Svátek má: Státní svátek

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Postřehy z daleka (2)

Čtvrtý postřeh se týká obavy z občanské války. V sousední Ukrajině se diví, že česká kotlina chápe Ukrajince jako migranty a prakticky nikdo se nezajímá o započatý boj mezi Moskevskou, Konstantinopolskou a Rozkolnickou pravoslavnou církví.

V době kdy pracuji na příspěvku, se nachází jeden z dvou instalovaných pomocníků Rozkolnické církve (jeden americký, jeden kanadský občan!) na pracovní návštěvě v US Department of State. Druhý se stará o formulování požadavků na navrácení teritorií (Smolenska, Rostova, Kubáně, části Brjanské oblasti apod.) a finanční kompenzace. Světe div se! Kompenzace od doby, kdy se uvedená teritoria stala součástí Ruského státu, tj. od roku 1589. Doma, jenom v peníze věřící prezident Porošenko, který se umí v případě potřeby transformovat i do věřícího v Boha, poslal své slouhy varovat kněze Moskevské patriarchie. V případě odporu je čeká to, co je nemine, a ani prezidenta: Smrt. Ta přijde ke každému, kdo ignoruje, že církevní majetek – podle Porošenko, není ve vlastnictví církve, ale ve vlastnictví státu nebo obce. Prezidentovo tvrzení neodpovídá skutečnosti, ani platným zákonům Ukrajiny. Rozkol v Pravoslavné církvi, včetně církví v české kotlině, je typickým příkladem toho, že věřící a náboženství jsou pouze prostředkem k získání finančních prostředků a udržení moci nad občany. Rozkol v církvi představuje současně další prostředek v nevyhlášené válce proti Ruské federaci. Nebezpečí občanské války na prakticky vylidněné Ukrajině nelze považovat pouze jako vnitřní záležitost Ukrajiny, nebo vztahu Ukrajiny s Ruskou federací, ale jako potenciální nebezpečí pro ČR, SR a EU. V ní žijící milióny Ukrajinců nebudou, s pravděpodobností hraničí s jistotou, mlčky akceptovat střelbu a násilnou smrt svých rodičů a příbuzných, kteří zůstali, nebo museli zůstat doma. To ani tehdy, kdyby se EU rozhodla si vykupovat klid a mír Eurem.

Pátý postřeh se týká migrace a zasedání představitelů členských států EU v Salcburku. Nevím, zda poradci našich rádoby vůdců řekli svým šéfům před diskuzí o migrantech, že v sousedním Švýcarsku jenom několik z 90 tisíc uznaných azylantů – migrantů pracuje. Jak je to možné? Snad příště najdu čas na odpověď, která bude konkrétnější než sdělení ministra Hamáčka o tom, že rezoluce OSN o migrantech nebude závazná.  Na otázku, zda problém migrace bude vyřešen nebo bude jenom spravován, nedal ani premiér vševěd, pan Babiš odpověď. Zato jednání o brexitu mi dovolují představit si, že k brexitu s velkou pravděpodobností nedojde. Vítr v plachtách cítí i premiér Babiš. Proto doporučuje nové referendum. K brexitu podle mého nemůže nedojít. Proč? Moderní Sherlock Holmesové již cítí ruskou stopu i v referendu o brexitu. Vydali se na cestu hledání pravdy podobně, jako hledal Mánes v poledne způsob zachycení tetelení (vlnění scény pozorované skrze horký vzduch, ale i vzdálené míhavé světélkování) na sluncem rozpáleném žitném poli. Nehledě na tetelení, v tomto případě ve smyslu fyzického pocitu strachu, vědomě klamou evropskou veřejnost požadavkem na otevřenou hranici s Irskem. Něco podobného by nemělo existovat při výstupu UK z EU. Vždyť EU má posílit ochranu vnější hranice. Ochranu hranic nelze dělat výběrově, podobně jako nelze očekávat, že žena může být jenom částečně těhotná.

Pohled z druhého úhlu indikuje, že případná hranice mezi Irskem a UK by zkomplikovala život pašerákům a zástupcům volného obchodování. Všude přítomná ruská stopa a ruské nebezpečí by tak mohly být oslabeny v době, kdy se Polsko snaží nahradit roli Velké Británie ve spojenectví s USA a podpořit je v boji proti Rusku. Nesmíme také zapomenout krimi na pokračování: Skripal &Co. To poslední uvedlo na scénu modelku-call girl, rodačku z Nižního Novgorodu, Annu Šapirovou a jejího manžela, Brita s pochybnou historií, Alexe Kinga. Manželé, jak se mi jeví, nezvládli nejenom jídlo v restauraci Prezzo, ale i role, které přijali (od koho, a za kolik, nevím, ale mohu si představit) v nekonečném, ale efektivním dehonestování ruských tajných služeb. Nebudu se divit, dojde li k žalobě restaurační sítě Prezzo za zřejmě zinscenované otrávení s následným oficiálním utajením vyšetřování a výsledku v zájmu bezpečnosti Velké Británie. Zcela jistě by ale honorář páru nestačil na zaplacení škody, kterou umí britský soud, jak učí historie, dobře posoudit.

