Svátek má: Sandra

Zprávy

Velikost textu:

Telegraph: Erdogan zašel příliš daleko - je čas ho vyhodit z NATO!

Telegraph: Erdogan zašel příliš daleko - je čas ho vyhodit z NATO!

Kvůli rozhodnutí tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana získat ruské komplexy S-400 a nynější realizace toho obchodu mu nyní spadla na hlavu celá pavlač kritiky západních médií.

Recep Tayyip Erdogan, turecký prezident
19. července 2019 - 04:20

Jako typický přiklad lze uvést materiál britského deníku The Daily Telegraph.

Tento nákup nejenže je v rozporu se zájmy NATO a Washingtonu, ale také ukazuje nerespektování vojenského bloku tureckým lídrem, napsal Con Coughlin, publicista The Daily Telegraphu. Podle novináře je čas, aby se Západ postavil pravdě: Ankara má ráda Moskvu mnohem víc než Washington nebo Brusel - a proto je čas vyloučit Turecko z NATO.

Během 16 let od nástupu k moci se turecký prezident Recep Tayyip Erdogan ukázal jako chytrý manipulátor ve vztazích se Západem. Turecký vůdce hrál na snahu Evropy udržovat úzké vazby s touto geopoliticky důležitou zemí a sledoval své vlastní cíle bez výčitek svědomí.

Zatímco nejvyšší bezpečnostní prioritou Evropy byl boj proti teroristickým skupinám jako Al-Kajda  a IS, turecký vůdce podporoval organizace jako „muslimské bratrstvo“, poukázal autor.
 
Přitom kde kdo, zejména velvyslanec USA v Ankaře, uvedli, že Turecko během války v Sýrii podpořilo skupinu spojenou s Al-Káidou. Kromě toho zůstává pravděpodobnost, že se na něj Erdoganův román s politickým islámem odrazí vůči němu samotnému, kdyby britští úředníci vyšetřující teroristický útok v Manchesteru dospěli k závěru, že skupiny, které ho provedly, mají podporu Ankary.
 
Soudě podle historie vztahů mezi Západem a Erdoganem, mnoho ukazuje, že snaha udržet Turky na své straně a uvnitř NATO bude vždy převažovat i nad nejprovokativnějšími kroky turecké vlády. Kromě toho není pochyb o tom, že to bylo přesvědčení o vlastní beztrestnosti, kvůli němuž Erdogan získal ruské systémy S-400, poznamenal autor
 
Samotný fakt souhlasu Ruska s touto dohodou je úžasná, protože jen před pár lety bylo Rusko a Turecko na pokraji plnohodnotné války kvůli ruskému stíhači sestřelenému nad Sýrií. Vztahy mezi Moskvou a Ankarou se však natolik stabilizovaly, že Turecko podepsalo s Ruskem smlouvu o dodávce vysoce moderních raketových systémů.
 
„Soudě podle tvrdé reakce Washingtonu se může takový krok ukázat jako přílišná provokace, neslučitelná s alespoň nějakým zdánlivým srdečným vztahem se Západem,“ tvrdí autor.

 
Kromě toho Coughlin připomněl, že kritici této dohody se domnívají, že rozhodnutí Turecka koupit zbraně primárně určené k ničení letadel NATO vyvolává vážné otázky o tom, zda Ankara může být i nadále členem aliance. Zdá se, že tomu věří Washington, protože Trumpova administrativa hrozí vyloučením Turecka z programu F-35.
 
„Kromě toho rozhodnutí o získání ruského vybavení povede nejen ke kolizi se zájmy Washingtonu…, ale také o absolutním nerespektování Ankary ohledně NATO. Takové klíčové evropské státy jako Spojené království by měly ukázat, že nemají v úmyslu takové chování tolerovat,“ naléhal novinář.
 
„Erdoganovo flirtování s islamistickými extremisty je v pořádku, dobře, ale přiblížení se k mocnému nepoctivému státu, jako je Rusko, je naprosto jiná věc,“ zdůraznil Coughlin.
 
Když Turecko vstoupilo do NATO v roce 1952, jeho smyslem bylo, že pokryje východní křídlo NATO před „moskevskou agresí“. Situace se nyní zjevně změnila a evropští lídři, stejně jako jejich američtí kolegové, musí čelit pravdě a pochopit, že pokusy nápravu Turecka pod Erdoganem jsou „mrtvým číslem“.
 
„Dávno uplynuly dny, kdy se Turecko skutečně zajímalo o posílení vztahů se Západem a vstup do EU. Místo toho jednáme se zemí, která otevřeně spolupracuje s těmi, kteří nám chtějí ublížit. Teď, když Erdogan ukázal, že Moskva je jeho duši milejší než Brusel, musíme si uvědomit, co Ankaru opravdu zajímá a vylučme ji z NATO,“ uzavřel Con Coughlin.

Turecko si vskutku zaslouží kritiku. Ať už je to stav jeho justuice, vezeňství a liských práv a svobod. Stejně tak letitou záležitost s Kyprem a brutálních metod potlačování práv odbojné kurdské menšiny. Ale také je třeba připomenout, zejména Evropské unii, že Turecko na svém území zadržuje několik milionů uprchlíků z válečných zón na Blízkém východě.

Škoda také je, že autor nezmínil ve svém rozhořčení, že Tureckou dlouho žádalo Spojené státy o protiraketový systém Patriot, ale bylo odmítnuto. Údajné islamistické kontakty Erdogana se pravidelně propírají, ale stejně tak lze pro změnu připomenout už reálnou snahu Spojených států vyjmout ze seznamu teroristických organizací „Džabhad an-Nusra“, původní pobočku Al-Kaidy v Sýrii. A v neposlední řadě mluvit o srdečnosti Turecka k Bruselu - pokud je tím míněna Evropská unie – je patrně legrace. Turecko podalo přihlášku do EU již v roce 1987 (!) a v současnosti je mu dáváno najevo, že jeho členství v unii je naprostá utopie.

A na závěr základní otázka k tématu: Opravdu si aktivisté vyhazovu Turecka z NATO důkladně proanalyzovali všechny důsledky takového kroku pro samotnou alianci?

(kou, prvnizpravy.cz, telegraph.co.uk, foto: arch.)