Svátek má: Ignác

Politika

Velikost textu:

Jan Schneider: Šíření nakažlivé nemoci z nedbalosti

Jan Schneider: Šíření nakažlivé nemoci z nedbalosti

V situaci nepříliš úspěšné, zatím víceméně pouze verbální kampaně proti covidu-19, si dovolujeme ctěnou vládu i státní zastupitelství ve všech jeho úrovních upozornit na zatím platonické ustanovení trestního zákoníku, ...

Jan Schneider
9. března 2021 - 13:15

...který v § 153 definuje trestný čin „Šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti“:

(1) Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek,
b) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo
b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 proto, že hrubě porušil zákony na ochranu veřejného zdraví.
(5) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil předpisy na ochranu veřejného zdraví.

Komentář právníka
Státní zástupce je podle § 2, odst. 3 trestního řádu povinen stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví, trestní oznámení není nutné. Kromě skutkové podstaty tohoto trestného činu musí též zvážit skutkovou podstatu téhož, avšak úmyslného trestného činu podle § 152 trestního zákoníku. Ze spáchání takového trestného činu je totiž podezřelý každý, kdo byl zjištěn jako pozitivní nákazou této choroby a porušuje karanténu nebo izolaci a jde mezi lidi.  

Trestné je však i podněcování, schvalování takového trestného činu a nadržování podle §§ 364 - 366 trestního zákoníku. [§ 364 Podněcování k trestnému činu --- Kdo veřejně podněcuje k trestnému činu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. --- § 365 --- Schvalování trestného činu --- (1) Kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. (2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu projevit souhlas s trestným činem a) pachatele nebo osobu jemu blízkou odmění nebo odškodní za trest, nebo b) na takovou odměnu nebo odškodnění pořádá sbírku. --- § 366 --- Nadržování --- (1) Kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta; pomáhá-li však takto pachateli trestného činu, na který trestní zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším. --- (2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1 ve prospěch osoby sobě blízké, není trestný, ledaže by tak učinil v úmyslu ... b) opatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch.]



Komentátorova douška
Soudržnost společnosti je jedním ze základních předpokladů jejího přežití. Podstatným způsobem ji oslabuje rozkolísaná a nedůsledná aplikace trestního práva.

V situaci, kdy vláda ve svém (jistě leckdy kontroverzním) úsilí čelí sice primitivním, ale jistou část společnosti dosti ovlivňujícím odporným tendencím, zaštiťujícími se hesly o údajném omezování svobody jednotlivců různými protiepidemickými plošnými zákazy a omezeními, je jistě ke zvážení, zda nepostupovat cestou odlišnou.

Méně konkrétních opatření, která stejně nikdy nemohou postihnout všechny životní situace, a zavdávají zbytečné záminky pro nesmyslné formální spory, by mohla být nahrazena obecnými, ponejvíce již existujícími, která ponechávají jednotlivcům více „svobody pohybu“. Na druhou stranu by je však činila důsledně odpovědnými za veškeré jejich konání, a to s plným využitím prostředků, které poskytuje trestní právo.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)