Svátek má: Kristián

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Velikonoční střípky

V příspěvku pro ICL (Institut české levice z.ú.) - Symboly v odcházení jsem mimo jiné napsal: V životě nastávají různé nebezpečné situace.

Ty mohou člověka přivést ke vzpouře nebo uvrhnout v zoufalství, především tehdy, když člověk ztratí naději. Ta se projevuje při slavení Velikonoc. Ty nabízejí dostatek světla, abychom putovali údolím stínů plni síly, důvěry a odvahy, přestože jsme vstoupili do temnoty, jsme plní nejistot, strachu a ve své podstatě nevidíme cestu ven. I když je jasně označena symboly, plnící funkci majáku. Slouží 24 hodin denně, celý rok, za každého počasí. K majáku nikdo nejede a kdo ho ignoruje, většinou odchází. V odcházení jsou nám známé formy člověka, společnosti, moci a vládnutí. Dokazují to rychle odcházející ze života symboly. Proto krátce o symbolech i v tomto příspěvku.

Obsahem židovského svátku Pesach je oslava Boha – Zachránce, Spasitele. Židé si připomínají Boží záchranu z egyptského zotročení a slavné vyjití (exodus) z Egypta. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka. Ten byl bez vady, a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Izraelité takto byli uchráněni před zkázou, která kolem nich přešla bez povšimnutí. Odtud pochází židovský název velikonoc: pesach - uchránění, ušetření, přejití.

Svátek křesťanských Velikonoc je oslavou vzkříšeného Krista a zpřítomněním naší spásy. Vyvedení Izraelitů z otroctví se stalo předobrazem spásy člověka od zotročení, ponížení, zla a smrti. Bůh totiž neopustil člověka, který se od něj odvrátil. Všechny starozákonní předobrazy a proroctví o spáse došly svého naplnění v Ježíši Kristu. V hebrejštině jméno znamená: Bůh zachraňuje, Bůh je spása. Vzkříšení otevřelo nám všem cestu k definitivnímu exodu – pesachu.

Symbol beránka byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici. V hebrejské tradici symbolizovaly ovce Izraelitu jako člena Božího stáda. Proto je židovský Bůh označován za pastýře, který bere své ovce do náručí. V křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího Beránka a znázorňuje se s praporem vítězství. Podobně je tomu se symbolem kříže.

Ten nevznikl s křesťanstvím. Je mnohem starší, znali ho už Egypťané, Číňané či Kréťané. Byl vždy spojován s problémem orientace v kosmu, v prostoru mezi nebem a zemí a chápán jako propojení božského (vertikální rameno) a lidského (horizontální rameno) světa. Proto se stal symbolem věčnosti. Trest ukřižování patřil k trestům výjimečně krutým a ponižujícím.

Velikonoční oheň symbolizuje jarní slunce, vítězství nad zimou a procitnutí se po dlouhém studeném čase. Od velikonočního ohně se zapaluje velikonoční svíce. Ta je symbolem ve všech kulturách, protože světlo je chápáno jako znamení života. Bílá barva svíce symbolizuje naději a nový život. Tento význam je ještě podtržen tím, že se zapálená svíce ponořuje do vody, která se posvěcuje na křestní vodu a zapaluje se od ní křestní svíce. Společenství věřících vítá svíci zpěvem a zpívá mimo jiné Exultet, tj. píseň chvály z 1. století. Dalším symbolem Velikonoc je vejce, odpradávna symbol plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení. Velikonoční zajíček má své místo v mnoha náboženstvích, mytologiích - v řecké, egyptské i čínské. Zajíc symbolizuje štěstí, plynoucí čas a krátkost života. V Bibli je zajíc řazen mezi stvoření maličké na Zemi a moudřejší nad mudrce (Přísloví 30,24), symbolizuje chudé, skromné a pokorné.

Většinou chudými, skromnými a pokornými byli i vědci a moudří lidé v minulosti. Ti položili základ moderní vědě a mnoha současným vědcům, odborníkům a politikům nevědoucím nic, nebo málo o chudobě, skromnosti a pokoře. Nepatřím k těm, kteří hlásají a věří, že boží mlýny melou pomalu a jistě. Patřím ale k těm, kteří vědí něco málo o změnách kvality času, kterou s sebou nesou symboly doby a epochy v odcházení a jejich ztráta. Bohužel, jednou započatý proces nelze zastavit. Můžeme se pouze snažit ho zpomalit a vyhrát čas na vytvoření instrumentů dovolujících proces monitorovat, kontrolovat a řídit.

