Svátek má: Igor

Zprávy

Velikost textu:

Afghánistán: Šéf SIGARu si povzdechl nad americkým diletantstvím

Afghánistán: Šéf SIGARu si povzdechl nad americkým diletantstvím

„Americké lekce získané v Afghánistánu“, tak bylo nazváno povídání Johna F. Sopka, což je Generální inspektor pro obnovu Afghánistánu (SIGAR).

Útok na americké vojáky v Bagramu
21. ledna 2020 - 11:06

Sopko vypovídal 15. ledna 2020 před zahraničním výborem Sněmovny reprezentantů USA o tom, jak hloupě se chovají Amerikánci v zemi divokých Afghánců. Jeho vystoupení bylo reakcí na soudně nařízené předání dokumentů ze SIGARu v prosinci 2019 médiím. Dokumenty jsou známé jako Afghanistan Papers - publikované listem Washington Post.

Ale v Česko – Moravsko – Slezsku o tom oficiózní média mlčí. Televize, rozhlas, Stará fronta VČERA, Lihové noviny atp., o tom nenapsali ani čárku, se škodolibou jízlivostí píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz  publicista František Roček.

Jenom se o tom rozepsaly v ČR tzv. zlobivé dezinformační weby (seznamzpravy.cz 17.1., cz.sputniknews.com 18.1., ac24.cz 19.1.). Takže výpověď super státního amerického úředníka Johna Sopka z 15. ledna 2020 před zahraničním výborem Sněmovny reprezentantů USA je něčím jako proruskou či pročínskou propagandou? Není třeba se divit, protože nastala nová studená válka?


Tisíce stran získané listem Washington Post soudní cestou ukazují, že americká veřejnost byla léta systematicky klamána o průběhu konfliktu v Afghánistánu – v nejdelší "válce" v dějinách USA (2001-2020). Podle Sopka úřady USA lhaly o tom, jaké pokroky v Afghánistánu dosáhly a zveličovaly výsledky statistik kvůli vytvoření iluze úspěchu, upozorňuje publicista František Roček ke slyšení Sopka před zahraničním výborem Sněmovny reprezentantů USA.

Neveselé povídání generálního inspektora

Sopko zdůraznil, že SIGAR byl vytvořen Kongresem v roce 2008 k boji s plýtváním, podvodům a zneužívání prostředků USA při obnově v Afghánistánu.

Přitom šéf SIGARu se pochlubil, že bylo dosud publikováno téměř 600 auditů, inspekcí a dalších zpráv a bylo provedeno více než 1 000 trestních a občanských vyšetřování vedoucích k více než 130 odsouzení jednotlivců, kteří se dopustili trestných činů.

Řada zpráv SIGARu skutečně poodhalovala bídu americké neschopnosti v Afghánistánu, ale byla to kritika „v mezích úřední opatrnosti“. Až soudem schválené předání do té doby interních materiálu SIGARu odhalilo hloubku bídy afghánského válečnického snažení USA publikované listem Washington Post.

Základní americká ptákovina

Sopko 15. ledna 2020 před zahraničním výborem Sněmovny reprezentantů USA shrnoval základní problémy Američanů v Afghánistánu. V Afghánistánu většina vojenského a civilního personálu byla střídána po roce i v menším intervalu. To znamená, že noví lidé neustále přicházejí, všichni s nejlepšími úmysly, ale s malou nebo žádnou znalostí toho, co jejich předchůdci dělali, jakým problémům čelili, nebo co fungovalo a co nefungovalo.  Američané se připravili o dlouhodobé zkušenosti lidí dlouhodobě se potící v hnusném prostředí, tedy v Afghánistánu.

Neustálou cirkulaci kádrů nazval Sopko „každoroční lobotomií“.

Korupce již v prvních dnech konfliktu


Sopko např. připomenul, že SIGAR zkoumala, jak americká vláda chápe rizika korupce v Afghánistánu, jak se vyvinula reakce USA na korupci, a účinnost protiopatření.

Říkal: „Zjistili jsme, že korupce podstatně podkopala misi USA v Afghánistánu od samého začátku operace Trvalá svoboda. … Americká vláda by neměla zhoršovat korupci zaplavováním slabých ekonomik příliš velkým množstvím peněz příliš rychle, s příliš malým dohledem…“

Korupce v Afghánistánu byla přímo spojena s americkou impotencí pochopit, co se v té oblasti děje. Jeden z amerických starých matadorů speciálních operací Robert Young Pelton v knize Oprávnění zabíjet, MF 2008, popsal, že šlo u Američanů o systémovou chybu již od začátku operace.

