Svátek má: Bernard

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Nový prezident bude dělat nejen to co může, ale i co bude muset

Zbořil: Nový prezident bude dělat nejen to co může, ale i co bude muset

Kdo je odkázán pouze na národní nebo evropská média, mohl by posledních pár dnů, které dělí Francii od prvního kola prezidentských voleb, prožít v očekávání, že se politický systém této země zhroutí, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Zdeněk Zbořil
15.duben 2017 - 03:20

A nebo že Francie vystoupí z EU, že v ní bude prezidentem představitelka krajního nacionalismu nebo „militantní trockistka“,  a že zde dojde v roce 100.výročí ruských revolucí, které se nechaly inspirovat Velkou revolucí francouzskou (1789), k něčemu podobnému.

Všechny TV zpravodajství mají gaudí,  od rána do večera chrlí data, o kterých nevíme, zda jsou stará, nová nebo nejnovější. To dobře známe i z nedatových a  autorsky neověřených zdrojů v ČR. Neúnavně diskutující unavení uchazeči o úřad francouzského prezidenta používají obratnou rétoriku a standardní gestikulace nám napovídá, že byli vycvičeni, podobně jako  Hillary Clinton, odborníky na ohlupování publika

Pokud jde o formální a tématické struktury, pro veřejnost redukované na model pravice-střed-levice a jejich apendixy,  pak lze shrnout, že se povaha diskusí a veřejných vystoupení pohybuje mezi formami „promo“ (promotion) nebo „kompro“ (compromise). Také toto známe z domova, i když v trochu vulgárnějším provedení.

Francouzští kandidáti jsou trochu lépe oblečeni než čeští politici, když se hádají, nepadají sprostá slova. Skoro všichni mají za sebou relativně velké zkušenosti z různých agend domácí i zahraniční politiky, ale přesto je jejich vystupování někdy tak monotónní, že si nejsme jisti, zda se  francouzské volby s vlaječkami, mávátky, různobarevnými kartami, vlajkami a hesly, neodehrávají náhodou ve Spojených státech, odkud se zdá být všemi přijatý model kampaně importován. Také válka sítí probíhá trochu tajemně, jako ve Spojených státech, a někteří političtí komentátoři se domnívají, že přitom může být používáno nekalných praktik. Kupodivu nikdo nemluví o všemocném Putinovi a jeho ještě mocnějších hackerech, ačkoli někteří z kandidátů k němu mají před volbami pozitivní vztah a Marina Le Pen se odvážila jej dokonce navštívit v Kremlu.

Také bilboardy rozvěšené po celé zemi nám ukazují více či méně sympatické tváře. Hesla na těchto panelech jsou stejně jednoduchá, jako u nás doma. Jeden z favoritů, socialista Emmanuel Macron,  tvrdí, že „Francie musí být pro nás šancí“. Zdá se, že nevěří tomu, jak dalece dokázal současný prezident Hollande zdiskreditovat  socialistickou stranu, slepě důvěřuje pro něj dosud optimisticky vypadajícím preferencím.  Ačkoli je výborný diskutér a řečník, možná přehlédl kritiku jednoho ze svých soupeřů, který o něm prohlásil: „Nic neví, ale všechno řekne!“.


Marine Le Pen už všechno dávno řekla a její slogan „Vrátíme do Francie řád!“ má velké množství také už dost  obehraných konotací. Původně socialisty obávaný François Fillon, byl, opět podobně jako u nás doma, difamován nikoli kvůli přestoupení zákona, ale proto, že „amorálně“ zaměstnával svou ženu jako svou asistentku (a to ještě před léty), se vrátil na jedno z předních míst volebních preferencí. Jeho naděje se zvětšují, ačkoli heslo “Une volonté pour la France!“ není tak atraktivní jako jeho kritická slova vůči EU, situaci na severu Afriky a v Sýrii a jeho umírněný nacionalismus, který prezentuje kultivovanou formou. Je vizuálně asi nejpřitažlivějším kandidátem a pokud se bude rozhodovat v posledních dnech před volbami, jeho naděje jsou stále velké.  

Pozoruhodnou postavou posledních dnů je Jean-Luc Mélenchon, který se neúčastnil většiny TV debat, vystoupil veřejně jen v posledních 3-4 týdnech. Jeho preference jsou dnes na úrovni Mariny Le-Pen a Emmanuela Macrona nebo je dnes již překonávají. Nepodporuje ho žádná politická strana, je považován  za komunistu “castrovského typu“, je vynikající řečník, hýří vtipem a pohotově reaguje. Již před dvěma měsíci jsme o něm psali, jako o kandidátovi, který může překvapit v posledních dnech volební kampaně a zřejmě ho jeho konkurenti podcenili. Proto můžeme předpokládat, že se v posledních deseti dnech ještě na něho nějaké „kompro“ objeví.

Jen pro zajímavost citujeme další bilboardová hesla, která jsou ideologicky naléhavější, ale ne příliš přitažlivá. „Naše životy nikoli pro jejich zisky!“ má na bilboardu dělník a odborář Philippe Pouthou.  „Vytvořme tábor pracujících!“ píše pod svůj portrét Nathalie Arthoudová, komunistka, pomlouvaná jako trockistka, své případné zvolení považuje za „Historickou volbu!“ údajně nezávislý François Assileneau.  „Čas přišel!, volá kandidát Jean Lassall a „Osvobodit se od vlády finančníků“ chce Jacques Cheminade. Snad ještě jeden beznadějný socialista tvrdí, že “Naše srdce bijí pro Francii!“ a „Vrátit pořádek do Francie!“ chce Nicolas Dupont-Aignan.

Čermák: Trhy začínají hrát francouzskou předvolební kartu…

Nápadů v těchto heslech, kterými se zahajuje „ostrá kampaň“, není mnoho, ale protože víme, že se bude rozhodovat o postupu do druhého kola mezi maximálně čtyřmi kandidáty, kteří ještě dnes mají přibližně stejně nadějné preference, nemusíme žasnout nad jejich intelektuální vytříbeností. Ve Francii sice mají stále ještě důvěru ve svůj volební systém a úctu k volbám jako důležitému stavebnímu prvku demokracie, ale i tam dochází k zvětšující se nedůvěře k politickým stranám, a také se tak trochu předpokládá, že zvolený kandidát nebo kandidátky přijdou po volbách s jinými nápady.  A také se ví, že zvolený prezident či prezidentka bude dělat nejen to co chce a může, ale i to, co bude muset. Osud nového amerického prezidenta je toho důkazem.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)