S jeho hodnocením souhlasím. Vedle zpoplatnění emisí z vytápění budov a emisí ze silniční dopravy a vedle zrušení bezplatnosti emisních povolenek (těchto moderních „odpustků“ zeleného náboženství) dochází i k záměru na zavedení tzv. uhlíkového cla.

Jestli se nemýlím, u nás to prošlo téměř bez povšimnutí, i když je tento plán hrubým zásahem do volného (či svobodného) obchodu. Bude mít dalekosáhlé důsledky. Celá myšlenka svobodného trhu je přece založena na minimalizaci nebo úplném odstranění cel všeho druhu, nikoli na zavádění cel nových. Pod jakkoli bohulibou nebo naopak ničivou myšlenkou.

Uhlíková cla jsou samozřejmě naprostá zelená hloupost. Je to pokus zdražit všechno, co v jakékoli podobě obsahuje uhlík. Někdy to bez uhlíku jít může, jindy ne, někdy je jeho potenciální náhrada snadná a levná, jindy je nesnadná, drahá a v mnoha případech likvidační.

Uhlíková cla údajně bojují s globálním oteplováním. Jejich účelem je omezit výrobu i spotřebu produktů s uhlíkem. Tento záměr je nesmyslný. Vážná klimatická věda nepotvrzuje platnost kauzálního vztahu mezi emisemi CO2 a průměrnou teplotou naší planety. Říkáme to sice tisíckrát, ale někteří to slyšet nechtějí. Je to svévol Al Gorů (nebo Goreů?), Timmermansů a Leyenových, Klausů Schwabů, Bursíků a Hladíků v jejich boji s lidskou svobodou a s životní úrovní milionů či spíše miliard lidí.

Nechme teď spor uvnitř klimatické vědy stranou. Ten není na glosování. Teď jde o životní úroveň a o celkové podmínky žití. Zavedení uhlíkového cla bude tvrdým zásahem do peněženek milionů lidí v Evropě. Je to navíc iniciováno s neuvěřitelnou necitlivostí ve chvíli, kdy prožíváme (námi samými způsobenou) mimořádně vysokou inflaci, která znamená snížení životní úrovně stamilionů lidí.

Zavádění uhlíkového cla je ovšem i něčím jiným. Je radikálním protekcionistickým krokem, kterým Evropa (lépe Evropská unie, protože Evropa žádné zbraně nemá) útočí na země třetího světa, na země s výrazně nižší životní úrovní, na země, pro které je jejich – ideologií neblokovaný – export do zemí EU jedním z předpokladů jejich ekonomického fungování. U nás v Evropě mohou Gréty všeho druhu poškozovat životní úroveň, většina z nás to přežije. V Africe nikoli. Protekcionismus proti zemím Afriky, Asie a Latinské Ameriky je něco strašně povýšeného a nafoukaného. Jak to, že to nikdo u nás nekomentuje? Všimla si toho naše vláda? Schválili to její zástupci? Mohu tento problém jen připomenout, větší sílu a moc nemám.

Druhé téma mé dnešní glosy je sice na první pohled úplně jiné, ale je zrozeno ze stejného typu uvažování. Ve čtvrtek bylo oznámeno, že státní zástupce obžaloval učitelku základní školy v Praze 6 za „popírání genocidy, když žákům sdělovala svůj výklad situace na Ukrajině“. Obávám se, že tím byl udělán další průlom do normálního světa. Na válku na Ukrajině je přece možné mít různé názory i při resolutním odmítání hrůz, které tato válka přináší. A při požadování jejího co nejrychlejšího ukončení.

Zneužívání slova genocida je jedním z otřesných posunů dnešního světa. Pochybuji, že paní učitelka mluvila o genocidě a že tento pojem popírala. Asi neudělala nic jiného, než že říkala věty, které jsou odlišné od vět paní ministryně Černochové. Nedovedu si představit, že by propagovala genocidu. Její udání musel udělat nějaký rodič typu Černochové, který naočkoval své dítě, aby slova paní učitelky nahrálo. Je normální, že si děti základní školy nahrávají výroky svých učitelů?

To už přesahuje všechno. Říká-li Henry Kissinger, že je třeba zastavit válku a uvažuje-li o přijetí statu quo na bojišti jako východiska pro další jednání, schvaluje tím genocidu? Prošel by základní školou v Praze 6? Neudal by ho také někdo? Do dnešního dne jsem veškerá přirovnávání našeho světa k padesátým letům považoval za lacinou nadsázku. Teď o tom, že je to jen nadsázka, začínám pochybovat.