Svátek má: Zdeněk

Zprávy

Velikost textu:

Chmelár: STOP americkým jaderným zbraním na Slovensku!

Chmelár: STOP americkým jaderným zbraním na Slovensku!

Jak jsem již avizoval, vládní představitelé šíří o vojenské smlouvě Slovenska s USA bezostyšné lži, vůči oponentům nepoužívají věcné argumenty, ale osobní urážky a média si neplní svůj úkol, píše na facebooku slovenský analytik Eduard Chmelár.

Eduard Chmelár, slovenský analytik
13. ledna 2022 - 03:20

Proto jsem připravil pro vás „argumentovník", ve kterém budu postupně vyvracet největší lži a vysvětlovat nejhorší dopady DCA (vojenská smlouva Slovensko-USA).

Začnu se lží, která zaznívá v posledních dnech snad nejčastěji, zejména z úst ministra obrany Jara Naďa, jeho státního tajemníka Mariana Majera, šéfa branně-bezpečnostního výboru Juraje Krúpy a dalších vládních činitelů, ale i Pavla Macka (schválně nepíši generála, neboť v tomto případě nevystupuje jako vojenský expert, ale stále častěji jako demagogický politik zanedbatelné mimoparlamentní strany). Nepřímo to tvrdí i analytik Alexander Duleba, který takovými slovy obhajuje členství Ukrajiny v NATO, že tam nemohou být jaderné zbraně, neboť to prý zakazují mezinárodní dohody. Podobně obhájci DCA tvrdí, že zakotvit do smlouvy zákaz rozmístění jaderných zbraní na území Slovenska je zbytečná nadpráce, neboť to nedovoluje Smlouva o nešíření jaderných zbraní. To je nesmírně záludná lež.

Skutečnost: Smlouva o nešíření jaderných zbraní neřeší rozmisťování atomových zbraní ve vlastnictví nukleárních mocností na území jiných států. Jinak by Spojené státy nemohly mít rozmístěné jaderné zbraně v Turecku, Německu, Itálii, Belgii a Nizozemsku.

Pokud uzavřeme takovou vojenskou smlouvu s USA, nikdo nám nemůže zaručit, že zde Američané nebudou skladovat letadlové jaderné bomby nebo že nepoužijí naše letiště k tranzitu nukleárních zbraní. Když Juraj Šeliga tvrdí, že je pro něj „komická představa, že sem někdo doveze jaderné zbraně a schová je do garáže na letecký benzin“, tak je k smíchu především on sám. Existují totiž také letecké nukleární bomby, které mohou být buď výbušné nebo radiologické. Šeliga o tom však nemá ani ponětí, a tak se umí bavit pouze na úrovni primitivních garáží na benzín. Bohužel i takoví nekompetentní politici budou hlasovat o této smlouvě. Takže ještě jednou: Smlouva o nešíření jaderných zbraní zakazuje vyrábět, vlastnit a rozmísťovat atomové zbraně nám, ale ne stávajícím nukleárním velmocím.


V rámci tiskovky zaznělo i množství drobných lží, jednu však v souvislosti s tímto tématem vypíchněte. Ministr Naď velkohubě tvrdil, že oni si udělali rozbor a srovnání jednotlivých smluv a prý ani jedna neobsahuje zákaz jaderných zbraní, ani jedna! – dušoval se. No. Bez velkých řečí si otevřeme norskou DCA a čtěme hned článek. 1 odst. 1 písm. 2:  „Nic v této dohodě nemění politiku Norska v souvislosti s rozmístěním cizích sil na norském území a hromaděním nebo rozmístěním jaderných zbraní na norském území." 4 odst. 4 5: „Nic v tomto článku nemění politiku Norska, pokud jde o rozmístění zahraničních sil na norském území a skladování nebo rozmístění jaderných zbraní na norském území.“ … Co k tomu dodat. Naď, Majer a Krúpa jsou notoričtí lháři. Ale to už víte.

Norsko si pečlivě hlídá svou politiku bez jaderných zbraní a i to byl důvod, proč si prosadilo zákaz rozmisťování takového typu náloží na svém území, a nebyla to žádná nadpráce, jak jsem již vysvětlil. Účinnějším systémovým řešením ochrany by bylo, kdyby se středoevropské státy rozhodly oživit Rapackého plán z října 1957. Tehdejší šéf polské diplomacie Adam Rapacki navrhl na zasedání Valného shromáždění OSN vytvoření bezjádrového pásma ve střední Evropě. Tehdy mu v tom zabránil sovětský hegemon. Zabránil by nám dnes v tom americký hegemon, pokud všude tvrdí, že jsme svobodné a suverénní státy? V každém případě, Slovensko se nepojistilo ani tak jako Norsko. A slovenští politici, kteří do toho nestačili ani jen nahlédnout, se nechali ukolébat bezcharakterními lži. Pro mě osobně je velmi smutný pohled i na to, kam se v posledních letech posunuli zelení, kterým překážejí jaderné elektrárny, ale nevadí jim jaderné zbraně. Je to obrovské zklamání, ale v mírovém hnutí jsme je z velké části ztratili.


Všem by nám měly běhat mráz  po zádech z toho, kdo odpovídá za bezpečnost tohoto státu. To nejsou státníci, to jsou gangsteři bez elementární morálky, kteří nejprve střílejí, a pak přemýšlejí, jen tím druhým si nejsem jist. Musíme si však uvědomit podstatu současných hrozeb. Svět momentálně čelí rozpadu systému kontroly zbrojení a my jsme se rozhodli hrát vabank jako poskok jednoho hegemona. Dějiny nás učí, že malý stát musí být velmi ostražitý. Nevsadíme-li na mezinárodní právo, ale na ochranu impéria, ten, kdo nás chrání, nás velmi rychle prodá, když na tom něco získá. Zapamatujme si: Ten, kdo nás zradí, není nepřítel, ale spojenec. Ten, kdo nás chrání, je vždy velmi nebezpečný. Zahraniční politika nezná vděčnost. Zapomněli jsme na to v roce 1938, v roce 1944 i v roce 1968. Zapomeneme na to i v roce 2022?

(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)