Svátek má: Filip

Komentáře

Takový normální páteční pocit beznaděje

Vím, že bude název mé dnešní glosy označován za projev mého bezmezného optimismu ohledně budoucnosti lidstva, nebo přesněji, ohledně budoucnosti Západu.


Vlastně bych neměl ironizovat a mít pocit úplně jiný. Je totiž první skutečný jarní den, shodou okolností přesně měsíc po nominálním, kalendářním prvním jarním dnu. To bude asi způsobeno tím globálním oteplováním. Nebo nevím, možná to apologeti doktríny lidmi způsobeného globálního oteplování vysvětlí jinak. A řeknou nám, že je počasí něco jiného než klima. To já samozřejmě vím, ale tito zelení lidé dnes a denně prozrazují, že to nevědí oni. Současné výkyvy počasí jsou podle klimatologické vědy zcela v souladu s historickou zkušeností. Oni říkají, že nikoli.

Zkrátím komentování druhé výměny na postu ministra školství. Ministr Balaš opravdu nebyl ve své funkci vidět, zda to bylo kvůli důsledkům jeho covidového onemocnění nebo kvůli tomu, že na tuto funkci nestačil, je už teď jedno. Vystřídá ho další podobný neviditelný člen vlády. Sice vysokoškolský učitel a rektor, ale vysoké školství je pouze zlomkem problému vzdělávání. Klíčové jsou základní a střední školy. O těch tito dva lidé nic specifického nevědí. Vnímají např. nářky rodičů nad v těchto dnech proběhlými přijímacími zkouškami na víceletá gymnázia? Jedna vzdělaná spisovatelka mi píše, že „jedenáctiletí uchazeči našli několik gramatických chyb v zadání“. Dodává, „sláva Cermatu, je to povedený podnik“. Udělá s tím nový ministr školství něco? Jsem si jist, že nikoli, stejně jako beznadějně promarnil svou roli předsedajícího Evropské unii v době našeho předsednictví. Začíná platit nová zákonitost: čím větší neúspěch v předchozí funkci, tím člověka posunout na funkci významnější.



Dlouhodobě si zoufám nad „vzpourou proti ekonomii“, nad nerespektováním elementárních pravd a potvrzených ekonomických zákonitostí. Tři malé příklady tohoto týdne:

  1. Nadpis článku v E15 říká: „Jih EU maže obří dluhy, doplácejí na to lidé“. Podotýkám, že je to nějakým bystrým redaktorem udělaný nadpis jinak inteligentního článku, v němž nic takového napsáno není. Téměř česká klasika. Tomu „titulkáři“ musím sdělit, že když se nadělají dluhy, musí je někdo splácet. Nikdo jiný než „lidé“ dluhy splácet nemůže. Určitě je za nás nebude splácet umělá inteligence, v médiích nejčastější slovo posledních týdnů.
  2. Ve stejném deníku je jako izolovaný citát výrazným písmem publikován výrok německé expertky na energetiku Claudie Kemfertové (je to vědkyně, nikoli politička): „Jaderné elektrárny jsou odpojeny a světla nezhasla.“ Tento výrok smí říci hloupý politik zeleného zabarvení, nesmí ho ale vyslovit expert na energetiku z významného německého hospodářského institutu DIW. To, že včera světla nezhasla, neznamená, že tímto krokem nedochází k fatálnímu zkomplikování fungování energetického systému Německa, a při jeho váze v Evropě a v jeho okolí, i nás všech. E15 k tomu dodává, že „Německo definitivně zakončilo éru nukleární energetiky“, což je odvážné tvrzení. O budoucnosti to nevypovídá vůbec nic. Až skutečně zhasnou světla, bude možná všechno jinak.
  3. V Senátu se právě projednává návrh nařízení Evropského parlamentu a Evropské rady se zdánlivě nevinným názvem „O obalech a obalových odpadech“. Senát to jistě schválí, kývat na vše evropské určitě drtivá většina senátorů považuje za svou povinnost. Ať je to sebevětší nesmysl či eventuálně rozumný návrh. Při mém trápení se onou vzpourou proti ekonomii mne zaujala věta, že přijetí tohoto nařízení „pomůže oddělit hospodářský rozvoj od využívání přírodních zdrojů“. Opravdu?

To by bylo popření veškeré nejen ekonomické teorie, ale i elementárního rozumného myšlení. Zdravého rozumu. Předpokládá to, že je možné produkovat „bez využívání přírodních zdrojů“. Čili z ničeho. Za to by úředníci Evropského parlamentu (nebo kdo napsal důvodovou zprávu tohoto materiálu Senátu projednávaného pod č. N 015/14) měli dostat ne Nobelovu cenu, ta už je dost zprofanovaná. Měli by dostat něco skutečně hodnotného. Takže konečně bezvadná ranní páteční zpráva!


Václav Klaus

Mezera po Dukovi a její důsledky

Mezera po Dukovi a její důsledky

Václav Klaus 

28. dubna 2026
K datu 26. dubna jsem v posledních letech, či dokonce desetiletích psával narozeninové přání jedné z největších osobností soudobé České republiky Dominiku Dukovi a většinou jsme si na to ještě přiťukli dobrým koňakem.

Maďarské volby nejsou jen o Maďarsku

Maďarské volby nejsou jen o Maďarsku

Václav Klaus 

12. dubna 2026
Jako dlouholetý přítel Maďarska a – a to je třeba zdůraznit – osobní přítel, kolega a příznivec Viktora Orbána budu v neděli, zejména večer, velmi nervózně očekávat výsledky maďarských parlamentních voleb.

Jak rozumět izraelsko-americkému útoku na Irán a vůbec krizi na Blízkém východě?

Jak rozumět izraelsko-americkému útoku na Irán a vůbec krizi na Blízkém východě?

Václav Klaus 

21. března 2026
Fanoušci Netanyahua v posledních hodinách a dnech jistě tleskají a nevadí jim děsivé obrázky trpících dětí a hromady mrtvol v Gaze a jižním Libanonu.

Čajkovskij a Chopin, ale i Zelenskij

Čajkovskij a Chopin, ale i Zelenskij

Václav Klaus 

8. února 2026
Ve švýcarském týdeníku Die Weltwoche (3/2026) jsem si přečetl mimořádně zajímavý rozhovor s ukrajinskou klavírní virtuoskou Valentinou Lisitsou.

Vánoční zamyšlení 2.0

Vánoční zamyšlení 2.0

Václav Klaus 

23. prosince 2025
Sedl jsem si ke stolu a chtěl začít psát letošní vánoční zamyšlení. Ťukl jsem do počítače a nečekaně objevil, že jsem už jednou text s tímto názvem napsal.

Vystoupení na pohřební mši svaté za kardinála Duku

Vystoupení na pohřební mši svaté za kardinála Duku

Václav Klaus 

15. listopadu 2025