Vzhledem k naprosté nehomogenitě evropské politické scény, vzhledem k nepřehlednému koktailu v Evropě kandidujících politických stran a v neposlední řadě vzhledem k naprosto matoucím názvům mnoha těchto stran, které svým názvem spíše klamou, než prozrazují, jaká jsou politická stanoviska jejich členů či spíše představitelů, hodnocení voleb je velmi ošidné. Každý si v nich nalézá to, co si přeje.

Nechci se k tomu přidávat, data jsou velmi obtížně agregovatelná, ale troufám si říci, že mírně posílily politické strany, které s dosavadním vývojem evropského integračního procesu nejsou úplně spokojeny. Alespoň u nás tomu tak je, i když o podstatě evropského integračního procesu, který se proměnil v proces unifikační a centralizační, tyto volby nebyly. Ač by být měly. Většina stran by se neodvážila tuto otázku tak jasně, a tak ostře postavit. V každém případě je jasné, že např. u nás velmi špatně dopadla nesmírně pro-unionistická vládní pětikoalice.

Opakovaně na nejrůznějších fórech v tomto týdnu nabízím dvě čísla: 108 a 84, a jsem velmi smutný z toho, že je naprostou výjimkou, když někdo okamžitě zareaguje, že je to počet poslanců vládní pětikoalice v dnešní Poslanecké sněmovně a že to druhé je přepočet výsledků evropských voleb do počtu poslanců dolní komory našeho Parlamentu. Předseda vlády se sice tváří – zejména ve svém středečním rozhovoru v MfD – jako by se nic nedělo, ale ztráta téměř čtvrtiny voličů by v příštích parlamentních volbách vyvolala v naší zemi fundamentální změnu.

Můžeme připomínat výsledky AfD v Německu (a nevýsledky německé vládní koalice), můžeme připomínat francouzský debakl vládní strany a Macronovo překotné rozpuštění francouzského parlamentu, můžeme připomínat i vítězství rakouských Svobodných, atd., ale – opakuji – jakékoli agregování je poněkud riskantní. Evropská unie a její hlavní představitelé, a spolu s nimi evropští aktivisté, evropské politické neziskovky a evropská média se tváří zcela fialovsky, jako by se nechumelilo. Ale ono se chumelí. (Fanatici globálního oteplování, této zastaralé a už dávno odmítnuté doktríny, nám asi stejně řeknou, že je teplota v letošním červnu – já si právě v kanceláři oblékám svetr – zase nejvyšší v historii).

Nemusíme sice zcela věřit vlivnému médiu POLITICO, ale ono nám ve středu představilo neuvěřitelnou čtveřici postav pro klíčové pozice v EU – von der Leyeonovou, nedávného portugalského předsedu vlády Costu a dvě političky miniaturních zemí EU Malty a Estonska. To je skutečně autentická reprezentace myšlenek a nálad lidí v Evropě? Dělají si z nás legraci? Malta má půl milionu obyvatel a Estonsko zhruba jeden milion. Kdo tuto čtveřici vybral? Není to náhodou cesta nejmenšího odporu, aby to někoho významného a vlivného neurazilo? Při vší úctě je i Portugalsko okrajovou zemí, nakukující do Latinské Ameriky. Má to souvislost s výsledky evropských voleb? Nebo si to jacísi podivní, nám neznámí mocní už dávno takto rozhodli?

Do nadpisu jsem však dal zmínku o Maďarsku. Po volbách je v Evropě poněkud nejasno. Kýve se vláda jedné ze dvou klíčových zemí Evropy Francie a totálně oslabena je i vláda v Německu. Její předseda je skoro tak neoblíbený ve své zemi, jako je tomu u našeho premiéra. Přesto čtyři dny po volbách vstoupí Evropská unie do útoku, obviní Maďarsko z nedodržování smluv či pravidel ohledně zacházení s migranty před pěti lety a oznámí Maďarsku (ne Evropská unie, ale Soudní dvůr EU, sídlící v Lucembursku, další pouze půlmilionové zemičce Evropy), že musí zaplatit pokutu 200 milionů eur a potom penále za každý den 1 milion eur, pokud tuto pokutu nezaplatí.

Teď je ta pravá chvíle toto udělat? Nebo je to náznak toho, že rozjetý evropský vlak jede bez ohledu na jakékoli semafory, které jsou mu postaveny do cesty? Je to podle mého názoru symbolické vyjádření neuvěřitelné arogance dnešní bruselské věrchušky.