Nechápu a nechápeme, že s tím vlády (a zejména vláda současná) nic nedělají. Vysvětlovali jsme si to tím, že v ní nejsou ekonomové, a že ji proto tyto věci bytostně nepálí. Na rozdíl od nás.

Asi jsme naivně předpokládali, že tato vláda, zejména její klíčová složka ODS, přes všechny opakovaně vysílané opačné signály stále ještě zastává pravicový názor, který je založen na tom, že má být co nejméně státu a co nejvíce prostoru pro rozhodování svobodného občana. Tento předpoklad nemůže znamenat nic jiného, než že jsme si – přes všechnu naši kritiku (a občasné naprosté zoufání si) – mysleli, že v dnešní ODS alespoň slabý plamínek pravicovosti zůstal. Mýlili jsme se.

Nedostatečně nás varovalo nedávné koketování se zvyšováním daní z hazardu (a já nevím čeho všeho ještě) nebo daní z nemovitostí. Pořád jsme – i když se vzrůstající netrpělivostí – očekávali, kdy dojde k rasantnímu zásahu do výdajů státního rozpočtu, přesněji řečeno, kdy dojde k radikálním, tolik potřebným škrtům. Nedočkali jsme se. Začalo to být jasnější, když začal ministr financí počátkem týdne mluvit o zvyšování daní z přidané hodnoty. Tím prozradil dvě zásadní věci:

1. Vláda chce zvyšovat daně, nikoli snižovat výdaje, protože se jí to zdá politicky – pro ni samou – přijatelnější. To, že člověk něco nedostane, je vidět hned. Je to hmatatelné, je to kvantitativně vyjádřitelné, dá se o tom povídat v hospodě nebo – v dnešním světě – psát na sociálních sítích. Zvýšení daní tak bezprostředně vidět není. Některé daně se platí jednou za rok, jiné se projeví „jen“ v cenách, a v chaosu dnešní inflace není úplně jasné, co z toho způsobil stát zvýšením nepřímých daní a co z toho „udělala“ inflace. Navíc se dá jedné skupině lidí namlouvat, že inflaci způsobil Putin, druhé, že ji vyvolala EU svým zcela šíleným Zeleným údělem, svým marným soubojem s oxidem uhličitým a s klimatem.

To bych označil za argumenty politické taktiky, byť taktiky nerozumné. Byla to snaha odčerpávání peněz od občanů aspoň trochu skrýt. Škrty rozpočtových výdajů, neboli z pohledu občana jeho příjmů, je vidět ihned.

2. Druhý argument je horší. Tato vláda svou volbou – nikoli přes škrty rozpočtových výdajů (čili snižováním role státu v ekonomice), ale zvyšováním svých rozpočtových příjmů (čili posilováním role státu v ekonomice) – volí zcela levicový postoj. Chce více státu, méně svobodného občana.

Připomínat tyto, pro někoho zcela banální pravdy je povinností každého zodpovědného člověka. Sebejistá a nafoukaná pětikoalice to bude naopak považovat za útok na svou moudrost, zásadovost, citlivost vůči občanům. Hrozí, že premiér Fiala – než odjede na desetidenní výlet do Asie – řekne, že to jsou všechno nepodložené spekulace, založené na z kontextu vytržených polopravdách a na neoficiálních zprávách. Tentokráte tomu ale nikdo neuvěří. Tyto spekulace a z kontextu vytržené polopravdy pustil 11. dubna 2023 do oběhu – určitě se souhlasem premiéra – jeho ministr financí.