Šestý postřeh se týká zlata a miliard, jejichž zjištění původu nebude představovat pro ruské Sherlocky problém. To za předpokladu, že následující zpráva odpovídá skutečnosti. Podle řeckého serveru greeknation, provedli ruské speciální jednotky v těchto dnech bez narušení dočasného dohody RF s Tureckem, tichou akci v Idlibu. V uvedené, 13 hodin trvající akci se ruské speciální jednotky zmocnili s pomocí 8 letadel SU-35 a 30 vrtulníků 22 tun zlata a 2 miliard USD Vše bude předáno CB Sýrie. Žádné turecké, americké nebo izraelské letadlo nevzlétlo, žádný tank proti-Assadovské koalice se nedal na cestu. Oficiální potvrzení zprávy greeknation se mi nepodařilo získat. To jsem čekával, proto nejsem zklamán. Zpráva totiž zapadá do kontextů fake news a sestřelení IL-20, včetně reakce prezidenta Putina. Tu hodnotí část ruské veřejnosti jako měkkou. Dlouhodobé porušování státní suverenity Sýrie Izraelem, hrubé narušení vojensko - spojenecké důvěry mezi Izraelem a RF krátce po uzavření dočasné dohody o neosvobození Idlibu mezi RF a Tureckem, a v neposlední řadě řetězec nešťastných náhod, které podle prezidenta Putina existují, podle mé zkušenosti ale neexistují (protože nic není náhoda) nezůstanou bez odezvy. Veřejnost se o následcích a odezvě možná nikdy nedozví. Proto nechť slouží tato část příspěvku jako reference.


Poslední, sedmý postřeh v druhé části příspěvku se týká ČLR. Reakce oficiálního mluvčího čínského ministerstva zahraničí Keng Šuanga na sankce USA kvůli koupi ruské vojenské technologie ČLR byla na čínské poměry jednoznačná: Čínská strana je silně rozhořčena zmíněnými opatřeními… Jednání americké strany hrubě porušilo základní principy mezinárodních vztahů. Nebudu se podrobněji rozepisovat o problematice sankční hysterie, která se velmi podobá neurotické poruše. Tu charakterizuje citová labilita a sebestřednost se sklonem k teatrálnímu chování a afektům.

Používám označení hysterie, přestože se dnes jedná o pojem zastaralý a nevhodný. Je totiž etymologicky spjat s ženským pohlavím, a získal pejorativní význam. Hysterie v mém pojetí kontextu dobře podporuje a doplňuje narcistický profil prezidenta Trumpa. Má totiž přímý vztah k jeho citové labilitě a sebestřednosti se sklonem k teatrálnímu chování a afektům. Kromě toho výborně doplňuje působení pana Robert Emmet Lighthizera (1947) v prezidentské administraci. V ní působí od 15. Května 2017 jako 18-tý United States Trade Representative. Od začátku doby svého působení v prezidentské administraci zastínil tento American attorney ministra obchodu Wilbur Rossa a ministra financí Steven Mnuchina.

Pro české vyjednávače, dostanou li někdy šanci něco vyjednávat s americkou vládou, doporučuji studium jednání USA s Mexikem a konzultaci s mexickým ministrem hospodářství., Ildefonso Guajardo. Ten může opakovat a vysvětlit obsah toho, co již veřejně řekl: Any deal where Lighthizer is not responsible for the architecture doesn’t see the light of the day. Je to důležité pro pochopení pozice, poslání a práce Lighthizera, desetiletí vzdělávajícího se v čínských poměrech a politice. Lighthizer je mimořádně znalý současných čínských poměrů, stavu společnosti a politiky ČLR. O svém působení ve vládě prezidenta Trumpa řekl v květnu t.r. v US Chamber of Commerce jasně: As a member of Trump’s cabinet, I’m in it for one reason. Důvod představuje pochopení obchodního deficitu jako výzvu k reflexi na paradigma, které vyžaduje kompletní změnu, včetně vytvoření správného vztahu mezi USA a ČLR. Zmiňuji se o Lighthizerovi, protože to, co dnes sledujeme z daleka, je začátek toho, co nemine EU. Tím i nás v kotlině, ve které, podobně jako v EK neznám nikoho schopného se prosadit svojí kvalitou znalostí ČLR, jakou představuje R. E. Lighthizer.

Alibaba´s ještě šéf, Jack Ma to řekl jinými slovy: Sankce budou trvat dvacet let. Nevím, zda pan Ma ve svém výroku zohlednil další, zatím veřejně málo pojednávanou výzvu. Ta se netýká umělé inteligence (AI), ale kvantové vědy a kvantových technologií. Ty představují jak pro USA, tak i EU daleko komplexnější výzvu než AI. To dokazuje i skutečnost, že administrace prezidenta Trumpa jenom nedávno přijala do svých řad prvního specialistu na kvantové technologie. Špičkou v této oblasti tvoří již dnes RF a ČLR. I proto se o kvantových technologiích píše pro evropskou veřejnost v homeopatických dávkách a málo. Kdo se zajímá o tuto sféru, může se seznámit s veřejně dostupnou zprávou nazvanou Quantum Hegemony? China’s Ambitions and the Challenge to U.S. Innovation Leadership, zveřejněnou 12. září t.r. Center for a New American Security. Autory zprávy jsou Elsa Kania a John Costello.  

Kdo chce lépe porozumět komplexitě sankční problematiky, mohl by si připomenout 18. září 1931, tzv. Mukden Incident. Ten je hodnocen jako pretext  invaze Japonska do Manchurie. I proto má také den vyhlášení nových sankcí USA proti ČLR význam: Den 87. výročí uvedeného incidentu. Na druhé straně rozvahy o sankcích USA je nezbytné si uvědomit, že ČLR pod vedením prezidenta Si se nevzdá svého strategického cíle, formulovaného jako Made in China 2025, a USA pod vedením prezidenta Trumpa, nebo jiného prezidenta, se nevzdají svého cíle omezit, když ne již zcela pozastavit vývoj ČLR. Bylo by proto naivní v EU očekávat, že se mezinárodní situace uklidní, přejde na cestu férové spolupráce a mírového soužití, včetně spolupráce USA a EU s RF a ČLR. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell