Svátek má: Libuše|Amálie

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Postřehy z daleka (1)

Všude je dobře, doma nejlépe. Nebo: Kdo radosti doma nemá, marně ji ve světě hledá.

Prověřuji si pravdivost takových a jiných přísloví celá desetiletí. Přísloví používám i v případech, kdy jsem tázán (obyčejně dlouhým, občas širokým, ale téměř vždy bystrozrakým členem české pohraniční služby), proč si neužívám důchodu doma a cestuji do států pod sankcemi. Tentokrát přednáším v jednom z nich na téma Kultura výživy. Téma má přímý vztah k uvedeným příslovím a také ke státnímu svátku ČLR: Svátek středu podzimu (zhōngqiūjié, zjednodušeně 中秋节, tradičně 中秋節). V tomto roce se oslavuje 24. Září.

Jedná se o svátek původně spojený s oslavou ukončení sklizně. Připadá na 15. den 8. měsíce čínského lunárního kalendáře. To znamená, že v Evropě se slaví mezi počátkem září a počátkem října. Slaví se v Číně, na Tchaj-wanu, Japonsku, Koreji a ve Vietnamu. O svátku se schází rodiny a přátelé ke slavnostnímu jídlu. Oblíbenými jsou měsíční koláče a další kulaté potraviny. Přinášejí se oběti Měsíční bohyni Čchang-e, která přináší štěstí. O svátku je měsíc v úplňku, který je považován za nejjasnější a nejkulatější za celý rok. Historie oslav sahá až do šangské doby (cca 1600–1046 př. n. l.). V ČLR byl svátek roku 2006 prohlášen za součást kulturního dědictví, o dva roky později za státní svátek. Jeho význam a oblíbenost ustupují pouze novoročním svátkům. Poznámkou o svátku se omlouvám (kvůli nepřítomnosti v ČR)  známým za neúčast v oslavě 中秋節 a současně i za neúčast v recepci Velvyslanectví ČLR v Praze v čest 69. Výročí založení ČLR, 1. Října 1949.

Již z uvedeného vyplývá, že obsah kultury výživy a obsah slov dům a doma se vztahují pouze na vnitřní svět bezmocně se cítícího člověka v globalizovaném, atomizovaném a nerozumném světě, co se týče dobra člověka, krásy přírody a skromnosti našeho vztahu k ní.

První postřeh se týká nedávného rozhodnutí vlády kancléřky Merkelové odstranit šéfa německé kontrarozvědky praktickým povýšením do funkce státního tajemníka MV. Osobně rozhodnutí vítám. Na mnohé z těch, kterých jsem se mohl zeptat, rozhodnutí působí jako výsměch. Není proto divu, že odpor občanů proti politice (zvyklých na zkratky a hledajících zjednodušené pravdy), a zlost na politiky budou růst. Výrok, jako například Ještě dva špatné kroky a Maassen bude kancléřem, nebude posledním. Rozhodnutí a reakce koaličních partnerů indikují kvalitu vlády a stavu německé společnosti. Z uvedených skutečností vyplývá, co nás čeká (a možná i nemine) během příštích měsíců. Jedná se o samostatné téma i s ohledem na to, že se prý v české předvolební době, často vytahuje tzv. německá karta.

Německá karta se vytahuje, bohužel ale ne celá. Výročí a význam Mnichovské dohody, Versailleská mírová smlouva, Locarnské dohody, abych uvedl jenom některé, zůstaly bez srozumitelných komentářů a analýz pro mladou generaci. Ty by se hodily pro komentáře a analýzu další důležité smlouvy, která se bude připomínat v české kotlině v 2019 z důvodů rusofobie: Pakt Ribbentrop-Molotov. Jinými slovy: Smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a SSSR, podepsána v Moskvě 23. srpna 1939. Ta se nabízí jako ideální posila rusofobie, která bude pokračovat tak dlouho, než ji ukončí válka, nebo podobná katastrofa.

Versailleská mírová smlouva, podepsána 28. 06. 1919, ukončila první světovou a umožnila druhou světovou válku. Smlouva je nejdůležitější ze šesti smluv, představující výsledek šestiměsíčního jednání Pařížské mírové konference. Tou byla oficiálně ukončena první světová válka mezi Státy Dohody a Centrálními mocnostmi. Jednání o smlouvě navazovalo na příměří, uzavřené 11. 11. 1918 v Compiègnském lese. 10. 01. 1920 byla smlouva ratifikována Společností národů, jejímž členem Německo tehdy nebylo. V Republice československé byl text smlouvy vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 217/1921 Sb.

