Ve středu 11. 5. se ozval v Nezávislé gazetě (ng.ru) Michail Sergejev s ekonomickým článkem o tom, že Rusko potřebuje snížit produkci a vývoz ropy o 100 milionů tun, upozorňuje publicista František Roček.

Autor v článku uvedl, že Rusko se musí vykašlat na každého, kdo nezaplatí způsobem, který přivede peníze rovnou do ruské kasy. Kdo to nezvládne, ať si trhne. Ale protože Sergejev má příliš komplikovanou duši, napsal to zcela nesrozumitelně: „Rozsáhlé zákazy měnových transakcí v kontextu západních protiruských sankcí vytvořily novou realitu v oblasti měnového oběhu a mezinárodního obchodu, která se radikálně liší od předkrizových podmínek. Volný pohyb zboží a měny je dnes účinně blokován jak zvenčí, tak zevnitř ruské hranice. Možnost, aby stát vyvážel aktiva ze zahraničí ve formě devizových rezerv, je prakticky vyloučena…“

Debilní západní sankce obrátily vzhůru nohama představy o správné nebo špatné politice státu v oblasti měnové regulace a celé hospodářské politiky.

Alexander Širov, ředitel Institutu ekonomických prognóz, v článku uvedl: „Podmínkou stability naší ekonomiky býval významný obchodní přebytek. Dnes se situace změnila. Podmínkou stability není obchodní přebytek, ale rovnováha mezi dovozem a vývozem," Pokud před začátkem ukrajinské krize byl přebytek zahraničního obchodu použit k akumulaci devizových rezerv, dnes taková možnost prakticky chybí. S dovozními omezeními a nemožností hromadění devizových rezerv už Rusko nepotřebuje prodávat stejný objem komodit jako dříve…“

Širov radí: zachovat výrobu vývozních výrobků, ale jinak snížit produkci ropy asi o 100 milionů tun ročně. V loňském roce Rusko produkovalo více než 520 milionů tun.

Podle Širova by zahraniční ekonomická aktivita Ruské federace měla být zcela přeorientována. Z logiky "peníze-komodita-peníze" by zahraniční ekonomická aktivita v Ruské federaci měla přejít na logiku "komodita-peníze-komodita". Současně by objem vývozu měl zajistit finance pro zaplacení kritických dovozů, čili zajistit dovoz zboží, které nelze nahradit domácími analogy.

Znamená to, že vše navíc orientovat směrem na východ. Vývoz a dovoz do zemí Asie, Číny a spřátelených zemí představoval pouze 29 % a 37 % celkového vývozu a dovozu. To Rusko změní, západní státy přijdou o kšefty.

„Současný okamžik je charakterizován nedostatečným pochopením současné situace a trendů v ruské ekonomice,“ řekl Vladimir Salnikov z Centra makroekonomické analýzy a krátkodobých prognóz (CMASF).

Přitom ale je předpokládán tlak „zdola“ z podnikatelské sféry, kteří již reagují na směr východ. Nejen v nabídce výrobků a služeb, ale také při hledání prostředníků, kteří by dovezli zboží na západ jako „ne-ruské“.


Co bude dál?

Společenství představuje jakýsi kolektivní mozek. Proto v únoru (těsně před začátkem americko – ruské války na Ukrajině) pokračoval rychlý růst indexu investiční aktivity. Růst indexu souvisel s prudce rostoucím dovozem investičních zařízení. Podobně došlo k prudkému nárůstu poptávky na spotřebitelských trzích na pozadí postupné zhoršování zahraniční politiky společnosti (které začalo koncem loňského roku).

Co na to ekonomové? V podmínkách „sankční války“ proti Rusku byly ceny na světových trzích potravin, surovin a energie stabilizovány na konci minulého. Začátku letošního roku, začal opět rychlý růst. Rostou především ceny energií a potravin.

Pokud jde o ruskou kolektivní duši, spotřební nálada obyvatelstva se v únoru a březnu prudce zhoršila (což je vzhledem ke geopolitické situaci zcela přirozené). Pozoruhodné je obrácení stupňů vyhlídky vývoje u obyvatelstva. Prognóza vývoje na pětileté období v březnu oproti únoru vzrostla, čili došlo k nárůstu důvěry v budoucnost. Zároveň se výrazně zhoršilo očekávání pro aktuální rok 2022. Normálně je to naopak. Vnímání střednědobých rizik je vyšší než u krátkodobých prognóz. Podle CMASF to lze považovat za indikátor přechodu populace ke „krizovému chování“.

Politicky primitivní americké protiruské sankce ale zasahují všechny. Ve středu jsem si např. přečetl v Korea Times, že prudký nárůst cen nafty přišel po 14 letech uprostřed nedostatku dodávek ropy po mezinárodních sankcích na ruské ropné produkty a další energetické zdroje kvůli válce na Ukrajinu.