Svátek má: Albína

Politika

Velikost textu:

Roček: Poučení ze Zaorálkova afghánského vývoje

Roček: Poučení ze Zaorálkova afghánského vývoje

Post-ministr Lubomír Zaorálek si zaslouží mírnou obhajobu v mezích zákona, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

František Roček
2. listopadu 2018 - 07:20

Zaorálek se stal údajným nepřítelem NATO a zeleného Řehky proto, že po říjnové smrti českého vojáka řekl, že je třeba najít způsob jak se rozumně stáhnout z bezperspektivní mise v Afghánistánu. Je za to urážen neprávem.

Strhla se lavina vyčítání Zaorálkovi: a) že do té doby podporoval české angažmá do afghánských hor, b) stáhnout se z Afghánistánu by byla zrada spojenců.

Za Zaorálka se postavil (aniž by to tušil) také velitel mise USA a NATO v Afghánistánu generál Scott Miller.Agentura Khaama press ve čtvrtek 1. listopadu 2018 napsala: V exkluzivním rozhovoru s NBC News generál Miller uvedl, že řešení v Afghánistánu bude politické, nikoli vojenské. „Tohle nelze vojensky vyhrát," řekl Miller. („This is not going to be won militarily.") A uvedl, že si to také uvědomuje Talibán.

Mlčení jehňátek

Státní zaměstnanci kriticky komentují kroky úřadů a momentálně úřadujících politiků v čele státních institucí teprve když se stanou nezávislými (pokud jdou do důchodu nebo mimo státní službu).

Zaorálek držel nařízenou vládní linii. Ale již není ministrem zahraničí. Proto nemusí hrát hru na mlčení jehňátek a jako soukromník – poslanec může pochybovat o smyslu afghánské výpravy.

Např. v roce 2014, když zemřeli v Afghánistánu 4 naši vojáci a jeden byl zraněn, jako ministr zahraničí řekl: „K přehodnocení misí tato událost nepovede.“ (Lidové noviny 9.7.2014, Mrtví v Afghánistánu) Jako ministr držel hubu a vládní krok.

Tiché pochyby

Na Zaorálkovu obhajobu: Politik (zvláště člen vlády) nemusí mít svůj názor, stačí pokud má jenom určité připomínky. Důležité není co si politik myslí, ale co musí udělat, aby vydržel ve vládním gangu. Politický názor je proměnný, plovoucí. Pokud člověk chce vydržet v politice, kde se neustále mění poměry, prezentovat nějaký vlastní názor je nebezpečné. Protivníci by toho mohli zneužít.

Politika není o pravdomluvnosti, ale jenom o řízení společnosti. Čili kdo z koho.

Na Zaorálkovu obhajobu lze říci, že výpravy NATO proti neposlušným domorodcům nebere jako samozřejmost. Svědčí o tom i povědomí redaktora o Zaorálkových vyřčených otaznících:

V rozhlasové relaci (Čro Plus 10.7.2014 v relaci v 17:10) v rozhovoru s Janem Hamáčkem, tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny /ČSSD/, moderátor Tomáš Pavlíček ve své otázce řekl: „… v minulosti jsem zaznamenal třeba postoje nynějšího ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, anebo člena zahraničního výboru Jaroslava Foldyny, podle kterých nebylo aspoň v minulosti jasné, koho vlastně podporujeme, s kým bojujeme, kam posíláme naše vojáky.“

Podobné opatrné pochyby projevil Zaorálek třeba v listopadu 2015, jak je uvedeno ve zprávě z ČTK 16.11. 2015 pod názvem Zaorálek: Intervence Západu v minulosti posílily extremisty:  „...Mluví se o nutnosti pozemní operace proti ISIL (Islámský stát v Iráku a Levantě, dřívější název pro Islámský stát). Měli bychom si tedy připomenout: ve čtyřech posledních válkách v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii za posledních 12 let vždy došlo k otevřenější nebo skryté zahraniční intervenci," napsal Zaorálek.