Ve vztahu státu a církve, jako státotvorní instituce, odcházejí staré a objevují se nové symboly. V případě genderové revoluce mocenksé elity propadly přání vytvořit homogenní, bezpohlavní společnost s pomocí změny kognitivních funkcí lidského mozku. Manželský pár - symbol a instutice k zabezpečení udržení rodu a národa se dostal se zahájením systémové revoluce s heslem manželství pro všechny za tzv. červenou linii. V mnoha případech je touto revolucí narušena dokonce ústava. Například v SRN článek 6. (Art. 6 Grundgesetz). Bude se muset nově definovat, protože manželství ztrácí svoji zvláštní ochranu. Co to znamená, nebudu popisovat. Přání minority, nikoliv skutečná potřeba člověka a přírody vítězí. Přičemž prioritou by měla být skutečná potřeba člověka, po které může následovat lidský chtíč a poté lidské přání.

V kontextu manželství - symbolu v odcházení se nachází dítě. Jedná se o symbol a výzvu pro politiky, odborníky a vědce. Symbol a výzva jsou spojeny nejenom s covid-19 a s ním spojenými omezeními, ale především s digitalizací společnosti. Ta vede k určité formě digitálního vědomí, určité formě nového člověka, nové moci a nového řízení. Čeští piráti brzo dokáží praxí, co znamená neviditelná diktatura, formálně demokraticky zvolená vláda a na očích měnící se systém. To přesto, že nejenom piráti by měli vědět, že digitalizace, informační společnost a informovanost nejsou záležitostí vnější, ale vnitřní záležitostí člověka.

Internet a IT, s kontentem až v 99 % případů je mnohem silnější než film. Ten tradičně nabízel kultovní hodnoty. Pracovat s obrovským množstvím nekvalifikovaných dat je více než nebezpečné. To i proto, že nemůže být sporu o tom, že informace představuje míru organizace a entropie míru dezorganizace. Obě nemají schopnost se bezpečně udržet při životě. Proto se nehodí být produktem na prodej a ani produktem pro archivaci. Kdyby tomu bylo jinak, nepřestala by například British Library s digitalizací dokumentů pro vlastní potřebu.

Neuškodí zmínit se o tzv. 4IR revoluci, umělé inteligenci a plýtvání penězi. Jestliže mnou pozorované chování části společnosti během karantény, při plánování tzv. letní dovolené, k tomu ještě s malými dětmi dokazuje, že člověk se stal radostí a starostí sám sobě, ztratil pud sebezáchovy a jeho odcizení se stává estetickým požitkem vyšší úrovně, to těžko hledám slova pro označení projektu Human Brain Project z roku 2013 financovaný EK ve výši jedné miliardy Euro, prakticky bez kontroly. To proto, že komise pomatená modernou a falešnými ambicemi podlehla slibu Henry John Markramovi (1962). Tento izraelský neurovědec a spoluautor teorie zvané liquid state machine (vysoce entropická výpočetní technika) slíbil, že k roku 2023 vytvoří simulaci mozku na supercomputeru a udělá revoluci v léčbě Alzheimera a dalších patologií. Dnes, necelé dva roky do splnění slibu byl požádán odstoupit, projekt se stal vrakem, peníze jsou pryč a nic se neděje. Příklad dokazuje, že nejenom mnohé děti a mladiství nerozlišují realitu od virtuality, ale i byrokrati v Bruselu. V kontextu potenciální ztráty symbolu - dítě jako motiv potenciální budoucnosti, syntézy protikladů (podle Junga entelechie) a zakódováného účelu duše, jako programu mysli, je na čase posuzovat podporu vedoucí k této ztrátě jako trestní čin. Nevolená byrokracie a fanoušci umělé inteligence sugerují v rozporu s poznatky vědy a se zdravým rozumem kvůli grantům a práci, že mozek funguje jako komputer. Přitom je jednoduché pokusit se namalovat svoji milovanou bankovku z paměti a poté při pohledu na ní, aby i ignorant zjistil, jaký je rozdíl mezi - vzpomenout si a uvědomit si.  

