Svátek má: Olga

Komentáře

Leo Luzar

poslaec PSP ČR (KSČM)

Soudy jménem lidu a podle zákona

Již podruhé ve velmi nedávné historii vzbudil rozsudek soudu velké debaty občanů o smýšlení a vnímáni zákonů a spravedlnosti.

Nejdříve Ústavní soud pod vedením zpravodaje Vojtěcha Šimíčka rozhodl ve věci ostravského hoteliéra odmítajícího poskytovat služby občanům Ruské federace, kteří neodmítnou postoj Ruska ke Krymu. Došlo to tak daleko, že předseda  Ústavního soudu Pavel Rychetský volil nezvykle ostrá slova. "Nález popírá principy právního státu".

Aktuálně jsme nyní konfrontováni s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ve věci zahalování vlasů ve školství. Nejedná se ovšem o jen tak běžnou pokrývkou hlavy jako je čepice, ale tak zvaný hidžáb. Tento šátek je vyžadován u žen z náboženských důvodů a je viditelným znakem projevu víry. Ve stejném duchu mají jiná náboženství například jarmulku nebo třeba úpravu vlasů, zkroucených loken vlasů na skráních u ortodoxních věřících.



V argumentaci soudu zaznělo, že Česká republika musí akceptovat a tolerovat náboženský pluralismus, nesmí diskriminovat či naopak bezdůvodně zvýhodňovat některý z náboženských směrů. Tímto rozhodnutím se ovšem Nejvyšší soud poušti na tenký led a velmi riskuje. Víra je velmi interní a osobní projev člověka a umožnění absolutní volnosti jejího projevu může způsobit hodně bizarních situací.

Dokáže si pan soudce představit motoristického fanouška požadujícího být ve škole v přilbě? Nebo žáka sedícího v lavici v kápi zednářů? Doposud jsem si myslel, že sekularizaci českého školství není co vytknout a můžeme sloužit za příklad jiným. Pan soudce Robert Walter mne ale vyvedl z omylu. Bude tedy nutno přistoupit k jasné definici přímo v zákoně! Jakékoliv projevy a symboly přímo nebo nepřímo odkazující na náboženství nebo víru žáka, učitele či zřizovatele školy, musí být zakázány.

Úplná odluka státu a církve musí být urychlena! Pokud máme zachovat nestrannost a vysokou míru svobody vzdělávání, musíme bohužel po této zkušenosti učinit kroky aspoň v oblasti základního a středního školství. To jest v oblasti, kdy děti a mládež očekávají od nás dospělých informace a životní zkušenosti, které je naučí nové věci a připraví na život. Ukažme jim i jiný svět, jiné názory a doposud neznámé pohledy na život, než doposud znají z rodiny a svého okolí. Ale nedovolme, aby jejich touha po vzdělání byla již dopředu diskvalifikována náboženskými předsudky, rigidními projevy víry a touhou různých náboženství proniknout svými dogmaty do vzdělávacího systému.  

 Leo Luzar