Katastrofou je neustále se prohlubující nedostatek lékařů a sester. Snad až na špičková pracoviště fakultních nemocnic schází lékaři všude. Od ambulancí praktiků, přes specialisty, zubaře až k oddělením krajských nemocnic. Sestry nejsou ani ve fakultních nemocnicích. Čekací doby na vyšetření se prodlužují. Nedostatek lékařů vede některé, že zpoplatňují služby a výkony, které hradí pojišťovny. Tak se objevují různé registrační poplatky, platby za přednostní ošetření, poplatky za časnější termín vyšetření v řádech sta až tisícikorun. Všichni raději mlčí, protože by dotyčný lékař taky mohl svoji praxi zavřít a není za něho náhrada. Konečně, to se už děje na stovkách míst.

Když se vypravíte na lékařskou pohotovost nebo centrální příjem ve velké nemocnici, vezměte si sebou raději spacák a dostatečné zásoby. Budete čekat někdy i osm hodin. Nebojte, pokud upadnete do bezvědomí, nebo zemřete, dostane se vám v čekárně pomoci ihned.

Na vyšetření s cílem potvrdit či vyloučit rakovinu se běžně čeká řádově půl roku. Všichni přitom vědí, že při postupujícím zhoubném bujení může jít o týdny – měsíce, které rozhodnou o úspěšnosti léčby. Jinak řečeno, zda po náročné a nákladné léčbě spíš přežijete a vyléčíte se nebo záhy opustíte tento svět.

Tuto naši vládu tristní situace ve zdravotnictví nezajímá. Mají jiné starosti. Nakoupit za stovky miliard šrot, promiňte třeba stíhačky, které budou naše nebe zdobit po roce 2030. Když píšu „zdobit“ tak mám skutečně na mysli ozdobu, protože k naší obraně použity nebudou...

Při erozi péče o těžce nemocné lidi je už jen okrajovým faktem, že čím dál tím víc lidí musí žít bez zubů nebo s bolestmi, protože na stomatologa prostě nemají deseti- nebo statisíce korun.

Aby toho nebylo málo, zažíváme zcela ojedinělé období, kdy nejsou k dispozici základní léky. Chybějících léků jsou stovky a nyní se nejviditelnějším představitelem této nedostatkové skupiny stal penicilin. Lék, který je k dispozici od druhé světové války. Přesto nebo právě proto, je pro léčbu mnohých onemocní důležitý. Ještě před pár lety byl jeho dostatek brán za banální samozřejmost, asi jako chleba a máslo. Teď není a popleta ministr slibuje, že na podzim určitě bude. Uvidíme.

A uvidíme, co zase jiného nebude k dispozici. Zeptejte se svého lékaře, jak denně zápasí s výpadky běžných, ale důležitých léků. Je to katastrofa nebo skandál, ale mediální mainstream převážně mlčí. Tu a tam nějaká ojedinělá zpráva. Kdyby k tomu došlo za jiné vlády, nehráli by nic jiného. Toto téma by otevíralo zpravodajství. Dnes drží s vládou v podstatě basu. Impotenci socialistického systému novináři rádi dokumentovali na nedostatku banánů. Nedostatek životně důležitých léků prezentuje impotenci koho či čeho?