Všude, kde takto západní spojenci zasahovali, to vždy podle něj nakonec skončilo posílením nejextrémnějších skupin. "Nemáme-li tuto tragickou zkušenost znovu opakovat, je bezpodmínečně nutná široká dohoda, jejíž součásti musí být nejen USA a Rusko, ale také například Írán a Saudská Arábie," dodal český ministr zahraničí.“ Konec citace.


Fotbalový svět politiky

Námitky proti Zaorálkovi lze shrnout do 3 bodů:
1. změnil v médiích náhle dres klubu, stal se klubovým zrádcem,
2. opuštění klubu znamená urážku širší klubové aliance, tedy NATO,
3. s tím je spojeno zpochybnění významu klubových obětí v Afghánistánu.

Zaorálkův postoj je hříšný, protože znevažuje politické stereotypy fanoušků afghánského nekonečného angažmá. Hlavním stereotypem je především idealizovaná verze našeho jednání v Afghánistánu. Typická je óda z rozhlasového rozhovoru s Janem Hamáčkem, předsedou Poslanecké sněmovny /ČSSD/ ze dne 10.7.2014 na ČRo Plus:
„… je lepší s nepřítelem bojovat na jeho území než bojovat s ním na našem území. A to se zatím daří. A je dobře, že ten konflikt se nepřenáší do Evropy…“

Stejnou ptákovinu řekl v těchto dnech šéf politické firmy ANO Andrej Babiš: „Nevzdáváme se. Neodejdeme. Teror by se pak přenesl do Evropy.“

Talibán, ačkoliv je velmi konzervativním islámským hnutím, svou nesnášenlivou verzi islámu ani teroristické akce proti bezvěrcům z NATO nešíří mimo teritorium Afghánistán. Působí jenom na území Pákistánu, kde má zázemí u části pákistánské tajné služby a pákistánských politických islamistických sympatizantů.

Hamáček dále uvedl: „…druhý aspekt je, že my jsme do té operace šli společně s našimi spojenci a pokud někam společně vstupujeme, tak bychom také měli společně odcházet.“

Hamáček si vůbec neuvědomoval, že do Afghánistánu vstupují a odcházejí různé spojenecké státy podle svého uvážení. Zaorálek k tomu v těchto dnech uvedl: „Právě to, že není jasné, kam vlastně v Afghánistánu jdeme, vedlo naše spojence, jako je Kanada či Francie, k tomu, že už Afghánistán opustili.“

Poslední 4 kanadští vojáci zemřeli v Afghánistánu v roce 2011, kdy zemřeli také 2 čeští vojáci. Než kanadští vojáci odešli, zemřelo od roku 2002 v Afghánistánu 158 Kanaďanů. Zbytečně. Situace se do roku 2018 nezlepšila.


Smrt vojáků byla jen připomínkou problému

Jakub Janda (extremista a ředitel nátlakové skupiny Evropských hodnot) podobně jako řada dalších, Zaorálkovi vyčítají: „Začít celou debatu v den, kdy se národ dozví o smrti svého vojáka, je hnusné. V době, kdy nemalá část našich lidí v uniformě truchlí nebo tiše myslí na něj a jeho rodinu, se prostě nehodí říkat – pojďme odtud utéct pryč.“

Ve skutečnosti po smrti dalšího českého vojáka v Afghánistánu se v říjnu rozproudila o naši misi rozsáhlá mediální show alias debata. V jejím rámci řada lidí, nejen Zaorálek, řekla svůj názor. Proto argument extremisty Jandy a ostatních jsou primitivně účelové.

Politická debata o Afghánistánu je vedena zatím jenom na primitivní úrovni vyčítání a urážek.

Jedna strana (jako zelený Řehka či premiér Babiš) je v pozici tankových generálů SS v roce 1945: je nutné vydržet + z boje se neutíká. Druhá strana poukazuje na „bažinu", ve které mise uvázla, ale nedokáží definovat co dál. Obě strany uvízly v zákopové linii obecných žvástů.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)