Svátek má: Nataša

Zprávy

Velikost textu:

Roček: Nejen kulomety, ale i internet a mobilní telefony jsou zbraní

Roček: Nejen kulomety, ale i internet a mobilní telefony jsou zbraní

Různí tajtrlíci, kteří požírají vtipnou kaši zahuštěnou lidskými právy, jsou pohoršeni, když v Kazachstánu při nepokojích doplněných žhářskými útoky a trochou vraždění, vláda vypne sociální sítě a mobilní síť. Dokonce to nechápou i podivíni z vedení EU.

František Roček, publicista
29. ledna 2022 - 07:20

Cílená propaganda doprovázela války s využitím šeptandy (fám) již od starověku, ale až s rozšířením internetu se propaganda stala aktuální součástí bojiště druhé studené války. Lidé vypouštějící do internetového světa informace z místa krize pomáhající bojovým jednotkám – ať jde o armády státu, povstalecké (rebelské) skupiny nebo politické a náboženské bojůvky, upozorňuje publicista František Roček.

Kromě skutečných bojů (jako v Sýrii a v Libyi) probíhají též permanentní informační konflikty financované doslova kýmkoliv, kdo má peníze: politicko-hospodářskými korporacemi, účelovými aliancemi sympatizantů (i z řad tajných služeb a státních institucí) i nevládními skupinami – např. lidskoprávními nebo ekologickými.  Média jsou tudíž zbraní. V boji o moc jsou novináři a dopisovatelé neuniformovanými digitálními vojáky a mohou se stát též cílem útoku.

Proto je dobře, že kazašské bezpečnostní orgány vypojily mobilní a internetové sítě.

O efektivitě tohoto opatření svědčí tamní politolog Adil Kaukenov v článku "Byla to krátká, ale ošklivá válka" z 20. ledna.
Politolog uvedl: „…Osobně jsem doma neměl žádné prostředky k získávání informací. Na internetu bylo všechno mimo. Můj tablet a telefon se proměnily v zbytečné kusy plastu a skla. A ani cent v hotovosti. Ale druhý den jsem si najednou vzpomněl, že v autě je rádio. A tak jsem uprostřed temné noci seděl v autě a zběsile otáčel knoflíky rádia.  Je to naprosto surrealistické, sedíte v tmavém a studeném autě chráněném před nájezdníky v nejzazším koutě dvora a hledáte živou rozhlasovou stanici se zprávami. Byl tam pocit bezmoci, kolapsu civilizace a všech nadějí a tužeb…“

Je zřejmé, že opatření kazašské státní moci bylo efektivní. Kdo se chtěl s někým spojit, potřeboval vysílačku. A éter byl státní mocí monitorován…


Aktivisté a lidé z neziskovek jsou vojáci

Turisté a novináři a místní blogeři jsou prakticky uprostřed nepokojů neviditelní. Sledují válečnický jarmark v ulicích, fotografují, posílají aktuálky na sociální sítě a telefonují. Kdo dokáže, že někteří z nich informují organizátory bojůvek o policejních akcích v místě střetu? Nelze rozlišit mezi vojáky, šedými bojovníky a čumily...

Proto vypnutí sociálních sítí a mobilních operátorů je jediné rozumné řešení. Zároveň to popuzuje tzv. humanisty. Viz velmi legrační usnesení o situaci v Kazachstánu přijaté Evropským parlamentem dne 20. ledna 2022. Usnesení je nejen neobjektivní, ale také založené na předpojatých názorech a domněnkách.

„Považujeme za nepřijatelné, aby byl dokument této povahy přijat před zveřejněním závěrů oficiálního vyšetřování zahájeného vedením Republiky Kazachstán,“ reagovalo Ministerstvo zahraničních věcí Republiky Kazachstán.  

Stupidita blbečků z Evropského parlamentu je zřejmá např. z těchto vět: „Evropský parlament vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členské státy, aby vyvíjely tlak na kazašské orgány s cílem provést nestranné a transparentní vyšetřování otevřené mezinárodní kontrole nedávné případy násilí proti pokojným demonstrantům a postavení odpovědných osud před soud…“

Taková namyšlená předpojatost pýchy podporuje myšlenku, že jde o další improvizaci k podpoře toho, o co se snažily začátkem ledna docílit militantní bojůvky starající se v Kazachstánu o požáry, mučení policistů a chaos.