Locarnské dohody, představují sedm smluv uzavřených na konferenci ve švýcarském Locarnu (5. až 16. října 1925). K formálnímu podpisu smluv došlo 1. prosince 1925 v Londýně. V kontextu válek, konferencí a smluv je konference v Locarnu hodnocena jako rozhodující moment předurčující svými důsledky další vývoj na evropském kontinentě až ke druhé světové válce. Proto stojí za zmínku mimo jiné i následující skutečnosti: 1) Edvard Beneš přenechal místo v Radě Společnosti národů německému ministru zahraničí Stresemannovi. Ten obdržel se svým francouzským protějškem Briandem Nobelovu cenu míru za rok 1926. 2) Tehdejší chování Velké Británie a Francie, současných spojenců ČR v NATO a EU, se nabízí pro srovnání s jejich současným. 3) V současné době se Německo připojuje k Iniciativě tří moří. Je tlačeno Velkou Británií, Francií a potažmo USA sehrát podobnou roli jakou sehrálo během druhé světové války: Napadnutí a zničení Ruska. Mnozí různých věkových generací si neuvědomují, že zničení Ruska bylo a zůstává hlavním cílem Velké Británie a USA, a že k druhé světové válce by došlo i bez Hitlera.

Druhý postřeh: Korejský problém. Krok k řešení tohoto problému představuje třídenní návštěva a jednání představitelů Severní a Jižní Koreje, pánů Kim a Moon v Pjongjangu. Dohoda o odzbrojení (včetně uzavření střediska v Yongbyon, s kontrolou mezinárodních inspektorů), oznámení návštěvy vůdce Kima v Seoulu, dovoluje očekávat podstatné zvýšení prahu pro verbální válku prezidenta Trumpa. Proč? Vráti-li se prezident Trump k vyhrožování nebo dokonce k vojenské provokaci, je představitelné, že povzbudí velkou část jihokorejské veřejnosti proti sobě a USA. Je proto představitelné, že pár Rusko – ČLR se stanou tichými garanty dalšího vývoje vztahu mezi Severní a Jižní Koreou. Tím RF a ČLR nepřímo oslabí vliv USA na jižním poloostrově. Na severní části poloostrova neočekávám, že se vůdce Kim svleče do naha na přání USA. Ochota podat společnou žádost na uspořádání OH v 2032, zdráhání se Japonska, dovolit na svém území instalaci amerických PRO, a sankční politika USA mi dovolují si představit, že do té doby bude Korejský problém vyřešen, vliv USA v Jižní Koreji a v regionu omezen.


Třetí postřeh: V nevyhlášené válce na několika frontách se nachází Papež František. Jednu z bojových front představuje Papežský Chór. Ten se octl ve středu skandálu spojeného s květnovým koncertem v New Yorku, nazvaným příznačně Heavenly Bodies (nebeská, božská těla). Odpovídajíc názvu koncertu v Metropolitním muzeu, se koncertu účastnily dámy Jennifer Lopez a Rihanna. Těm se podařilo dostat dramaturgii koncertu v jeho závěru na úroveň blasfemie: Mladé dámy v závoji jeptišek a mini sukních. Proti blasfemii vystoupili rodiče mladistvých bílých hlasů, zatímco dospělí zpěváci a sám Maestro Massimo Palombella (51), první ne sám komponující vedoucí chóru, se podívané nezřekli, neovládli se a zvěčnili se pomocí selfies. Tak se stali Maestro a jeho přítel, laik - správce peněz, Michelangelo Nardella nepřáteli Papeže Františka.

Boj o pravdu, kterou chce Papež zjistit, obsahuje podvod na Vatikánu, falšování dokumentů, praní peněz, zneužití části finančních prostředků (pravděpodobně pro osobní obohacení) a samozřejmě čest chóru a církve. Manželka správce peněz, psycholožka, si (prý) dokonce zařídila ordinaci v extra-teritoriálním Vatikánském Palazzo. Manželé si koupili k tomu všemu ještě 400 m2 luxusní byt v srdci Říma. Rozzlobený Papež dal proto Maestro radu, najít si co nejrychleji kvalitního obhájce. Pro úplnost uvádím, že Papežský chór je instituce, sloužící již 15 století nejenom při obřadech a mších Papeže, ale i při různých setkáních církevních představitelů, většinově zkorumpovaných politiků a podobných, pro které platí: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Až do 19. století byli mladí zpěváci tzv. Pueri cantores (v konstantním počtu 35 od 9 do 13 let) kastrováni. V chóru zpívají vedle mladých také dospělí zpěváci (celkem 20). Kdy začne zpívat polovina nizozemských biskupů, provozujících nebo kryjících pedofilii, nevím.

Zatím co italská praktikující psycholožka (manželka Nardella) to dotáhla až do Vatikánu, druhá, americká psycholožka – profesorka se zaměřila na Bílý dům. Paní Christine Blasey Ford obviňuje kandidáta na soudce Nejvyššího soudu USA, pana Brett Kavanaugh, z agrese, osahávání v době studií začátkem 80 let. Musí to být nepopsatelné osahování, když 36 letá vzpomínka může rozpálit ženskou hlavu jako slunce, při slunečním úpalu. Když ji hlava ochladla a zjistila, že MeToo je z módy, nechala sdělit veřejnosti, že bude raději vypovídat až po uzavření vyšetřování FBI. Jinými slovy: asi nikdy. Ale svět již o ní ví, honoráře budou větší než profesorský plat, především tehdy, když Demokraté zvýší cenu pro případ, že paní psycholožka změní své rozhodnutí a vypoví ještě do listopadových voleb. Výpověď v žádném případě neohrozí prodej, ani cenu, kterou jsou spojovány, jako obvykle, s vyhrožováním smrtí.

Škodu bude žehlit životem prověřený prezident Trump bez ohledu na to, kdo vyhraje listopadové volby. Výsledek voleb totiž nezmění politiku USA. Změnu nabízí případné fyzické odstranění prezidenta a více – prezidenta. Vraždy, ve kterých by se zcela určitě najšla ruská stopa, by mohly být povelem k odstartování vnitřních nepokojů, nebo dokonce občanské války v USA. Komu by to mohlo sloužit, nevím. Rusku, určitě ne.

Rád bych ale věděl něco víc o podepsané dohodě mezi Vatikánem a ČLR. Tři roky se jednalo, než došlo k dohodě o jmenování biskupů. 60 letý spor mezi Vatikánem a KS ČLR skončí. Podle povrchní analýzy dnes dostupného, ne však doslovného textu dohody, včetně kritiky 86 letého, v Šanghaji vychovaného a vzdělaného emeritního Kardinála Joseph Zen Ze-kiun (byl od 2002 do 2009 Biskupem v Hongkongu) usuzuji, že se jedná o dohodu, která přinese ČLR vítězství. Proč? Podle slov mluvčího Vatikánu Greg Burke se jedná o Pastorální dohodu, podle hodnocení MZV ČLR o Provisorium. Z uvedeného pro mne vyplývá, že dohoda umožní pokračovat v rozpolcení oficiální a neoficiální katolické společnosti v ČLR, čítající cca 13 milionů věřících.

Konečným výhercem bude KS ČLR i proto, že ve Vatikánu existují lidé, požadující mít dohodu s ČLR za každou cenu. Kritici dohody obviňují Vatikán z naivity a představují názor, že žádná dohoda je lepší než špatná dohoda. V každém případě bude uzavřená dohoda ovlivňovat věřící Katolíky, Protestanty, Buddhisty, Taoisty a Islámisty. Proto se bude moci Islámsko - Ujgurský problém přiblížit řešení. To indikuje zpráva čínských médií a Guo Shengkun, sekretář politického a právního oddělení KS ČLR (郭声琨在新疆调研时强调): stability had been difficult to achieve and should be cherished and continually strengthened. V každém případě získala KS ČLR s Vatikánem silného partnera. Význam a vliv 1,3 miliardy věřících katolíků nemohou být ignorovány ani ČLR. Být světovou velmocí vyžaduje totiž i dnes, v době skandálů a transformace světa a hodnot, souhlas Vatikánu. Ten dal podpisem dohody, jak by tato nebyla označována, ČLR požehnání. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell