Dnes jsme nekonečně dále a všichni, resp. ti, kteří vědět chtějí, o tom mají informací daleko více. Jak o těch pozitivních, tak o těch negativních stránkách. Včerejší e15 publikovala článek s nadpisem „Čínské domácnosti se propadly do dluhů. Neplatiči nesmějí do rychlovlaků a lepších hotelů“. Je to určitě jedině díky digitalizaci. V jeden a půl miliardové Číně by jinak nebylo možné, aby se spojila informace o dluhu člověka (či rodiny) s informací o nákupu jízdenky do vlaku. V Číně je 150x více obyvatel než v České republice a i u nás by to bylo docela obtížné.

Když jsem se při svých prezidentských státních návštěvách dostal i do malinkého Estonska (které má naopak 10x méně obyvatel než Česká republika, čili 1500x méně než Čína) a oni mi pyšně ukazovali pokrok v digitalizaci Estonska, snažil jsem se s nimi diskutovat i o oné odvrácené stránce digitalizace. Technokratické vidění tamních politiků, které mne naprosto šokovalo, to však neumožňovalo. Dávali mi najevo, že jsou předvojem lidstva. Jenom já to prý nechápu.

Tento týden vyšel ve švýcarském týdeníku Die Weltwoche velmi kvalitní článek dvojice autorů Ch. R. Ulbrich a Bruno S. Frey s otázkou v nadpisu „Přežije demokracie digitalizaci?“. Velmi mne to zaujalo. Prof. Frey je po celém světě známý švýcarský ekonom, můj ročník, jehož články jsem v tehdy obtížně dostupném časopise Kyklos u nás četl už v 70. letech. Dr. Ulbrich je šéfem výzkumu digitalizace státu a veřejné správy na universitě v Basileji. Publikovaný článek je úryvkem z jejich v letošním dubnu vydané knihy „Zautomatizovaná demokracie aneb přerozdělení moci a vlivu v digitálním státě“.

Za naivní považují autoři zcela falešnou, ale bohužel v dnešním světě dominantní představu, že i přes digitalizaci zůstane všechno při starém. Tezí autorů je, že „v digitalizovaném světě platí jiná pravidla“. Vidí nesporné pozitivní změny, které digitalizace přináší, ale vidí i velké stinné stránky digitalizace. Kritizují „odborný svět“, já bych řekl „ajťáky“, za to, že diskutují pouze jednotlivosti digitalizace, a ne většinu jejích následků. Autoři očekávají díky digitalizaci zcela novou „rovnováhu moci a vlivu v politickém systému“.

Naprosto správně odmítají mluvit pouze o „vyšší efektivnosti“ plynoucí z digitalizace. Může to snad platit v privátním sektoru, a hlavně v ekonomice, ale za „zvyšování efektivnosti v řízení a ve veřejném sektoru“ budeme platit obrovskou cenu. „Zvyšování efektivnosti v digitálním světě vyžaduje zvýšenou kontrolu všeho.“ Samozřejmě mají oba autoři – stejně jako já – veliký strach ze vzniku „dohližitelského státu (Überwachungsstaat) ve smyslu George Orwella“. Jsou přesvědčeni, že „digitální pokrok nahrává autokratům a diktátorským systémům tohoto světa“, neboť digitalizace usnadňuje centrální řízení, likviduje dělbu moci, podporuje status quo a komplikuje budoucnost „otevřené společnosti a jejích institucí“.

Mně to mluví z duše. Knihu vydanou v němčině si určitě koupím. Přečtěte si aspoň stručný článek ve Weltwoche. Kniha má 384 stran.