Méně vědoucí veřejnost je klamána sugescí, že duši lidské bytosti může dostat i stroj. Utajuje se skutečnost, že pouze lidská bytost má schopnost rozhodovat na základě emocí a pocitů, které jakýkoli stroj postrádá, včetně těch, které budou cítit bolest nebo utrpení. Proč?  Protože stroje nebudou moci cítit emoce, které představuje láska a lidské štěstí. Dovoluji si již dnes tvrdit, že bublina UI - 4IR se transformuje do mnohem větší, než byla ta internetová z období 1996 – 2001. A to se nezmiňuji o biotechnologiích. Ty již dnes řídí evoluci, umožnily narození prvních genetických dětí, umožňují snížení vnímání bolesti, dovolují již celých 60 let aplikovat tzv. buňky HeLa. Ty se bez omezení dokážou dělit do nekonečna. Zmiňuji se o těchto technologiích, protože následky jejich aplikace se projeví až ve druhé generaci, kdy tu již nikdo ze čtenářů nebude. A také proto, že nikdo v ČR nenabízí veřejnou diskuzi o přírodě-podobných technologiích a mnozí si myslí, že po covid-19 a se zmíněnými technologiemi bude možné žít po staru a konat podle hesla – po nás potopa. Symboly v odcházení, kterého jsme svědky, představují konec jedné a začátek nové epochy. V žádném případě návrat do známé minulosti.



Zviditelněné zoufalství, neznalost a strach byrokratů a moci indikuje například italský formulář, autocertificazione. Je podobný českému potvrzení o účelu cesty s cílem opustit místo v době covid-19. Tento příklad vede ke zjištění, že část lékařů, odborníků a politiků se vydala na cestu bez osobní odpovědnosti. Odvolávání se na EMA, instrukce úředníků MZ a marná snaha potlačovat skutečnosti, když je nelze popřít, indikují, že u části lékařské společnosti se jedná o zradu Hippokratovy přísahy, u odborníků a politiků o deficit morálky a etiky a porušení slibu daného voličům. Přísaha a slib měly vždy v historii člověka zásadní význam při tvorbě etických a morálních norem. Výsledkem takového chování je, že předběžná obezřetnost zůstala ležet na cestě sama, zraněna a zrazena, přestože představuje právní, etický i politický princip z oblasti řízení rizik. Podobně zůstal na cestě ležet zdravý selský rozum těch, kteří se rozhodli ignorovat velké množství referovaných vedlejších účinků všech západních vakcín proti covid-19 a podpořili absolutně nedemokratické rozhodnutí EK uzavírat smlouvy o dodávkách s osvobozením výrobce od povinnosti kompenzovat škody a následky z používání genetických vakcín. Čtvrteční summit v Bruselu potvrdil, že tercet (část lékařské, odborné a politické společnosti) akceptoval roli ve staronové kapitalistické loutkové hře na Bohy. Hra napovídá, že bruselští a národní bohové ignorují nová, s pravděpodobností hraničící s jistotou již přicházející rizika a s nimi i omezení. Tentokrát budou spojena s domácími miláčky (kočky, psi apod.), jejich očkováním proti covid-19 a další. Dovoluji si připomenout, že v těchto dnech to byli opět Rusové jako první světě, kteří registrují vakcínu proti covid-19 určenou pro zvířata.

Při pohledu za okraj české kotliny je vidět ztrátu lesku USD. Je v odcházení a bude se učit žít ve společnosti digitální měny v RF, ČLR a jinde. Podobně ztrácí lesk nedávno uzavřený a znovuotevřený Suezský průplav. Jeho symboliku popsal již v roce 2013 David Harvey v knize nazvané A companion to Marx´s  Capital, Volume 2, vydané v anglickém nakladatelství Verso.

Před několika dny odešel Petr Kellner - instrument a symbol epochy v lokálním, v žádném případě globálním měřítku nehledě na jmění a jemu připisovanou moc. Ztráta toho symbolu, ať již byla způsobena vůlí Boží, rukou lidskou nebo v páru, znamená začátek nové epochy. Ten charakterizuje i odchod politiků, včetně pana Klause mladšího a různých hnutí. Jim bude následovat i česká koruna. Symboly v odcházení lze vidět i v církvi.

