V nepřímé volbě kandidují nejen jedinci vybraní politickými stranami, ale v podstatě i tyto strany a jejich programy. Přímá volba tuto tolik potřebnou vazbu narušila, vedla k sebevybírání se kandidátů a k alibistickému chování politických stran. Výsledek prvního kola tomu odpovídá. Standardní politická argumentace vymizela. Vítězí následná interpretace, že šlo o souboj dobra se zlem, demokracie s populismem, a ve zcela absurdní interpretaci některých extrémních komentátorů dokonce o souboj Západu s Východem.

Nic takového to nebylo. Byl to souboj kandidátů ve většině případů bez jakékoli výrazné politické minulosti a bez toho, že by bezprostředně reprezentovali jasně definované politické proudy. Pravičák tam nebyl žádný. Nebylo tam nejen koho, ale ani co volit. Možná bude co volit ve druhém kole. Ale jen a jedině tehdy, jestli to dnešní pětikoalice, novináři a mocné neziskové organizace přeženou a vyhrotí to jako souboj dobra se zlem. Nebo souboj Západu a Východu. Pak vyprovokují všechny z nás, kteří s touto desinterpretací našeho dnešního politického sporu nemohou souhlasit, k jasnějšímu vyjádření se.

Prezidentské volby jsou před námi, komunální volby už dávno za námi. Přesto chybí volbami vyvolaná změna politických poměrů v hlavním městě naší republiky. Je to proto, že se pražští voliči a pražští politici dostali pod diktát svých celostátních vedení. Jedině tak je možné vysvětlit nečekaný návrat Pirátů do hry o Prahu. Takový diktát politických bossů jako nyní u nás dosud možný nebyl.

V Praze na tlak celostátního politického vedení ustoupila ODS a nesmírně posílili Piráti. Jestli bylo něco velkým tématem komunálních voleb v Praze, pak to byla mimořádně nefunkční doprava. Bylo to dáváno za vinu Pirátům a jejich ambici vyklidit pražské silnice a ulice pro cyklisty. Jestli se po pěti měsících stane náměstkem pro dopravu pirátský exprimátor Hřib, bude to pro většinu Pražanů zcela absurdní. Určitě si řeknou, že byla účast ve volbách zbytečná.

Podobný pocit musí mít volič z náznaků blížícího se výběru českého komisaře v EU, neboť paní Jourové „vyprší“ termín. Českou republikou navržený komisař, neboli jeden z ministrů evropské vlády (která si sice vláda záměrně neříká, ač vládou je), by měl odrážet jakýsi zprůměrovaný, nebo alespoň dominantní pohled naší země na agendu Evropské komise, což fakticky znamená na všechno, co se kolem nás děje. Najednou se v médiích objevuje, že se již při povolebním vyjednávání o vládě a parlamentu před více než rokem strany pětikoalice dohodly, že bude českým komisařem buď zástupce STAN, nebo Pirátů. Tuší něco takového naši spoluobčané? Mám strach, že nikoli.

Jedno je horší než druhé. Radši už dnes pokračovat nebudu. Druhým kolem prezidentských voleb svět neskončí, i když se to leckomu může zdát.