Svátek má: Tereza

Politika

Velikost textu:

Čeho bychom se měli obávat ? Díl II.

Čeho bychom se měli obávat ? Díl II.

Také dnes se vrátím ke sborníku 150 vědeckých esejů z minulého komentáře. Tentokrát mě zaujaly dvě stati, které se týkají demokracie, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Jaroslav Bašta
7. října 2018 - 03:20

Konkrétně liberální demokracie jako modly Západu. John Naughton ve svém eseji Neschopné systémy jako neschopné charakterizuje především tím, že vykazují patologické chování, které nejsou samy schopny odstranit a nenašel se zatím nikdo, kdo by na jejich odstranění měl zájem. Z tohoto důvodu pokračuje patologické chování systému až do doby, kdy nastane pohroma.
   
Uvádí dva názorné příklady takového počínání. Prvním je náš režim duševního vlastnictví, jehož značná část se zabývá kopírováním. Základní problém představuje to, že byl navržen pro analogové podmínky a má fungovat ve světě, kde jsou veškerá média a kulturní projevy digitální. Ač to odporuje zdravému rozumu, racionální řešení není možné, protože rozhodující složky systému jsou finančně zainteresované na stávající praxi.
   
Druhým příkladem neschopného systému je pro něho liberální demokracie v té podobě, jak je vykonávána po celém světě. Za dysfunkční považuje zejména legislativní orgány a bankovnictví, což vedlo k rozsáhlé ztrátě důvěry ve vlády a k následnému přesvědčení občanů, že zastupitelská demokracie neslouží jejich prospěchu, ale zájmům jen těch nejbohatších.
   

Dylan Evans liberální demokracii rovnou přirovnává ke slepému střevu (Demokracie je jako slepé střevo). Zdůvodňuje to tendencí politických stran směřovat k téměř identickým pozicím, takže se od sebe nakonec ve volbách odlišují jen vylosovanými volebními čísly a obličeji kandidátů. (I ty jsou téměř zaměnitelné, alespoň u nás). Obává se toho, že by se nakonec z demokracie mohla vyklubat historická slepá ulička, která sice může z dálky vypadat hezky, ale nikam nevede.
   
Tolik tedy šedá vědecká teorie. V praxi je to podstatně horší, jak jsme se mohli přesvědčit ještě předtím, než začaly letošní volby. Bez zájmu českých médií se plíživá degenerace naší demokracie a politiky projevila na té nejdůležitější, komunální úrovni. V 17 obcích se nekonaly volby vůbec, protože v nich nikdo nechtěl kandidovat. V dalších 1612 se jich účastnila pouze jedna jediná volební strana. Skoro to vypadá, jako když se po bezmála třiceti letech vracíme k praxi jednotné kandidátky Národní fronty. Tentokrát na zhruba 25% z celkového počtu 6200 našich obcí.
   
Příčiny tohoto silně negativního vývoje asi nejlépe objasnila vyjádření zhruba pětiny starostů, kteří se před letošními volbami rozhodli neobhajovat svůj mandát (13 % nekandidovalo vůbec, 9 % jen na místo řadového zastupitele). Na prvním místě uváděli nárůst administrativy, vysokou odpovědnost a častou kriminalizaci starostů, inspirovanou zpřísněním zákona o střetu zájmů, který umožňuje anonymní nahlížení do majetkových poměrů volených zastupitelů. Problémy, které způsobily takto závažnou krizi naší zastupitelské demokracie, jsou zdánlivě ideologické povahy – oficiálně jde o důsledek snahy o transparentnost a boj s korupcí. Jenže obojí je spolu s některými dalšími opatřeními (EET) nedílnou součástí snahy o oligarchizaci našeho státu, která takto nese hořké ovoce.
   
Když shrnu názory obou vědců z úvodu komentáře, nejspíše jsme se dostali do situace, kdy patologické chování systému nezadržitelně spěje do stádia pohromy. Asi bychom si ji měli představovat jako počínající zánět slepého střeva, pardon, liberální demokracie.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)