Jedním z důvodů válečného konfliktu na Ukrajině, který ovšem mainstreamovými evropskými médii není připomínán, je neústupnost s jakou nejvyšší představitel NATO Stoltenberg a také klíčoví představitelé Západu, trvali na právu Ukrajiny perspektivně vstoupit do NATO. Rusko to naopak považovalo za bezpečnostní hrozbu.

Je otázkou, proč by se vlastně vůbec mělo NATO rozšiřovat dál na východ. Kdo vlastně země NATO ohrožuje? Ruský roční armádní rozpočet s cca 70 miliardami dolarů je nižší než francouzský armádní rozpočet a jen o něco vyšší nežli britský rozpočet na armádu.

Německo, pokud půjde do budoucna cestou vyzbrojení armády v rámci dvouprocentního podílu z HDP, tedy pokud jde o čerpání výdajů státního rozpočtu, bude mít suverénně nejvyšší rozpočet na armádu na celém evropském kontinentu. A armádní rozpočet Spojených států? Ten poslední se pohybuje už přes 800 mld. dolarů. Tedy více než desetinásobek ruského vojenského rozpočtu...

V pondělí upozornil generální tajemník NATO členské státy NATO na Čínu, která je podle nové americké doktríny tím perspektivně nejsilnějším politickým, hospodářským a vojenským rivalem USA. Evropské státy se prý mají vymanit z hospodářské závislosti na Číně. Generální tajemník tím zřejmě myslí vzájemný obchod, který se odehrává mezi Čínou a EU, resp. mezi Čínou a Spojenými státy (letos se očekává, že vzájemný obchod mezi Čínou a USA dosáhne obratu cca 700 mld. dolarů).

Zbavit se dodávek levných surovin z Ruska je samo o sobě stupidní, protože to zvyšuje nákladovost evropského průmyslu, což snižuje jeho konkurenceschopnost, resp. schopnost jeho výrobků se ve světě prosadit. A pokud by se Evropa ještě vzdala působení na obrovském čínském trhu, byla by to hospodářská katastrofa. Kam budou např. Němci vyvážet své automobily?

Spojené státy jistě nepřipustí, aby Němci zvýšili dovoz svých aut do USA a budou se bránit dovozu evropských automobilů třeba i zvýšenými cly. Ale tohle se netýká jen Německa. Český průmysl, jeho vlastně nejmodernější část, dodává součástky a náhradní díly německým montážním závodům. Pokud bude mít Německo problémy s odbytem svých aut, dostanou se do problémů i čeští výrobci -subdodavatelé.

Kromě toho pro evropský trh a průmysl jsou nesmírně důležité dodávky vzácných kovů právě z Číny. Blouznit o možnosti jejich nahrazení dodávkami z jiných zemí je sice možné, ale k ničemu to moc nepovede. Prostě odejít od globální spolupráce s Čínou, by znamenalo těžký a možná smrtelný zásah evropskému průmyslu, těm jeho nejprogresivnějším odvětvím.

Zdá se, že se ve světě vytváří nový pořádek. Čína „vyrukovala“ na jaře s vlastní digitální měnou. Ta ulehčí finanční operace jak čínským podnikům, které dovážejí zboží ze světa, tak pro čínské exportéry. Prostě, digitální jüan se prosadí dříve nebo později jako světová měna, konkurující „papírovému“ dolaru. A pokud americký FED neudělá podobný manévr a nepřijde s digitalizací americké měny, bude to pro Američany znamenat vážný problém. Stejně tak jako pro ně (a pro celý Západ) bude znamenat vážný problém i zájem celé řady finančně a hospodářsky silných zemí o vstup do sdružení BRICS, kde více nebo méně ekonomicky dominuje Čína. Sdružení BRICS by se tak během několika málo let stalo organizací, která bude sdružovat země ve svém souhrnu tvořící většinu světového HDP.