Na oběd s ním odmítli jít tři politici a další tři výtečníci na setkání s ním vůbec nepřišli. Ne, že by to byla taková škoda, krajský úřad jistě ušetřil. Sprosťáctví se však projevovalo i v návrzích z řad krajských zastupitelů krajů, například u p. Jurečky z KDU-ČSL, který olomouckému hejtmanovi jako zastupitel Olomouckého kraje navrhl prezidentovu již naplánovanou návštěvu návštěvu v Olomouckém kraji vůbec nehradit…

To, že prezident při svých krajských návštěvách zároveň uskutečňuje také volební kampaň, může být pravda. Ale upřímně, to má být prezident celou řadu měsíců v klauzuře zavřen na Hradě v Praze, aby nešel na oči svým spoluobčanům. Lidé jej notabene zvolili na pět let, a nikoli na dobu, kdy začíná pomyslná volební kampaň před prezidentskými volbami?

To, že má prezident jezdit mezi lidi, je zřejmé. On je reprezentantem státu. Činili tak i prezidenti za první republiky,tedy Masaryk a Beneš. A E. Beneš to stejně tak dělal i po roce 1945. Nikoho tehdy nenapadlo, že by se měl dohadovat o to, ze které kasy se výdaje za prezidentskou návštěvu zaplatí. Je to trapné.

I hejtman Bernard z ČSSD by zřejmě mohl zachovat dekorum lépe nežli to udělal. Je otázka, zda je nutné se na krajské úrovni pouštět do expozé o zahraniční politice a konfrontovat svůj názor s názorem prezidenta. Notabene tehdy, kdy spíše rusofilští voliči sociální demokracie vyslechnou v zásadě protiruské poselství hejtmana za ČSSD pár dní před volbami, nepovažuji hejtmanovo jednání za dvakrát moudré.

Prezident Zeman v této věci odpověděl hejtmanovi dobře. Není jediným evropským politikem, který se domnívá, že přijetí Krymu do svazku Ruska je fait accompli, tedy hotová věc. A že tedy nemá smysl za tento problém pomyslně krvácet, a už vůbec ne bojovat.

To, že je připojení Krymu podle mezinárodního práva protiprávní, to je samozřejmě věc názoru a i prezident tento názor vyjádřil. Stejně tak je protiprávní například to, jak bylo před lety z Jugoslávie vyrváno Kosovo, obydlené z 90 % albánským obyvatelstvem. Ostatně Schwarzenbergovo ministerstvo zahraničí přesto Kosovo uznalo jako samostatný stát a navázalo s ním diplomatické styky.

Na Krymu jsou konec konců národností poměry podobné jako v Kosovu.. A o tom svědčí také výsledek Západem neuznaného a neuznávaného krymského referenda. Touze po sebeurčení národů je těžké bránit. A platí to nejen pro Albánce, ale také pro Rusy…