smlouvy mohou být uzavírány až na patnáct let.

Česko se tak dostává před podobné rozhodování jako Německo. Samotný rozvoj obnovitelných zdrojů nezaručuje dostatečný výkon v každé hodině roku. Nové jaderné bloky mohou představovat důležitou dlouhodobou součást energetiky, ale nemohou bezprostředně nahradit všechny uhelné zdroje, které mohou skončit z ekonomických důvodů dříve, než se původně očekávalo.

Rozhodující proto bude nejen množství nových elektráren, ale také cena, kterou stát a odběratelé zaplatí za jejich dostupnost. Stejně důležité bude zabránit nadměrné koncentraci podpory, zajistit skutečnou konkurenci mezi technologiemi a předejít financování kapacit, které soustava nebude potřebovat.

Německá zkušenost ukazuje, že odstavování stabilních zdrojů musí být doprovázeno včasnou přípravou jejich náhrady. Pokud se investice do záložního výkonu nevyplácejí za běžných tržních podmínek, budou jeho dostupnost nakonec financovat odběratelé.

Výsledek německé soutěže proto není pouze zprávou o mimořádném obchodním úspěchu energetické skupiny s českým vlastníkem. Je především upozorněním, že spolehlivost energetické soustavy má vlastní cenu, kterou nelze při hodnocení transformace přehlížet.

Skutečným měřítkem úspěchu německé i české energetické politiky nebude jen množství instalovaných obnovitelných zdrojů, ale schopnost zajistit nepřetržité dodávky elektřiny za cenu, která neoslabí průmysl ani nepřinese neúnosnou zátěž domácnostem.



Zdroje: 1. Bundesnetzagentur – Oficiální výsledky první soutěže na dlouhodobé kapacity; 2. Reuters – Německo přidělilo kontrakty na elektrárny za 12 miliard eur⁠; 3. LEAG – Oficiální oznámení sedmi úspěšných elektrárenských projektů⁠; 4. RWE – Výsledky soutěže a plán výstavby tří plynových elektráren⁠; 5. Evropská komise – Schválení německého kapacitního mechanismu až za 35,2 miliardy eur⁠