Domácí
Banány jsou klony, jahody kříženci. Škodí nám dnešní ovoce?
Moderní ovoce prošlo výrazným šlechtěním a je dostupné celý rok. Znamená jeho vyšší sladkost zdravotní riziko, nebo jde o další výživový mýtus?
Jahody velké jako švestky, banány bez semen a borůvky prodávané uprostřed zimy. Ovoce v dnešních supermarketech se často výrazně liší od plodů, které lidé sbírali před stovkami či tisíci lety. Šlechtění změnilo jejich velikost, chuť i vzhled, zatímco moderní zemědělství a doprava umožnily celoroční dostupnost.
Na sociálních sítích se proto šíří tvrzení, že dnešní ovoce je nepřirozeně sladké, lidské tělo není připravené na jeho každodenní konzumaci a obsažená fruktóza se v játrech mění přímo na tuk. Historie ovoce skutečně přináší překvapivá zjištění, vědecké poznatky však takto jednoduchý závěr nepodporují.
Moderní zahradní jahoda Fragaria × ananassa vznikla v Evropě v první polovině 18. století křížením dvou amerických druhů, jahodníku virginského ze Severní Ameriky a jahodníku chilského z Jižní Ameriky. Nový hybrid nabízel větší plody než běžné evropské lesní jahody a stal se základem dnešních odrůd.
Ještě výraznější proměnou prošly banány. Jejich divocí předkové měli dužinu s velkými tvrdými semeny. Dnešní komerčně pěstované banány jsou většinou bez vyvinutých semen a rozmnožují se vegetativně. Rostliny stejné odrůdy jsou proto geneticky téměř totožné, což usnadňuje produkci, ale zvyšuje jejich zranitelnost vůči chorobám. Nejde však o novinku posledních století. Banány lidé pěstují a šlechtí více než 7000 let.
Poměrně mladá je naopak moderní produkce velkoplodých borůvek. Americký botanik Frederick Coville a pěstitelka Elizabeth White zahájili jejich systematické šlechtění na počátku 20. století. První komerční sklizeň vyšlechtěných vysokých borůvek proběhla roku 1916.
Také vodní melouny prošly dlouhým vývojem. Některé historické obrazy zachycují plody s bledou dužinou a množstvím semen. Sladké červenomasé melouny však existovaly už ve starověku. Genetický výzkum proto ukazuje dlouhodobé šlechtění, nikoli náhlý vznik sladkého ovoce v moderní době.
Druhou zásadní změnou je dostupnost ovoce. Jablko zakoupené v červnu mohlo být sklizeno už předchozí podzim. V moderních skladech se snižuje teplota i obsah kyslíku a upravuje koncentrace oxidu uhličitého. Tím se zpomaluje dozrávání a některé odrůdy lze uchovávat až kolem deseti měsíců.
Banány se běžně sklízejí zelené a dozrávají až po přepravě. Ve specializovaných komorách se používá etylen, přirozený rostlinný hormon, který samotné ovoce také produkuje. Nejde tedy o neznámou chemikálii, ale o řízené využití přirozeného procesu dozrávání.
Díky chlazené dopravě a dovozu z různých klimatických oblastí dnes máme jahody, hrozny nebo borůvky i v době, kdy by v české přírodě nerostly. Tím se skutečně změnil způsob stravování. Není však pravda, že lidé v minulosti měli ovoce k dispozici pouze několik podzimních týdnů. Dostupnost se lišila podle podnebí, některé druhy plodily v různých částech roku a ovoce se odpradávna také sušilo nebo jinak uchovávalo.
Nejproblematičtější část populárního tvrzení se týká ovocného cukru. Ovoce obsahuje fruktózu, glukózu a sacharózu v různých poměrech. Fruktóza se významně zpracovává v játrech, není však pravda, že by se její většina automaticky přeměňovala přímo na tuk.
Metabolické studie ukazují, že značná část přijaté fruktózy se přeměňuje na glukózu a laktát nebo se využívá jako energie. Při jednorázovém příjmu přechází přímo do nově vytvářených tuků jen malý podíl. Dlouhodobý nadměrný příjem sladkých nápojů však může podporovat nežádoucí metabolické změny.
Často citovaná studie Yaleovy univerzity z roku 2013 skutečně zjistila rozdílné reakce mozku na glukózu a fruktózu. Výzkumníci však sledovali pouze dvacet dobrovolníků, kteří vypili nápoje obsahující jednotlivé cukry. Nezkoumali konzumaci jablek, jahod ani banánů. Výsledky proto nelze vykládat tak, že ovoce neposkytuje pocit sytosti nebo že jej mozek nevnímá jako potravu. Celé ovoce totiž obsahuje také vodu, vlákninu, vitaminy a další biologicky aktivní látky. Jeho účinky se proto liší od pití koncentrovaných sladkých nápojů.
Rozsáhlá studie publikovaná v časopise BMJ spojila vyšší příjem některých druhů celého ovoce, zejména borůvek, hroznů a jablek, s nižším výskytem diabetu 2. typu. U ovocných šťáv naopak zjistila souvislost s vyšším rizikem. Šlo o pozorovací výzkum, nikoli přímý důkaz příčiny a následku.
Psali jsme: Datli v jednom stromě. Na Hispaniole hnízdí celé kolonie
Světová zdravotnická organizace proto nadále doporučuje pravidelnou konzumaci ovoce a zeleniny, u osob starších deseti let v souhrnném množství alespoň 400 gramů denně. Současně doporučuje omezovat volné cukry, včetně těch obsažených v ovocných šťávách.
Historie moderního ovoce tedy skutečně ukazuje zásadní proměnu. Lidé vyšlechtili větší a často sladší plody, odstranili tvrdá semena a pomocí technologií překonali sezonní omezení sklizně. Z toho však nevyplývá, že je dnešní ovoce zdravotní hrozbou. Rozhodující je celkový jídelníček, množství přijímané energie a především rozdíl mezi celým ovocem a potravinami či nápoji s vysokým obsahem volných cukrů. Banán z obchodu už nevypadá jako jeho divoký předek a moderní jahoda je výsledkem staletí šlechtění. Obě však mohou být běžnou součástí zdravé stravy.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. CGIAR Genebanks – Banana: Domestication and Genetic Resources; 2. University of Oxford – Fragaria: The History of Modern Strawberries; 3. International Society for Horticultural Science – Celebrating 100 Years of Highbush Blueberry Domestication; 4. Proceedings of the National Academy of Sciences – The Origin of Domesticated Watermelons




