Již několikrát jsem citoval z Peltonovy knihy: „Generál Lódín, paštunský velitel, který pracoval s CIA v 80. letech při bojích se sovětskou armádou, se vyjádřil jasně: ,Jsem tady pro peníze…‘“ (Robert Young Pelton, str. 53). K tomu Pelton uvádí, že „…CIA věřila, že rozdáním 70 milionů dolarů v hotovosti vyhraje počáteční fázi války v Afghánistánu a brala to jako výměnný obchod, i kdyby koupená věrnost nevedla k smrti či zajetí bin Ládina…“ (Robert Young Pelton, str. 53)

Američané neměli spojence, ale stýkali se s lidmi, kteří většinou pracovali podle potřeby pro obě strany. „Tato obojakost a charakter afghánských zástupců umožnily mnoha arabským, palestinským a uzbeckým džihádistům, aby se vypařili a postarali se o to, že bin Ládin nebyl dopaden.“ (Robert Young Pelton, str. 53)

Varování lidí, kteří Afghánistán znali, američtí politici nebrali vážně, protože lidé, kteří jim je sdělovali, neměli „politickou váhu“. Byli to jenom sluhové jejich systému.

Sopko, když vypovídal o mizérii v Afghánistánu 15. ledna 2020 před zahraničním výborem Sněmovny reprezentantů USA, mj. uvedl, že „…krátce poté, co jsem se stal generálním inspektorem, zjistili moji zaměstnanci, že USAID má k dispozici dokumentaci z roku 1988 s názvem „Retrospektivní přehled americké pomoci Afghánistán: 1950 až 1979. “ Mnoho informací ze zprávy bylo stále relevantních a mohly by mít cenu, kdyby byly vzaty v úvahu na počátku roku 2000. Bohužel, my nemohli najít nikoho na USAID nebo na ministerstvu zahraničí, kdo by o zprávě věděl…“



Hlasité mlčení

Oficiální zprávy o chybách v Afghánistánu byly jenom jemným odvarem vůči tomu, o čem se mlčelo. SIGAR získával údaje o pochybeních v Afghánistánu, o kterých se veřejně nepsalo. Ale jsou známé jako „Afghanistan Papers“, protože podklady jsou postupně publikované listem Washington Post.

„Zkušenosti, znalosti a moudrost lidí, kteří se účastnili v Afghánistánu úsilí o obnovu“ jak o nich hovoří Sopka, byly cílem více než 600 rozhovorů s odborníky z akademické obce, vojenskými úředníky z USA, a lidmi z afghánské vlády a z NATO atp.

Rozhovory analytici ze SIGAR prováděli od velvyslanců až po letce.

Informace od nich by nemohli získat v SIGARu bez možnosti chránit zdroje informací. Více než 80 procent těch, s nimiž byl veden rozhovor, požádalo, aby jejich jména nebyla zveřejněna. Proto zápisy o rozhovorech publikované listem Washington Post jsou většinou bez jmen, která byla začerněna.

Trump má pravdu


Šéfovi Bílého domu, o němž říkají, že se jmenuje Trump, je vyčítáno, že chce zbrkle stáhnout z Afghánistánu americký kontingent. Přitom dnes již nikdo nemůže pochybovat o tom, že Trump má pravdu.

Sopko 15. ledna 2020 před zahraničním výborem uvedl, že vláda USA velmi přeceňovala svou schopnost budovat a reformovat vládní instituce v Afghánistánu.

Řekl: „… stabilizační strategie a programy … nebyly řádně přizpůsobeny afghánskému kontextu a úspěchy ve stabilizaci afghánských okresů zřídka trvaly na místě déle než fyzická přítomnost koaliční jednotky a civilisté…“

Čili přechod afghánských okresů z ochrany silami NATO pod afghánskou kontrolu státu a armády v roce 2014, v řadě případů skončil neslavně: „…ochrana poskytovaná afghánskými silami a státními zaměstnanci nemohla konkurovat oživení Talibanu, který zaplnil prázdnotu na nově uvolněném území (odkud odešly síly NATO)…“

Vše, co se dalo, již bylo pokaženo. Ohromný potenciál USA se projevil jako směšný, podobně jako v Iráku. Vše co administrativa USA mohla pokazit, pokazila.

Jestlipak by si dovolil poněkud mentálně vykolejený brigádní generál Karel Řehka kritizovat to, co řekl John Sopko, když podobné pochybnosti pronášel bývalý ministr zahraničí Zaorálek: „Mluvčí Talibanu by to neřekl lépe než pan Zaorálek (dnes pan Sopko). Stydím se, stydím se, stydím se. Uráží mě to jako vojáka a uráží mě to jako občana České republiky.“ To napsal nějaký poněkud mentálně vykolejený Řehka.

Trumpova snaha odejít z divokého Afghánistánu je ale plná váhání, protože odchod bude znamenat vítězství islamistů. Ale za to si mohou Američané sami svou zbrklou válečnickou akcí v Afghánistánu koncem roku 2001.  

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)