Kecy profesorky z jiného světa

Jak demonstrace rostly, rostlo i narušení internetových služeb. Masové odstávky internetu a blokování mobilních telefonů byly hlášeny 4. ledna s přerušovaným připojením. Do 5. ledna bylo údajně zablokováno na 95 % uživatelů internetu.

Skupiny, které se zaměřily na násilné obsazování budov a paralýzu policejních a armádních sil, přišly o jednoduchý způsob koordinace akcí. To představovala velký problém, protože v Kazachstánu jsou velmi velké vzdálenosti mezi klíčovými městy, o které měly bojůvky zájem.

Jedna úředně vzdělaná žena napsala 25. 2., že „… výpadek byl odsouzen jako porušení lidských práv s cílem potlačit politický disent... Nasazení "kill switche" (zabít spínač) k dočasnému vypnutí internetu v národním měřítku obnovilo otázky, jak omezit globální hrozbu digitálního autoritářství. Jako výzkumník, který studuje národní bezpečnost, kybernetický dohled a občanská práva, jsem pozorovala, jak jsou informační technologie stále více využívány jako zbraň proti civilnímu obyvatelstvu, včetně odříznutí základní služby přístupu k internetu. Je to součást zlověstného trendu, kdy vlády přebírají kontrolu nad přístupem k internetu a obsahem, aby prosadily autoritářskou kontrolu nad tím, co občané vidí a slyší…“

Tyto kecy napsala nějaká Margaret Hu, profesorkou práva a mezinárodních záležitostí na Penn State University, která se na svých internetových stránkách vytahuje, že to je „jediná instituce v Pensylvánii, která nám umožňuje i nadále přinášet pozitivní dopad na lidstvo prostřednictvím naší výuky, výzkumu a angažovanosti.“

Jistě, je to vzdělaná ženská, ale zároveň i zvláštně hloupá / neschopná dostatečně zpracovat informace. Jedná podle ideologických šablon. V celém článku není ani náznaky analýzy paradoxní situace, kterou procházel digitální Kazachstán. Řízení státu není demokratické, jde o mix autoritářství, korporačních a dalších nátlakových vlivů, ale tento nedemokratický stát se bránil vůči nedemokratickým praktikám násilnických skupin.

Demonstranti se sociálními požadavky nepředstavovali ohrožující problém. Proto policisté a vojáci nastupovali do ulic bez střelných zbraní. Jedna matka popsala  jak našla zraněného syna a devět vojenských důstojníků ve sklepě Centrálního státního muzea v Almaty.

Její syn Aziz, mladý policista, řekl matce, že chránili radnici a bránili se, i když neměli žádné zbraně. Když byli všichni zraněni, pochopili, že se útočníkům fyzicky nevyrovnají, a rozhodli se utéct do muzea, které se nachází deset minut od radnice.

„Věděl kde je zadní vchod do muzea, protože tam často hlídal. Útočníci jim sebrali vše: telefony, uniformy a dokonce i jejich oficiální průkaz. Když můj syn vstoupil do muzea, našel tam své zraněné kolegy,“ řekla matka.

Vypnutí internetu znamenalo ne eskalaci, ale způsob deeskalace. Ale ta profesorka napsala: „Vypnutí přístupu k internetu pro celou populaci je druh digitální totality. Když byl internet vypnutý, kazašská vláda dokázala umlčet (obecný) hlas a stala se jediným zdrojem vysílaných zpráv v turbulentní době.“

Jako by profesorka z Pensylvánie byla naprogramovaná na jistý imaginární pyšný „demokraticky“ politický puritanismus. Podobně se předvedl svým přihlouplým usnesením – výzvou Evropský parlament vůči Kazachstánu. Stejně tupě a povýšeně se vyjadřují i političtí podivíni z USA.

Ale netřeba profesorkou pohrdat, ani paušálně za debily považovat všechny biologické entity placené dobročinnými spolky jako CIA či MI6 atp.

Od prvních písemných zpráv o lidském společenství víme, že hodnocení jevů v okolí záleží na znalostech, víře a představách (dohadům) z víry pocházejících. V politice, stejně jako v náboženství, většina informací je přijatá s pomocí víry (čili podle představ a určitých sympatií), ne na základě pragmatické zkušenosti. Proto se nelze divit, že profesorka přemýšlí jako politické zombi.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)