A de facto je pak aktem ruské Státní dumy anektovala a připojila k Rusku. Tento vítězný postup je, zdá se, nezadržitelný.

Aby pozvedl klesající morálku svých bojovníků na Ukrajině, z nichž významná část občas dezertuje, anebo už dávno zmizela za hranicemi Ukrajiny, blouzní prezident Zelenskyj o úspěšné operaci ukrajinské armády v ruské Kurské oblasti. Samozřejmě, že nikdo spolehlivě neví, jak tam situace skutečně vypadá, ale v každém hodnocení válečné situace v této oblasti,  se v našich mainstreamových mediích objevuje, že Severokorejci, kteří v této oblasti bojují na straně Rusů, měli těžké ztráty. Kdyby to byla všechno pravda, znamenalo by to, že severokorejští vojáci, kteří přišli do Ruska bojovat (má jich být pár tisíc), jsou prakticky již vyhlazeni....

Když jsem si pozorně přečetl poněkud nepřehledné zprávy z dosti nespolehlivých informačních zdrojů, poslední ukrajinský útok v Kurské oblasti byl veden silou praporu. Tzn. silou několika set bojovníků. Prapor není ani divize a už vůbec ne armáda. Je to jednotka nepříliš významné bojové síly.

Ministr zahraničí Lipavský se nechal slyšet na sociální síti X takto: „Diktátor Putin neuznává Zelenského  jako prezidenta, neuznává Ukrajince jako národ a neuznává Ukrajinu jako stát. Nejsou to jeho partneři, proto pokračuje v útocích. Proto je třeba dosáhnout míru silou, aby ruské útoky nebyly účinné a Putin tento postoj přehodnotil“.

Chtěl bych se zeptat pana ministra, jak to chce udělat, aby Rusko porazil. Aby porazil zemi, která disponuje vším surovinovým bohatstvím a to na rozdíl od zbytku Evropy a od Evropské unie.

Jak chce porazit zemi, která si poradila již s 15 rundami ekonomických a dalších sankcí a jejíž hospodářství podle všeho roste. A životní úroveň ruského lidu neklesá.... To se bohužel nedá říci o životní úrovni českého obyvatelstva v letech 2022 a 2023, kdy především díky vládě, které je Lipavský součástí, vzrostla inflace v souhrnu obou let o cca 30%. A dá se logicky říci, že v důsledku inflace došlo k výraznému propadu životní úrovně českého obyvatelstva.

Pokud jde o Zelenského, je panu Lipavskému potřeba připomenout, že jeho prezidentský mandát skončil již před více než půl rokem. A žádné prezidentské volby se na Ukrajině nekonaly, takže je otázka, do jaké míry je vlastně Zelenskyj ještě legitimním prezidentem Ukrajiny.

Nevím, jestli prezident Putin uznává či neuznává Ukrajince jako národ a Ukrajinu jako stát. To jsou Lipavského tvrzení, o kterých by se dalo diskutovat. V každém případě V. Putin projevil v posledních týdnech zájem o mírová jednání. Je potřeba lidem nelhat a nelhat ani sám sobě, jak to dělá na síti X ministr Lipavský. Vzpomínám si, jak po začátku ruské invaze na Ukrajině v českých mainstreamových médiích fantazírovali komentátoři, kteří se ani dnes nestydí tvářit jako experti na ruskou válku,  o tom, že se během několika týdnů Rusko ekonomicky zhroutí. Rusko stojí proti Západu samo, ale ne osamocené. Rozhodně ale nevypadá na to, že by se chtělo položit. To ostatně ve svém vyjádření tak trochu říká i ministr zahraničí Lipavský.

Nejlepší cestou, tedy jak z dané situace ven, je zahájit mírová jednání, z nich vyplyne příměří, pak dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou o nové hranici, která bude respektovat národnostní skladbu obyvatelstva na východní a jižní Ukrajině a na Krymu. Tedy na územích, kde žije historicky naprostá většina Rusů. Pro poučení pana Lipavského chci dodat, že tato území byla – pokud jde o tzv. Novorusko – připojena k Ukrajinské sovětské socialistické republice v roce 1922, aktem sociálního inženýrství Lenina a Stalina. Tak aby prý byl posílen proletářský prvek na jinak převážně zemědělské Ukrajině. A v roce 1954 první tajemník ÚV KSSS Chruščov, připojil k Ukrajině po projednání v Nejvyšším sovětu SSSR, také převážně ruskojazyčný Krym. Tedy dva nešťastné akty sociálního inženýrství komunistických potentátů Sovětského svazu mají dopady i dnes.

Pokud někdo argumentuje podobností ukrajinské situace se Sudetami a českou státností, je to úplně jiný příběh. Pohraniční oblasti českých zemí byly postupně od 13. století osídlovány z iniciativy českých králů, převážně německými kolonisty, kteří se tak postupně stali většinovým obyvatelstvem v českých pohraničních krajích. Ale tyto kraje byly de facto od počátku české státnosti v 10.století nezpochybnitelnou součástí Českého státu. Nejprve českého knížectví a poté českého království.