Ve svém devátém roce působení se snaží papež František zkrotit německou katolickou církev. Snaha představuje varování o rozkolu v samotné církvi. Analýza prezidentských voleb a postojů církevních hodnostářů na východě a západě USA potvrzují podobný trend.  Dnes stačí si přečíst několik článků v National Catholic Register, nejstarších amerických novinách celostátní římskokatolické církve, založených 8. listopadu 1927 Msgr. Matthewem J. Smithem, aby se jeden dověděl nejenom o novinkách v USA a Vatikánu, ale i zbytku světa.

K jedné z posledních novinek s politickým významem pro EU patří výzva kardinála Blase Josepha Cupicha (1949) nepřiznávat jednopohlavní manželství. NATO a všechny angažované na Blízkém východě a Kavkazu se budou zabývat výzvou prezidentovi Bidenovi uznat genocidu Arménů. Specifický význam má i nedávné navrácení chrámu ve Velkém Novgorodu ruským katolíkům. Papežův požadavek na církev - mít vzorovou transaprenci ve financích se odrazí ve správě majetku a financí Vatikánu a v politickém životě. Mnozí si vzpomínají, že po zvolení papežem František prohlašoval vytvoření chudé církve pro chudé. Ve skutečnosti účastí Svatého stolce v Radě inkluzivního kapitalismu papež tvoří církev bohatých pro bohaté. Kromě toho papež se věnuje třem otázkám bohatých evropských církví: více než jednou ženatí věřící, kontrola nad liturgickými texty a posílení doktrinálních plnomocí národních episkopských konferencí. Trojice odpovědí má vytvořit tzv. synodálnost. Nevím přesně jakou, když podlé mé skromné znalosti věci otázky byly zodpovězeny papeži Johannesem Pavlem II a Benediktem XVI v Familiaris Consortio, Liturgium Authenticam a Apostolis Suos. Vím ale, že papežovo hodnocení německé synodální cesty jako nepřípustné, není legrace, ani vtip.

Zmínil jsem se o SRN, protože tam státní správa onsluhuje církev. Církevní daň se vybírá přímo s daní z příjmu věřících - daňových poplatníků a stát distribuje podíl jednotlivým církvím. Není proto divu, že současná SRN zažívá největší výpis věřících z katolické církve v poválečné historii. Všechny termíny u soudů, kde občan se může vypsat z církve, jsou rezervované.

Vliv na vztah ČR a Vatikánu bude mít i odchod Dominika kardinála Duky. Odchod z funkce znamená začátek nové epochy. Vztah se kvalitativně změní po příchodu nového zástupce církve a po parlamentní ratifikaci smlouvy uzavřené mezi vládou ČR a Svatým stolcem 25. července 2002. Nově zvolení politici v parlamentních volbách by si proto měli osvěžit znalosti o státotvornosti církve, a jaké jsou principy a následky nadřazenosti a přednosti práva nad národním. A nezapomenout si analyzovat i vystoupení arcibiskupa Paula R. Gallaghera (1954) během 46. zasedání Rady OSN pro lidská práva. V něm mj. zdůraznil, že jedním z nejzávažnějších problémů je prohlubující se eroze práva na náboženskou svobodu. Připomněl, že toto právo má chránit nejen svobodu svědomí, ale také veřejné vyznávání víry, jak formou bohoslužebné praxe tak vyučování. Pozoroval jsem malou část vystoupení tohoto Vatikánského sekretáře pro vztahy se státy, který je protějškem ministra zahraničí v listopadu 2019 v Minsku, a proto se nedivím, jak a proč položil na lopatky prezidenta Lukašenko. Nedivím se, proč prosazuje přímá jednání mezi Izraelem a Palestinou. Nebudu se divit, když Vatikán použije svůj vliv na upevnění spojenectví USA – EU i proti ČLR. Tam má Vatikán pořád ještě co dělat.

Již proto by měla česká média občas informovat o příspěvcích z National Catholic Register a Catholic News Agency (USA), Agenzia Fides (Vatikán), Kathpress (Rakousko) a Christina (Polsko). Představitelný rozkol v církvi kdekoliv na světě se totiž podobá rozkolu v jakékoliv politické straně. Rozkol byl a bude vždy spojen se ztrátou členů, důvěry a oslabením vlivu.

Pro voliče levice, pokud tato existuje, napsané znamená nepodlehnout slibům a uvědomit si verše Egona Bondyho: Výkon a spotřeba – to jediné se cení. Ve světě v němž sní o uplatnění, a kdo nevěří na to omámení, moc brzo zjistí, že už člověkem není, je jen nástrojem k upotřebení. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell